Názor někoho absolutně nestranného

Ahoj, potřebovala bych od Vás poradit, nebo jen zjistit, jak byste se v mé situaci zachovaly Vy
Je mi 19,v listopadu mi bude 20. Letos jsem maturovala. Měla jsem přítele, celkem dlouho, rok a půl, o rok staršího. Dlouhou dobu to bylo fajn, vyloženě se mě nemohl nabažit. Dlouhé procházky, výlety, seznámení s rodinou, jeho kamarády. Vzhledem k tomu, že jsme spolu chodili až po třech letech dobrého kamarádství, máme okolo sebe partu přátel, co jsou společní. Minulé prázdniny jsem naší partu seznámila s mojí "BFF"/ nejlepší kamarádkou. Vzali ji v pohodě, našla si mezi nimi přítele, i když jen na krátkou dobu, ale do kolektivu sedla. Byla jsem ráda a malinko jsem na ní žárlila, protože ten "můj" se o ní v tu chvíli zajímal víc, než o mě (taky jsme tak začínali, tak mi trošku brouček v hlavě chroustal, no).
Po prázdninách jsme si s přítelem dali asi na necelý měsíc pauzu, z mé iniciativy, prostě mi přišlo, že už mi nemá co dát. Ale ani jeden z nás to neměl vyřešené, pořád jsme se měli rádi. Moje BFF s ním o tom několikrát mluvila a pořád mi tvrdila, jak k sobě patříme, že jsme skvělá dvojice. Přišel na můj maturitní ples, který se konal na začátku listopadu, s kytkou a s tím, že chtěl, aby byl návrat mimořádný. Jak říkám, neměla jsem to vyřešené, takže jsem mu skočila do náručí a maturák byl vyloženě kouzelný! Potom probíhala zase ta lepší část vztahu. Dokud nezačal chodit z cizími slečnami tančit do"tanečních", mě s sebou brát nechtěl, ale ostatní zval. Prý ho nebavilo mě to učit, přitom nejsem žádný poleno a tancovat mě baví. Časem sem se to naučila ignorovat, žárlit prý nebylo na co, tak jsem mu věřila. Jenže pak přišla maturita, u něj zkouškový a nějak nebyl čas. Já si vždycky našla alespoň hodinku denně, ale on asi ani ten čas nechtěl mít. Rozešel se se mnou den před mým didaktickým testem z AJ. Neuměl ani dát dohromady důvod, snad jen to, že mi nechce ubližovat tím, že dává přednost lidem se kterýma má víc společnýho a to, že se nechá ještě snadno pobláznit. Dobře, kecy v kleci, neměla čas sem to řešit, maturovala jsem.
Jenže při přebírání maturitního vysvědčení za mnou přišla moje BFF, že mi chce říct něco, co chce abych věděla od ní, že by se to ke mě stejně doneslo. Měla ho doma na víkend! Prý, že jim nevyšel nějaký čundr, či co, tak si ho nechala doma a ještě s mi chlubila, jak s ní byl na nějaké dětské akci s jejími sourozenci. Udělalo se mi tak špatně a slečnu jsem poprosila, ať mě nekontaktuje, že si to nechám rozležet.
Když jsem se rozhodla to s ní napravit a začít se s ní normálně zase bavit, řekla mi, že k ní jezdí pravidelně, pomáhat s nějakou stavbou. Ale že ho nechce, když ví, co dělal mně.
Jenže jeho švagrová (jeho bráchovo slečna) a moje kamarádka ho vyzpovídala.. a že ten vztah začíná stejně jako se mnou. A moje BFF věděla o něm naprosto všechno. Navíc ho nemusela a najednou s ním tráví tolik času? Svěřovala jsem sejí a když si to vezmu zpětně, mohla to proti mě kdykoliv použít. Prý o ní říká, že JE JINÁ. (já byla taky jiná)
Beru to jako zradu. Nechci se chovat dětinsky, ale jak mi tohle mohla udělat a to ani ne měsíc po rozpadu docela dlouhého, navíc mého prvního vztahu? Když jsem jí kontaktovala s tím, ať vyklopí pravdu, už mi ani nenapsala. Beru to jako potvrzení toho, co jsem se dozvěděla.
A tady začínají mé dotazy. Jak byste se zachovaly Vy?
Navíc, pořád se mi o té situaci zdá, mám návaly špatné nálady, někdy celý den nemluvím a z rozesmáté extrovertky se záhy stal poustevník. Zvažovala jsem diskusi s psychologem, že by mi pomohl názor odborníka a navíc někoho absolutně nestranného, ale maminka mi to vymlouvá, že jsem ještě mladá a že mě to přejde. Jenže jak mě to má přejít, když to byla má nejlepší kamarádka, spřízněná duše? Dohromady s rozchodem to působí až katastroficky.
Děkuju moc za pomoc a názory