Návštěvy otce dítěte a místo vyzvednutí a vrácení détěte

zdravím všechny, už jsem hledala všude možně, ale uvítala bych názory a zkušenosti i jinžch maminek. Mám dceru, které budou brzy 3 roky. když shrnu to,jak přišla na svět, tak po 2 měsících nového vztahu praskla guma... každý normální chlap by to hned žešil a nejásal by nad případným těhotensvím. Můj ex ale nechtěl, abych brala prášky, prasklá guma ho pobavila a následné těhotenství mu dokonce udělalo radost. jak jsem později pochopila, asi to byl jeho záměr, jak být za dobře s rodiči a zajistitjim vnoučátko a mě si pojistit, abych od něj neodešla a abych ho snad i živila. to mu nevyšlo. po těch prvnách 2měsících, kdy vše bylo fajn, se začal měnit, vadila mu moje práce, moje koníčky, moji přátelé.. prostě všechno a neustále mne naháněl jako stihačka, kdykoliv jsem se zdržela v práci, nebo jsem šla za svými přáteli, tak bylo zle. vyčítal mi i to, když jsem šla na svatbu mému nejlepšímu kamarádovi, a on sám odmítl jít se mnou! prostě šílený, takže jsem to utnula. Bohužel už jsem byla těhotná. Bylo pro mne těžké se rozhodnout, zda jítna potrat, nebo si dítě nechat, když jsem věděla, že s ním zůstanu sama, jak už jsem svého ex mezitím začala poznávat.. jenže na potrat jsem neměla peníze, ex taky ne, navíc byl proti, prý a´t to donosím, porodím a on že si to dítě vezme a postará se o něj se svoí matkou !!! razatně jsem namítla, že pokud si to nechám a porodím, pak se o své dítě taképostarám a vychovám ho! navíc jsem se bála komplikací po potratu a toho, že už bych třeba děti nikdy nemusela mít, takže jsem se rozhodla, že budu mít dítě - sama a že to zvládnu s pmocí mé mamky. Jako podnikatelka s mnoha závazky jsem nemohla být doma a musela jsem se po porodu rychle vrátit do práce, ale vše jsem přizpůsobila miminku. V mém obchodě s oblečením a krejčovské dílně jsem připravila zázemí i pro mimčo, dětský koutek, postýlku..prostě všechno, abych zvládla i práci, i péči o dítě. Jinak těhotenství jsem měla šílené, samé nervy, hádky, problémy, pronásledování mého ex... také zdravotní problémy a mým astma, které prameniny zejména ze sresu a z těch hádek, a během těhotensví jsem tedy zažila mnoho astmatických záchvatů,kdy jsem se dusila, svájela v křečích, břicho mne bolelo,zvracela jsem a bála jsem se, že mohu potratit... toto bylo vždy po výpadech mého ex. jednou to zažil i sám, ještě když jsem byla u něj ( ano, i já jsem udělala ústupekv domění, že se ten chlap snad změní, když spolu čekáme dítě.. ne, nezměnil), a on době věděl, co bude následovat, když nebudu mít klid, ale dělal to snad i shcválně, jak mne naháněl,kdy přijedu domů, a jak mi vše( práci, rodinu, přátele, koníčky) vyčítal a vyvolával hádky. a taky kouřill, i když mi to strašně vadí a v těotensví se mi z toho zvedal\žaludek, tak zrovna když jsem byla těhotná, zase začal kouřit. když jsme se poznali, tak nekouřil. a i když věděl, jaké mám zravotní prolbémy a že při těch astmatických záchvatech mohu i potratit, tak se stejně choval tak, že je u mě vyvolával.. a jednou, když jsem se při takovém záchvatu svájela v bolectech u něj doma se sebral a odjel pro kamaráda, cestou si na benzíně koupilflašku tulamorky a pak se z vesela vrátil s kamarádem domů a vesele se sním bavil, smál se a chlastal v obýváku, zatímto já jsem ležela v bolestech v ložnici a bála jsem se, že mohu potratit ! bohužel, nebyla jsem ve stau, kdy bych byla schopná sednout do auta a odjet 30 km ksobě domů..ANO, to je otec mé dcery! takové peklo jsem měla celé těhotenství. a ikdyž jsem se sním snažila rozumně dohodnout, aby uznal své otcovství, že spolu můžeme komunikovat bez problémů jako kamarádi, že může dceru vídat, jak bude chtít, tak nikdy nic nepřijal vklidu, všechny mé návrhy o rozumnou a klidnou domluvu vždy odmítl a zase dělal další scény a problémy- odmítal uznat své otcovství, vyhrožoval i tím, že bude chtít testy DNA, pakse oháněl právníkem, pak mi vyhrožoval tím,že mi dítě stejně seberou, že se o něj nedokážu postarat, že myslím jen na svou práci a své koníčky... a taky mi asi tak v 8měsíci těhotetsní vpálil, že jsem měla jít na potrat,že myslím jen na svoji práci atd... Ano, jsou ženy, které si prožily horčí věci, já jsem nezažila fyzické násilí, ale i tak to bylo šílené a celé těhotenství a hlvaně jeho konec jsem pak měla v totálním stresu a obavách, co bude, co mě čeká... uklidnil mne až můj právník, kterého jsem si musela najmout. díky tomu jsem pochopila, že to, co na mě ex zkoušel, jsou jen kecy a že nic takového nemůže, ale stejně jsem měla obavy... ex nakonec pod tíhou právních skuteřností podepsal prohlášení o uznání otcovství a mě se po komplikovaném porodu nakonec císařem narodila zdravá dcerka- naštěstí skoro donošená ( narodila se jen o týden dříve). ale nectějte, abych tu popisovala svoje myšlenky a psycjycký stav v průběhu porodu a po porodu... jak často jsem brečela nad tím, co moji dcerku čeká, jakého to má otce... naštestí jsem se rychle dala dohromady a začala jsem si užívat, že mám mimčo otce dcery jsem o jejím narození informovala až při odjezdu z porodnice, protože jsem se chtěla vyhnout dalším problémům,scénám a zdravtním potížím, jteré bych z toho měla, kdyby chtěl za náma přijít do porodnice. a abych nebyla po císaři s mimčem sama doma, ještě né zcela úplně soběstačná a schopná se postart plně i o minimo, tak jsem šla na pár dní ke své mámě, ta mi pomohla s malou a hlavně s tím, že jsem tak mohla občas pořádně usnout, vyspat se, nabrat síly a zotavit se. Ex ale hned začal zase prudit- už jen proto, že jsem mu nedala vědět hned, jak se malá narodila.. mé prosby o to, že potřěbuji klid, abych se mohla po porodu po císaři zotavit a abych mohla kojit, že mě má nechta vklidu a že za pár dní, až mi bude lépe a pokud se ke mě bude chivat slušně, že se může na malou přijet podívat nerespektoval s tím, co mi v mailech a smskách zase psal mne rozhodil natolik, že jsem ze stresu zkolabovala a druhý den po návrtu z porodnice mne vezli rychlou do nemocnice s tlakem 226/178 !!! to pro mne byla poslední kapka, protože to ohrozilo můj život a zdraví, ale i moji 6tidenní dceru, protože kdo by se o ní staral, kdo by jí kojil, kdybych já nebyla, nebo nemohla ??? takže pak už jsem hodila veškerou slušnost a vstřícnost za hlavu a vše jsem řešila jen se svým právníkem. otec dcery se nikdy nepokusil se slušně a vklidu domluvit a nikdy neprojevil zájem se na dceru přijet podívat. radeji všem kolem vyprávěl, že jsem mu to zakázala. ano zakázala jsem mu to vpřípadě, že se bude dál chovat stejně- prudit, vyhrožvat a hádat se, protože jsem musela chránit sebe a své dítě. on se ale nikdy jinak nechoval a nikdy neprojevil slušný zájem o své dítě. Obavy jsem měla až do soudu o určení péče a výše alimentů. ex tam na mě zkoušel házet špínu, ale soudkyně ho rychle prokoukla a pořádně ho setřela- že proč se prý o dceru nezajímal, a i kdyby bych mu ve styku s malou bránila, proč se on nebránil a něco pro to nedělal, proč to nedal k soudu...na to jen krčil rameny! a sodkyni pobavil i tím, že prý nemůže platit vyšší alimenty než 1500,-, když ale pracuje vněmecku a v té době bral asi tak 1300 Euro!!!!!! no, takže to projel na plné čáře a po rozsudku od soudu vystřelil i se svojí maminkou rychlostí blesku...a o dceru dál neměl zájem. Já jsem pracovala, sama se starala o dítě, pomáhala mi jen moje mamka, když už jsem nekojila, tak abych lépe zvládala práci, tak hlídala svoji vnučku, kdy já jsem byla v práci. jinak jsem vše podřídila malé, takže žádné večírky, zábava atd. protože jsem se musela postarat o dítě a mamku jsem nechtěla zatěžovat ještě víc, když mi pomáhala přes týden, když jsem byla v práci. a takhle to šlo celé 2 roky. Až před dcerky druhýma narozeninama se ozval její otec, že by jí chtěl vidět a že by jí chtěli s rodičema popčát ka narozeninám osobně... úředtém vždy přijel jen balíček poštou, s nějakou hračkou a příníčkem, nebo pohledem a to vždy k narozeninám a pak taky k vánocům, že jí přejí táta a babička s dědou..a písmo to bylo jeho mámy... rychle se pak ukázalo,co se děje. Jeho máma akorát umírala na rakovinu a jemu šlo hlavně o to, aby ještě alespoń jednou viděla svoji vnučku, než umře. Viděla jí předtím 2x, jednou, když jsme se u jeho rodičů zasravili při cestě z porodnice, abych jim vnučku ukázala a aby věděli, že je na světě a taky jsem jim řekla, že co se mezi mnou a jejich synem, že za to oni nemohou a že je to jejich vnučka a když budou chtít, že na mě mají tel.číslo a ví, kde bydlím, že se klidně mohou ozvat a taky se za ní přijet podívat... nikdy to neudělali, protože se jeho máma postavila na jeho stranu a já jsem pro ni byla ta špatná..takže raději, než aby přijala moji nabídku, tak se připravila o to, být se svojí vnučkou. já jsem jim ten první rok na vánoce ještě poslala fotky a obtisky ručiček a nožiček, které jsem tenklrát dělala pro všehcny babičky a prapabičky, ale když mi nepřišlo ani to jedno slovo: děkujeme -třeba jen smskou, tak jsem to taky přestala řešit, proč se snažit, kdyý o to evidetně neměli zájem ??? tak jsme si tu žili s dcerkou samy jen s mojí rodinou.... až se pak otec ozval. teď na podzim to akorát bude rok... mohla jsem mu dělat problémy a kdysi jsem to i říkala, že mu ty lži, co říkal u soudu, jak mu bráním vídat dceru vrátím, až jí jednou bude chtát vidět, že mu ukážu, jaké to je, když to bude pravda a že mu to zakážu a odkážu ho na soud, ať si podá žalobu a počk si, až rozhodne soud, kde se bude řešit i to, jak na dceru celé 2 roky kašlal, kde předliožím ty jeho hnusný maily, plný osošování a výhrůžek... a stejně jsem to neudělala. chtěla jsem mít klid, tak jsem to neudělala a umožnila jsem mu dceru vídat. u babičky jsme byli po dcery narozeninách jednou, 14 dní na to babička umřela. ex pak jezdil za dcerou skoro každý víkend, než jel do práce, tak v neděli odpoledne-k večeru jí chtěl vždy vidět. až mi to už lezlo na nervy, že ho musím vídat tak často a štavlo mě i to, jak mám pohodové dítě, že to není rozmazlený mamánek, ale že je komunikativní a rychle e seznamuje... ex by si zrovna za své chování zasloužil, aby ho to dítě nechtělo přijmout, protože to byl vlatsně cizí člověk... ale moje malá se ho vlbec nebála, hned k němu šla a po pár návštěvách to byla těžká pohoda, že mě ani nepotřebovala.... pro mě to byl strašně hořkej pocit, jak to má takovej chlap snadný, po tom, jak se celou dobu choval.... ale bylo mi jansé, že kdybych mu bránila se s dcerou vídat, že si tm nijak nepomůžu, tak jsem mu v tom problmy nedělala. zčal je ale dělat on, když po asi 4 návštěvách na 1-2 hodiny začal vymešlet, jak si jí bude brát na celé víkendy qa že za půl roku si jí vezme na 14 dní na dovolenou do itálie !!!! asi nemusím popisovat, co mě napadlo, jak jsem na to reagovala a že jsem byla proti. každá matka to jistě chápe. on to nechápal,protože dcerka byla tak vpohodě! ano, na hodinu, na dvě, když jsem byla někde poblíž, ale nikdy beze mě nebyla 14 dní, maximálně 1 den a to akorát u mé mámy, na kterou je zvyklá od narození a vídá se s ní téměř každý den ! no, takže další dohady, dalěší problémy...a zase jsem se obracela na právníka, byla jsem i na sociálce a všude jsem zjišovala, co mám dělat, co mu mám a co nemám umožnit a došlo i na to, že jsem mu musela pohrozit i soudem, protože to opět nešlo řešit vklidu, tak už jsem mu pak jen napsala, že jestli nebude respektovat to, co já mu navrhnu, že to necháme na rozhodnutí soudu... ale nakonec tedy přijal mé podmínky: každý druhý víkend vídal dceru od února do dubna na půl jednoho dne- to už si ji vozil k sobě domů, a malá si zvykala na nové prostředí a to, že je zase jinde beze mne, a bez mé mámy, pak si jí další 2 měsíce bral na celý jeden den- od rána do večera ( vozil jí až tak v 7-8 večer) a v létě u něj začaladcerka i přespávat. A ani poprvé nebyly problémy, tak pohodové to moje dítko je. a možná je to i proto, že jsem ji uchránila od náhkých změn, jak to chtěl její otec a zvykala si teda postupně. jenže t´d začaly další problémy! Dcreka začne brzy chodit do školky, takže se musí naušt chodit dříve spát, a brzy vstávat... ona je po mě a chodí spát déle a v létě jsem jí nechávala, protože když byly vedra, tak jms epak byly venku na zahradě raději až třeba od 6 večer, ale zase třeba i do 9 nebo ještě o něco déle... ale te´d se to musí změnit. a její otec má nyní problémy s tím, že chci, aby jí v neděl vracel do 19 hodin! On totiž jezdí v nemcku s kamionem a práci mám od neděle od večera do pátku- jak to vyjde, odpoledne, večer, nebo se vrací třeba až v noci- jak kdy to vyjde. a bydíme každýv jimém městě, cca 30 km daleko, a on kolem nás jezdí do práce, ale to jezdí až dýl, až kolem té 8, nebo půl 9, takže mi dosud dceru vracel tak, že jí přivezl při své cestě do práce... jennže te´d po něm chci, aby jí vozil dřív a to se mu nehodí !!! tak už začala vymýšlet, že by mi malou vracela jeho nová přítelkyně teřba až v pondělí ráno, nebo by jí odvezla do školky.. ale s tím já nesouhlasím! taky chci s dcerou být a chci jí na všehcno připravit a do školky odvést já sama- jsem její matka a je v mé péči! no a další problém,ex čeká se svojí novou přítelkyní mimino, má se narodit asi vpolovině prosince, takže už se "tatínek" nechal slyšet, že v prosinci ani neví, jak bude mít čas, že si malou asi nebude moct brát tak často, jako teď.... To se od něj přesně dalo čekat ! bude mít nové mimino, tak už nebude mít na dceru čas, nebuse se mu to hodit do jeho programu, protože by musel zase jezdit sem a tam a nemohl by být s tím novým miminem! jak trefné, ještě to není ani rok, co se s dcerou vídá a už teď jí vlatsně odsunul na vedlejší kolej !!! a také je problém s těmi víkendy, protože on by si chtěl malou brát už v pátek, ale nikdy neví, kdy se vrátí z německa z práce, jestli to vůbec stihne. a já zase odmítám čekat do poslední chvíle, jestli to stihne, nebo ne, abych si nemohla na pátek večer nic naplánovat ani s dcerou, ani bez ní. takže jsem mu řekla, že do středy odpoledne chci vědět,jestli si pro ni přijede užv pátek, nebo až v sobotu ráno a pokud se domluvíme na pátek, že to bude závazné, abych si mohla domluvit nějaký program, že někam půjdu večer ven. a pokud by to z práce pak nestíhal, že holt pro malou bude muset přijet jeho přítelkyně, nebo jeho táta. také jsemmu řekla, že pokud by to nedodržel a zmařil by mi tak moje plány na víkend, žes ní,m ty pátky, které nikdy nejsou jisté, už víc řešit nebudu a bude si pro dceru jezdit až v sobotu ráno. a to se mu taky nelíbí, protože táta je starej a nemocnej a ta jeho těhotná a až bude po porodu, tak přeci nebude v zimě někam jezdit... to sice všechno chápu, ale proč bych tpo měla odnášet já, že bych se nemohla domluvit s kámoškama a jejich dětma, ž v pátek odpoledne něco společně podnikneme, aby byla malá s dalšíma dětma, nebo abych si nemohla koupit třeba lístek do kina, když by si měl malou vzít už v pátek...a pak mi to změní na poslední chvíli a co pak ??? to je na nic, když s ničím nemůžu počítat a abysme s cerou jen seděli doma a čekali, jestli stihne přijet, to se mi nelíbí ! je to jehio život, jeho práce a já mu za to nemůžu, že mu to jinak nevychází, ale proč by to mělo omezovat můj život a život mé dcery ??? když to prostě nestíhá, tak a´t si jí vyzvedne v sobotu ráno, jak je domluveno a já sis malou naplánuju na pátek program, aby si to užila. jenže to je zase to samé, jemu by se to hodilo. aby si jí vyzvedl ve chvíli, kdy jede přes naše město z práce a aby nemusel jezdit potom extra pro dceru sem a tam.... ale já přeci nebudu svůj program a svůj život podřizovat jemu, kdy se to jemu hodí, kdy jede zrovna kolem a ještě abysme s dcerou dřepěly doma čekali, kdy přijede. no, takže zase řešíme dohady, protože se ex vzteká, že mu komplikuju život, že na něj neberu ohled, že on to takhle nestíhá... jeho nezajímá to, že to dítě musí jít včas spát, když bude muset vstávat v7 ráno do školky, jeho zajímá to, jak se to hodí jemu, kdy jede kolem do práce !!!!přeci nebude jezdit z domova od přítelkyně a nového minina a hodinu nebo hodinu a půl dříve, aby tu pak někde hodinu čekal, než vyzvedne kolegu a pojedou do práce.... ženský, poraďte mi, co s ním mám dělat ?? jak to mám řešit ?? napsala jsem mu rozpis, kde má napsané víkendy- vždy po 14 dnech, kdy bude malou mít, k tom jsem si zjistila, jak mají v nemecku státní vsátky a ptala jsem se ho, jak to má s prací a protože má volno, tak počítám s tím, a taky jsem mu to napsala, že když bude doma třeba od čtvrtka, nebo pátka, že si malou může vzít už o ten den nebo dva dříve. a k tomu má ode mne potvrzeno, že jí dostane v létě na 14dní a na vánoce jí bude mít 26.12. a pak část ze zilního volna, co je mezi vánocema a novám rokem, nebo než se jde po novém roce do práce. já mám také většinou ještě volno, když je pak jen jeden nebo 2 pracovní dny.další prázdniny sím řešit nemůžu, protože je v práci v neměcku a nemůže si malou brát. takže mi asi ani až bude dcera ve škole nijak nepomůže, to zase bude jan na mojí rodině, když budu muset já být v práci a ve škole budou prázdniny... já to cítím tak, že na dceru 2 troky úplně kašlal a te´d si hraje na skvělýho tatínka, ale přitom už te´dhlásí, jak na ní nebude po narození dalšího děcka mít tolik času, ale se mnou se hádá, kdy a jak jí chce a chtěl by si i vánoce všetně štědrého dne střídat, protože jiní kamarádi to tak mají- už ale zapomíná na to, že ti kamarádi se o své děti starají od jejich narození a rozvedli se třeba až později a děti na ně jsou od malinka zvyklé, což není jeho případ !!! já mám v sobě horkost a asi i nenávist, za to, jak se ke mě choval a můžu mluvit asi jen o štětsí, že jsem dceru donosila a porodila a sama vypiplala s pomocí mé mamky a mojí rodiny aon mne teď okrádá o čas, který bych mohla s dcerkou trávit, když nejsem v práci a přestože mu jeho otsovská práva neupírám a i když se mi to vůbec nelíbí, tak je respektuji a umožňuji mu dceru vídat, tak ale nebudu ustupovat v tom, kdy jí má vracet a nenechám se od něj omezovat. Já nebudu svůj život podrřizovat jeho potřebám! On pro mě nic dobrého neudělal, je to pro mě ten nejhorší člověk, kterého jsem ve svém životě potkala a bohužel, je to otec mé dcery ! má dluhy v řádech milionů,před účady a exekutory se skrývá, bydliště má hlášené na MÚ, nahání ho kriminálka, protože má na krku několik trestních oznámení za ty jeho dluhy a podvody a hrozí mu kriminál.... a tenhle člověk po mě chce, abych já brala na něj ohled a abych svůj život a program a nejlépe i denní režim své dcery podřizovala jeho potřebám??!!! TO NE, TO NEBUDU! a ať si o mě říká, že jsem sobec, že myslím jen na sebe... Co byste na mém místě dělaly Vy? Má někdo podobnou zkušenost a jak jste jí řešili ? Díky L. .-)