Miluje mě ale rozešel se se mnou
Ahoj, už nevím jak dál s přítelem jsem 8 měsíců a je mezi námi 20 let rozdíl. Před týdnem mi řekl že nemáme nic společného, a rozešel se semnou. Já ho prosila at to nedělá....a on že mě miluje proto to musí udělat. Mě vadilo že se vídáme 1 týdně protože je hodně pracovně vytíženy a že semnou nechce bydlet, poslední dobou jsem mu to i dost často vyčítala a on že pochopil že to tak dál nejde. Nakonec po přemlouvání se semnou sešel a já ho přemluvila at mi dá ještě šanci on tedy že to ještě zkusí. Ale za 3 týdny odjíždí na měsíc pracovně pryč....říkala jsem že bych chtěla aby nejezdil ale pro něho je práce na prvním místě. Moc ho miluju ale vztah s ním mě vyčerpává. Nevím jestli mám ještě počkat že bychom spolu třeba v lednu začali bydlet a nebo to sním ukončit. Už jsem zoufalá.
- 01.12.2017 13:46:21 - full.avl změnila kategorie otázky
- 01.12.2017 13:46:21 - full.avl změnila titulek otázky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
30.11.2017 8:54tak on za to asi nemůže že má takovou práci, práce je důležitá.. a na pracovní cestu asi prostě jet musí. Mě připomínáš mě v 18letech kdy jsem si myslela že láska je na prvním místě a pracujícího přítele jsem nechápala a byla naštvaná že má tolik práce... Já se mu vůbec nedivím když mu komplikuješ život a přemlouváš ho aby nejezdil na pracovní cestu, jako by si mohl vybrat, to bys chtěla aby dál výpověď a byl jen s tebou? Evidentně každý žijete trochu jinak a bylo by lepší kdyby sis našla někoho, kdo má práci od do... tohle je rozpor který se těžko překonává když to máte nastavené jinak...
-
30.11.2017 10:41
Ahoj, no víš asi jsi ještě hodně mladá proti tvému příteli a vidíš život trochu jinak než on. V dnešní době je dobré zaměstnání moc důležité. Chápu, že ti vadí, že se vidíte málo, ale zkus si s ním domluvit spíš nějaká pravidla a zkusit mu vysvětlit, jak se cítíš ty (ale bez výčitek - to nemají chlapi rádi). Zkus si s ním promluvit o vaší budoucnosti, jak to vidí on (děti, bydlení, společné plány, ...) a uvidíš jestli by ti to třeba za 2-3 roky vyhovovalo. V určitých věcech musí být člověk tolerantní a přivřít oči nad věcmi, které se mu nelíbí, ale na druhé straně nesmí do nekonečna jenom ustupovat tomu druhému. Chce to kompromis. A pokud jede na měsíc pryč, tak je to jenom čas pro vás dva, aby jste zjistili jestli si chybíte a bude se vám po sobě stýskat. Manžel jezdí několikrát za rok na 2-4 týdny na služební cesty a vždycky se pak na sebe těšíme a jakoby to odloučení posílí náš vztah a ukáže nám to, co by jsme normálně možná ani neviděli - že i když jsou mezi námi občas neshody, tak se máme rádi a chybí nám ten druhý. Že kdyby vedle mě nebyl, tak by mi chyběl (i když mi někdy taky pěkně brnká na nervy). Je to těžké rozhodnutí, ale musíš ho udělat a uvědomit si, co od života opravdu chceš a jak hodně jsi schopná ustupovat a prosazovat si svoje. Měj se hezky a držím ti palce, ať se rozhodneš SPRÁVNĚ.
-
30.11.2017 12:58
Mám přítele, který je o 5 let starší, takže on už pár let pracuje a ještě pár let budu studovat (letos jsem v maturitním ročníku a pak ještě chci jít na VŠ). Měl hodně náročnou práci, dělal něco jako finančního poradce. Denně jezdil po schůzkách, dokonce i o víkendu, volnou měl jenom sobotu. Jednou za 4 týdny jezdil na celý víkend pracovně pryč. Pendloval mezi Prahou, Karlovýma Varama, Ostrovem a Plzní a pak kde se co naskytlo (Pardubice, Jihlava apod.). Neustále jsem se zařizovala podle něj, jednou měl 2 hodiny volno v úterý odpoledne, jednou zase v pátek. Bylo to opravdu hrozný. Ano, vadilo mi to, ale práce je důležitá a jeho to opravdu bavilo. Ale jenom do určitý chvíle, samý hádky, podrážděnost, nebavilo ho to, pracoval pořád, ale peněz měl čím dál tím míň. Tak dal výpověď a začal si hledat práci v Praze, aby nemusel za rok hledat jinou, až půjdu do Prahy na vysokou. Prošli jsme si kvůli tomu i rozchodem, ptz vzal první práci, která byla dobře platově ohodnocená, bohužel by byl neustále v práci a viděli bysme se jeden víkend v měsíci, pokud by to zrovna vyšlo. Tak se se mnou rozešel (do toho měl ještě problémy doma-mamka invalidní, tátovi zjistili rakovinu). Ve zkušební době ho vyhodili a jemu došlo, jak byl blbej a dali jsme se zase dohromady. Teď má pevnou pracovní dobu a vídáme se o víkendu, protože bydlí v Praze a já jsem zatím ještě ve škole v karlovarským kraji. Chce to kompromis, pokud chcete být spolu, musíte si věřit a vycházet si navzájem vstříc. Na pracovní cestu musí, holt mu v tom nemůžeš bránit, nějak se člověk živit musí. Zamilovanost a chtít být se svým milovaným je jedna věc, ale taky má nějaký povinnosti a ty určitě taky. Na druhou stranu, práce na prvním místě není dobrá věc. Sice přítel pracoval hodně, ale na prvním místě jsem byla vždycky já, snažil se být co nejvíc se mnou, každou volnou chvíli, i když to byla jenom hodinová procházka mezi schůzkama. Měli byste si o tom pořádně promluvit a přijít na nějakej kompromis, abyste byli spokojený oba dva, když už chcete být spolu. Nebo se na to vykašlat a rozejít se.
-
30.11.2017 8:55
Muzu se zeptat, kolik ti je?
-
30.11.2017 9:08
můj příběh ti napoví, jak by to mohlo dopadnout i u vás...chodila jsem s partnerem o 23 let starším, moc jsem ho milovala a on mě měl hodně rád. Byl rozvedený, a už nechtěl další děti, trvalo to 12 let, 4 roky jsme spolu bydleli. Rozešel se se mnou protože věděl, že děti chci, a že on mi nemůže (nechce) nabídnou to po čem toužím..."normální vztah"
Rozešli jsme se, bylo to těžké. Nešlo mi to se znovu seznámit a odstřihnout se od něj. Dva roky trvalo, než jsem potkala svého současného partnera a máme dítě.
A jestli to bylo dobře?? Jsem šťastná za dítě, manžela mám ráda, ale vím že životní láskou byl pro mne on.
Záleží na tobě, na tvých prioritách a na tom, co od partnera očekáváš a jak chceš prožít svůj život. -
30.11.2017 9:16
Ahoj, já vím, je to pro tebe těžké, jsi zamilovaná, jste spolu málo a to víc chceš být s ním. Na druhou stranu musím říct, že věkový rozdíl 20 let je fakt moc. Nevím, kolik je ti let, ale předpokládám, že jsi hodně mladá. Ono je rozdíl potkat chlapa o dvacet let staršího v osmnácti a potkat ho o dvacet let později. Chci říct, že po čtyřicítce snad už každý ví, co od života očekávat, mění se nároky, člověk je snad i tolerantnější. Ale popravdě, já bych ani ve čtyřiceti nechtěla šedesátníka... Mám manžela o 12 let staršího, bylo mi 29, když jsme se potkali. Jsme spolu osmnáctým rokem. Je to sportovec, vypadá velmi mladě, je docela akční, ale přesto věř, že někdy je to s ním už těžké. Po padesátce začal mít určité vlastnosti, které jsem u něho dříve nepozorovala. Stále mluví o nemocech, rozčiluje zbytečně nad různýma kravinami a jiné manýry postaršího chlápka. Věk prostě nezastavíš. No on říká, že už mu to brzy vrátím, vždyť už mi táhne na... fuj, ani tomu nechci věřit. Prostě si myslím, že jednou zjistíš, že láska může mít i lepší podobu, s někým mladším, kdo s tebou bude na stejné vlně. Představ si sebe a tvého přítele za dvacet let... Pak ale už bude skoro pozdě.
