Místo holčičky se mi narodil syn, a já ho nemám ráda
Ahoj čím bych začal je mi 26 let mám přítele bydlíme v cizině a máme spolu miminko syna bude mu rok.měla jsem hodně těžký porod cisarsky řez plus nějaké komplikace. těhotenství jsem měla krásné přála jsem si holčičku ale pak přišel den kdy jsem se dozvěděla že je to kluk byla jsem hrozně nešťastná že nemám holku přítel si přál kluka.No a narodil se kluk a od té doby ho nemám ráda nesnáším ho.něco ve mě je co mi kazí tu lásku k synovi.nenechá mě nic udělat ani se umýt ani nic vyspat o tom nemluvím.ale to tak má každý.nevím prostě co dělat jak si tu cestu k němu najít abych ho milovala těšila se jak roste je zdraví těšila sena každý den ale já ne já trnu hrůzou.poradite co mám udělat?díky ale psycholog mi nepomůže.
- 01.05.2017 9:13:33 - full.avl změnila kategorie otázky
- 01.05.2017 9:13:33 - full.avl změnila titulek otázky
Související články v encyklopedii
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
29.4.2017 19:43
Psycholog rozhodně pomůže. Nejspíš to je poporodní deprese a možná i posttraumatický syndrom kvůli těžkému porodu. Neboj se, určitě ti najdou k synovi cestu.
-
29.4.2017 22:06Měla bys navštívit psychologa. Já si přála moc chlapečka pak jsem se dozvěděla že čekám holčičku. Z utz jsem šla zklamaná ale svou holčičku miluji od narození a vlastně i předtím a rozhodně ji to nemám za zlé, že je holčička. Takže dle mého bys psychologa měla navštívit.
-
30.4.2017 6:33Příspěvek jsem četla večer a ještě jsem při usínání o něm přemýšlela. A není možný, že za "nenávist" může spíš špatný porod, komplikace, nemožnost kojit, únava, nevyspání, aktivní dítě, co potřebuje pozornost? Bydlíte v zahraničí, nemáš tam celou rodinu, kamarádky z dětství? Myslím, že sis vysnila malou hodnou princeznu v růžových šatičkách a nedokážeš se smířit s tím, že od začátku je "všechno"jinak. Myslím, že psycholog určitě pomůže.
-
30.4.2017 6:55Je mi lito co prozivas a souhlasim s holkama, ze odborna pomoc je nutna. Ja mam prvni holcicku,mozna jsem si ji i prala vic,nevim,od sameho zacatku jsem o ni byla presvedcena,v pulce tehu jsem zacala vic myslet na kluka,takze nakonec mi to bylo jedno. O druhe tehu jsme se snazili 3 roky,litali po ivf centrech,3x jsem o miminko prisla. Kazdy pozitivni test jsem obrecela,ne stesrim ale strachy,ze to zase nedopadne. Ted kdyz to bypada,ze uz to vyslo jsem se nedokazala radovat a tesit jeste v pulce tehu abych nebyla znovu zklamana. Kdyz se nas na prvotrim screeningu doktorka ptala,jestli chceme znat pohlavi,odpovidala jsem ji,ze snad budu mit rada i opicku jen kdyz bude zdrava.kvuli manzelovi a tchanovi jsem si rikala,ze by byl lepsi kluk,ze by meli pokracovatele rodu,samotne mi to bylo jedno. Pak nam rekla holku a ja si rikala,ze fajn,ze stejne vlastne nevim,jak bych si s klukem hrala 😃 ale i kdyby to byl kluk, verim,ze bych na to prisla 😉 ver, ze at holka nebo kluk - prd udelas,hlavu budes mit umytou behem pul hodiny a o spanku se ti bude zdat i v prave poledne. To o pohlavi neni,jen to na nej pri sve averzi svadis. Zajdi k psychologovi nebo treba u vas existuji anonymni skupi y jsko pro alkoholiky. Chod vic mezi maminky s detmi,jen se neuzavirej a res to. Tohle cas sam od sebe totiz nevyresi. Drzim palce
-
29.4.2017 19:56
Taky si myslim, ze bez psychologa/psychiatra to nezvladnes. Většinou je potreba nasadit i nejaka antidepresiva. Kojis? I laktace muze tyhle stavy zhorsovat. Ale opravdu, zacni to resit s odbornikem, snad k nim mas v cizine pristup. Nebo zacni alespon tim, ze se sveris priteli, ze se trapis a nevis, jak dal.
-
29.4.2017 20:10
Psycholog nepomůže, ale my jo?
To nevypadá na poporodni depresi, když to začalo už v těhotenství. Nejhorší přístup je ten, že chci jedno pohlaví a když se potvrdí druhý, jsem nešťastná. Já tohle nikdy nepochopila. Do prcic, snad chci zdravý dítě ne??? Byla bys šťastná, kdybys měla dceru, ale postiženou?
Nevím, co ti poradit, když nechceš k psychologovi. Navíc to nechavas takhle už rok. Dítě potřebuje maminu lásku a první roky jsou nejdůležitější....uvědom si, že mu můžeš pěkně zkazit život tím, jak z tebe cítí tu nenávist...
Je mi toho kluka líto. Miliony ženských by daly život za to mít jakýkoli dítě a ty svoje nenavidis, jen protože má pindika.
Určitě psycholog by nepomohl no...super přístup.
-
29.4.2017 20:24
Ahoj, mít zdravé dítě, mít muže, který tě miluje, je více, než by si většina lidí mohla přát. Není žádný důvod, proč bys neměla milovat svoje dítě. Kromě toho, že ses sama rozhodla pro svoji představu. Je opodstatněná? Je oprávněná? Chtěla bys být ty sama na místě svého syna? Tvůj syn, když ho budeš milovat, ti může dát více než sedm holčiček. Možná se jednou o tebe postará, bude tě podepírat a milovat tě jako svou matku, a tak tvůj život krásně naplňovat. Musí být smutné, když si nevážíme nejlepší dary, z kterých bychom se mohli jinak v životě radovat. Musíš změnit smýšlení, jinak budeš nešťastná ty, tvůj syn i tvůj přítel. Jak teď, tak potom. Kdyby ses mohla podívat dopředu, možná bys zjistila, že mít holčičku by ti přineslo více starostí než tento chlapec. Takže nespekuluj už nad tím a začni mu projevovat mateřskou lásku, přijmi ho jako lepší volbu pro sebe v tomto čase a postupně přijdou i city.
Co ti radí přítel? Asi i pro něj je tato situace těžká, ne? -
29.4.2017 20:29
Naprosto tě chápu.Chtěla jsem raději holčičku a taky jsem měla jedno období, kdy pro mě chlapeček nepřipadal v úvahu. Bylo to ještě v těhotenství (pohlaví jsme si říct nenechali). Dostala jsem se přes to tím, že jsem vybrala krásné jméno pro kluka, se kterým manžel souhlasil. Říkala jsem, že jiného kluka než s tímto jménem nechci a do toho chlapečka jsem se zamilovala právě přes to jméno. Nakonec to kluk byl. Když mi to po porodu řekli, tak jsem to vnímala jakoby v transu a moc jsem na to nemyslela, v koutku duše mě to možná na chvilku zamrzelo, že to není ta holčička. Nicméně jsem za syna moc ráda, dělá nám radost, je usměvavý a dost živý, se spánkem jsme dost bojovali. Bude mu za chvíli taky rok.
Zkus najít dobré vlastnosti na synovi, pátrej po tom čím ti dělá radost a na to se soustřeď, toho si važ. Nevěřím, že to je jen ubíjející. Taky se zamysli nad tím, proč jsi nechtěla kluka. U mě to bylo třeba tím, že jsem kolem sebe měla víceméně jen mladší holky, mám 3 mladší sestry. Bála jsem se, že si nebudu vědět s klukem rady a taky toho, že bude moc živý a zvídavý. A takový on skutečně je, ale paradoxně to jsou vlastnosti, které se mi na něm líbí.
A jinak určitě vyhledej psychologa, takhle silnou emoci sama nezvládneš. Uvědom si, že tím neubližuješ jen sama sobě, ale hlavně jemu. Pocit nepřijetí ho může poznamenat na celý život, může mít problém s přijetím sebe sama jako muže. -
29.4.2017 20:31
Ono to nebude jen poporodní deprese, ale opravdu dáno tím, že sis vysnila holčičku a máš kluka, tím pádem s tím mohly souviset i porodní komplikace, kdy jsi měla vlastně přivést na svět dite nechteneho pohlaví. Komplikovaný porod to následně všechno dorazil.
Takže navštívit psychologa není určitě od věci, ale v první řadě prostě musíš prijmout fakt, ze máš syna a ne dceru.a přijmout to, že sice je to syn, ale je zdravý. Další mimco může být zase holčička, a nebo znovu kluk. Vždycky je to sázka do loterie.
Možná siscidealizovala to, jak eholcicky jsou a že s klukem nepůjdou některé věci dělat, ale mnohdy je ta obava zbytecna. Ne vždy jsou holky typicky holčičí, rady se stroji a nakupují, ale mohou to být i divoši, kteří v lecčems kluka překonají.
Jednou sem si na písku stěžovala, že ta moje holka neposedí ani chviličku, že bábovky ji nebaví a pořád někam zdrha. A jedna paní mi řekla "buďte ráda že běhá a je zdravá" a já si najednou uvědomila, jakou ohromnou pravdu má, protože vedle sebe měla invalidní vozík a v něm holčičku asi o 3 roky starší než to moje trestidlo.
Takže moje rada je - nejdříve přijmout to, že máš zdravého syna a tak láska k němu pak přijde. Dokud ho odmítas, tak ho nikdy milovat nebudeš. -
30.4.2017 12:50
Nestačím zírat, kolik nenávistných reakcí a komentářů se tady tazatelce dostává od superturbomatek :O :O
Masakr...
Určitě potřebujete odborbou pomoc, začala bych tím, že bych to znova probrala s manželem. Psycholog stoprocentně pomůže, jen je potřeba najít toho správného, kterému budete důvěřovat. Poraďte se s mužem. Taky je důležité, aby on vám byl oporou a byl tu pro vás.
Mrzí mě, že jste musela zažít šílený porod, je to hnus
Držím palce, ať se vše brzy spraví a k chlapečkovi si najdete zase cestu! 
-
29.4.2017 22:29Promin,ale tohle nechápu..Každá žena si nepřeje nic jiného než zdravé dítě.Nikdy jsem si neplánovala,že chci prostě mít takové pohlaví.Prostě je co nám buh dal.My jsme štastní,že máme zdravé děti.To,že ted k třem holčičkám čekáme chlapečka,bereme jako velký zázrak i když jsme tomu ani nevěřily( a kdyby byli čtyři holčičky,tak by nám to bylo uplně jedno).Rozhodně by jsi to měla řešit s psychologem ,né že ne.Ano ty to potřebuješ a to hodně a rychle.Tvuj syn tě potřebuje!
-
29.4.2017 19:25Dej si facku..!
