Moc si přejeme miminko....
Ahojky holky, mamky...
Nevím zda mám otázku, spíš mě zajímá Váš nazor...
Začátek tohoto roku jsem prožila moji nejsmutnější životní událost, ve 22.týdnu těhotenství jsem na běžné kontrole u gynekologa zjistila, že moje holčička nežije. Musela jsem jít na vyvolání porodu. Byl to strašný zážitek, každý se staral o mě, ale narozeného miminka si nikdo ani nevšiml... S malou jsme se chtěli dustojně rozloučit, ale lhali nám o diagnoze apod... takže pohřební služba nemohla tělíčko přijmout....trvalo skoro 2.měsíce než jsme dostali z patologie zprávu. Nejednalo se o genetický problém, naše miminko to vzdalo z neznámého důvodu. Zřejmě porušením plodových obalů a následně nalepení tohoto obalu na ručičku, která se přestala vyvíjet. Nikdy se s tím asi uplně nesrovnám, protože moje děťátko bych si nechala za každé situace a postarala bych se o ni ač by potřebovala jakoukoliv péči. No... abych se dostala k věci... po porodu ....dostala jsem se do nemocnice, nešlo mi přijímat potravu a nyní mám nějaké léky proti depresím. Dospěla jsem ale k názoru, že opět chci strašně moc děťátko, tolik moc, že nechci už čekat třeba až do léta... jak mi radil psycholog. Fyzicky jsem na tom dobře, už mohu jíst, snažím se, abych byla zdravá a mohla jsem opět otěhotnět. Mám nyní antikoncepci, ale chci ji přestat brát a s ní i ty antidepresiva. Myslíte si, že je to dobrej nápad? Mám dát na svoji intuici a mateřskou touhu? Co by jste dělali na mém místě? Moc Vám předem děkuji za Váš čas a názor...
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
25.3.2014 14:51
Je mi líto, co se Ti stalo, ale nejdřív než se SAMOVOLNĚ rozhodneš vysadit antidepresiva si o tom všem promluv s lékařem. Mohlo by to mít špatné následky... Není dobrý nápad vysazovat předepsané léky když si myslíme, že jsme na tom ok. Nemusí to tak být. Nejlepší by bylo, aby o vysazení antidepresiv věděl lékař dopředu a vysadila jsi je s jeho pomocí. Nikdy tohle nedělej bez lékaře. To je hodně velký nesmysl. Třeba sám lékař uzná, že je na čase léky vysadit, i kdyby jen na zkoušku, jak to budeš zvládat a uvidí se. Přeji ti hodně štěstí. Ale musíš být rozumná...
-
25.3.2014 13:49
jak píše anonymka- nic se neděje jen tak, byl to osud, musíš se s tím smířit i když je to těžké, ale asi to tak mělo být... poslechni psychologa a to není jen z mé hlavy, ale máme tento případ v rodině, kdy bohužel mé tchýni se stalo něco jako tobě (jí ještě něco horšího...), přestala brát antidepresiva a kdyby tehda poslechla odborníka je možné, že by byla dnes psychicky zdravá, nicméně léky vysadila a po té se "zbláznila". ty léky nebereš jen tak... zkus si najít nějakou činnost, podle mě dokud se se smrtí děťátka nevyrovnáš, tak neotěhotníš... vše chce svůj čas ! určitě to zvládneš, jsi určitě silná ženská... děťátko časem mít určitě budeš, ale ještě nejsi podle mě připravená.
-
25.3.2014 13:50
Za prvé bych ti chtěla vyjádřit upřímnou soustrast ke ztrátě miminka, ani si nedovedu představit tu bolest. Je mi ale jasné, že zdravotnický personál ti tu situaci asi neulehčil...ale k odpovědi na tvoje otázky. Myslím, že záleží hlavně na dvou faktorech - jednak ten fyzický a tam bych rozhodně poslechla lékaře. Pokud jsi prodělala porod, asi není úplně dobře otěhotnět znovu moc brzo, děložní hrdlo by další nápor v těhotenství nemuselo vydržet a taky by se mohlo stát, že bys potratila nebo předčasně porodila z důvodu nedostatečnosti čípku. A za druhé ta psychická část - tady ti nikdo nemůže dát stoprocentní odpověď, někdo si potřebuje odtruchlit opravdu dlouho a další dítě by pro něj byla jen bolestivá připomínka a někdo to má naopak. Každý truchlíme jinak, někdo o věci potřebuje mluvit, někdo se uzavře do sebe. atd. Pokud máš pocit, že ses se svým miminkem rozloučila, žes byla schopná přijmout ten fakt, že se stalo co se stalo (i když to asi člověk nikdy nemůže úplně přijmout), že máš v sobě klid a sílu jít do toho všeho znovu a že nehledáš jen náplast na bolest a náhradu za ztracený život, pak bych tomu nechala volný průběh a klidně otěhotněla. Někdy je lepší věřit intuici a vyšší síle, že až budeš připravená, tak si k tobě to miminko najde cestu, bez ohledu na to, co si myslí okolí.
-
26.3.2014 9:26
je mi to strasne moc lito! ale rozhodne bych sama nevysazovala antidepresiva! a mozna je potreba i pockat, az se po nich telo trosku vycisti, aby to neodneslo miminko...pokud se Ti to zda do leta dlouho, vyptala bych se psychiatra, proc mam cekat tak dlouho a kdyz by se mi jeho pristup nelibil, nasla bych si jinyho a s nim se dohodla, ze chci otehotnet co nejdriv, ale urcite bych vysazovani leku nechala na doktorovi (myslim, ze zrovna u antidepresiv je potreba snizovat davku postupne). moc na Tebe budu myslet!
-
31.3.2014 10:13
To je veliká ztráta a držím palce, aby ses přes něco tak bolestivého co nejdříve přenesla. Jediné, co tu nezaznělo, co na to partner - tatínek. Rozhodně bych si o tom s ním promluvila, protože může mít podobné nebo úplně jiné obavy. Pokud se na další těhotenství cítíš, probrala bych to s psychologem případně psychiatrem. I nadále bych s nimi spolupracovala. K tvému přání by měli přihlédnout.
-
25.3.2014 14:19
moc mě mrzí tvá ztráta, myslím že tyhle věci by se vůbec dít neměli.... ale asi to tak mělo být. Vše se děje z nějakého důvodu.... ale pokud o tom takhle přemýšlím, a máš dostatek sil do toho jít znovu, myslím že nemáš na co čekat a pokusit se o miminko. Moc Ti přeji aby Ti to vyšlo a měla jsi miminko brzo u sebe v bříšku a pak i v náručí moc Tě obdivuji a držím pěstičky.
-
26.3.2014 15:40
Velmi mě mrzí, co se ti stalo a nikdo si nedokáže představit, jak bolestné to musí být,
Ale pokud už se cítíš na to, stát se maminkou, je důležité, abys k tomu byla zdravá a silná. Léky vyvolají pocit, že už je lépe, od toho také jsou. Ale po jejich předčasném vysazení se organizmus vrátí zpět, pokud je člověk nebral dostatečně dlouho. A v tom případě by se mohlo stát, že by se psychický problém mohl opět vrátit bez ohledu na to, jak šťastná bys měla být z nového mateřství. Zkus poslechnout doporučení lékařů, i když se jim po tvých zkušenostech asi obtížně důvěřuje.
Držím vše co mám a moc ti přeji, abys byla co nejdřív šťastná a měla své vytoužené děťátko. -
26.3.2014 19:09
Myslím, si, že bude dobré tohle vše říci doktorovi i s tím, jak se cítíš......prožila jsem si také těžkou situaci a dostalo mne z toho miminko.........Myslím, že je dobře, že se tak cítíš a podle mého ani doktor ti v tom bránit nebude.......Je mi to moc líto....a na rovinu se mnou by tvá zkušenost asi taky pěkně zamávala a bez prášků bych se určitě asi neobešla. Moc moc držím palečky a příroda ti přinese mimink brzy až sama uzná, že se na to cítíš. Mě miminko příroda přinesla v tu chvíli, kdy jsem ho nejvíce potřebovala