Může ze to stres ze zkouškového období, nebo je to omrzení vztahu?
Milé dámy, předem se za svou otázku omlouvám, ale potřebuji se poradit a více hlav víc ví. Jsem studentka na VŠ a nejsem tu moc spokojená, mám to daleko, mám tu malinko přátel a často padám do špatné nálady, do toho všeho jsem přestala užívat antikoncepci. Teď je to ale něco jiného... S přítelem jsem už 1,5 roku a moc se milujeme, i přes odloučení (několik stovek km) jsme to zvládali. Ale něco se ve mě zlomilo, když chatujeme nejsem schopná ho hezky oslovit, poslat smajlíka a když voláme taky to není růžové, nesměju se... Bojím se že dostávám depresi ze zkouškového, nebo mě už nebaví ho po čtyřech měsících přemlouvání dostat ke mě na víkend. On je zlatíčko o to nic, ale nedokáže se pustit domova a svojí vesnice... Prosím, sama nevím, kde je problém...
- 22.01.2016 17:24:28 - full.avl změnila kategorie otázky
- 22.01.2016 17:24:28 - full.avl změnila titulek otázky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
22.1.2016 9:24
Tak problém hledej u vás u obou. Z toho co píšeš mi přijde že ho nemiluješ, ale nechceš ho z nějakého důvodu ztratit. Asi zvyklost, nebo jak bych to nazvala. Kdyby třeba nezavolal, nebo nenapsal, tak ti je to jedno že?
A přítel? Proč nechce se hnout z domova? To je problém přijet vlakem za tebou, jestli váš vztah se má někam posunout? Nevím jestli váš vztah se dá nazývat láskou. Neumíte se přizpůsobit jeden druhému a respektovat se. Tak mi to alespoň přijde.
A proč vlastně děláš VŠ když tě nebaví? VŠ dnes není povinnost nebo nutnost. A samozřejmě že ze zkoušek budeš nervózní, ale to k tomu patří. Na tvém místě bych to příteli takto řekla, že jsi nesvá ze zkoušek a všechny problémy budete řešit až po nich, až budeš mít čistou hlavu. Uvidíš věci třeba pak jinak. Sejděte se a promluvte si o své budoucnosti..... -
22.1.2016 11:45
Zažila jsem pár "vztahů", kdy jsem se snažila trávit s protějškem čas a vymýšlet společný program a on se nesnažil vůbec, až jsem si nakonec připadala jako dolejzající pitomec a přestávalo mě to bavit, i když jsem ho měla ráda. Když ho čtyři měsíce přemlouváš, aby přijel, a on není schopen zvednout zadek, docela chápu, že jsi z toho otrávená a už tě to nebaví - otázka je, jestli ty za ním třeba jezdíš a jinak se snažíš, nebo čekáš, že bude jezdit jen on, to podrobněji nepíšeš, jak ve vašem vztahu probíhá.
Co se týče VŠ, já takhle utekla ze dvou. Rozvrh jsem si vytvořila, abych vše stihla do čtvrtka, v pondělí jsem přijela a už jsem se těšila, až ve čtvrtek pojedu domů. Bylo mi tam smutno, necítila jsem se prostě doma, lidi, co jsem znala půl roku, mi nestačili. Prostě jsem taková. I když mě škola bavila, zkoušky byly za jedna, za dva, nakonec jsem to nevydržela a sekla s tím. Neříkám, že jsi na tom tak špatně Ale mohla bys to mít podobně. Doporučuju najít si třeba nějakou volnočasovou aktivitu, abys měla míň času na stýskání, poznala další lidi a "zabydlela se". No a zkouškové jsou prostě nervy, jestli jsi v prváku a je to první, tak o to větší nervy to jsou, ale je třeba si říct, že přece nejde o život, maturitu jsi taky zvládla... držím palec, ať všechno vyřešíš ke své spokojenosti.