Nebavi me zivot
Asi to nikoho nebude zajimat a mozna si jenom stezuju jak rika muj pritel 
, ale nebavi me zivot a nejradsi bych se na vsechno vy....... nevim co mam delat.Nic me nebavi a nejradsi bych se zahrabala pod hlinu a uz nevylezla.Ziju v GB teprve 5 mesicu a nemam tady zadne pratele, zadnou kamosku s kterou bych si pokecala a ani rodinu.Za tech par mesicu sem stihla otehotnet a nejspis je to taky spatne nikdo z toho radost nema pritelovi je 18 let a chapu to je jeste mlady, neciti se na to a jeho rodina i moje si predstavovali neco jineho.Navic se s pritelem skoro furt hadame a mam pocit jakoby se mi vzdaloval. A rodina se na me vykaslala kvuli tatovi, ktery o tom ze bych jela domu nechce ani slyset, chtela sem jed z5 do CR kvuli doktorum, ale bohuzel uz zustavam tady a vsechno se mi hrouti uz nevim co mam delat abych na nic nemyslela, predem dekuji tem ktere si to prectou a snad me pochopi a poradi 
......
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
7.3.2014 15:21Já tě chápu. Taky jsem se stěhovala. Sice jen po ČR, ale i tak vím, jak je to těžký. Je mi líto, ale s tímhle si musíš poradit hlavně ty sama. Ohledně dítěte: Když z toho nikdo radost nemá tak něj alespoň ty ! Budeš maminkou to je ta nejhezčí "práce" co může žena mít.
Těš se z toho, že přivedeš na svět nový život. Tvé srdce bude kráčet vedle tebe a bude tě milovat jako nikdo. Bude to v pohodě. Každý má někdy takové to "těžké období" . A pamatuj že alkohol nikdy nic nevyřeší. Jen zhorší.
Hlavu vzhůru princezno, padá ti koruna -
7.3.2014 16:22Milá Ester, rozumím tvým pocitům, zhruba v tvým věku se u mne objevily deprese. Nic mne nejenom že nebavilo, ale život se pro mě stal utrpením. Když si vzpomenu na tu beznaděj, kterou jsem zažívala, je mi i teď zle. Nakonec mi pomohla antidepresiva, ale hlavně to, že jsem to přetrpěla a nevzdala to. Byly to rána, kdy jsem se vzbudila a brečela, nechodila vůbec ven, jen spala přes den a v noci se modlila, ať se ráno neprobudím. Nějak jsem to zvládla, i když jsem byla na pokraji. Občas se to vrací, ale víš, co mě drželo nad vodou? Myšlenka, že všechno dobře dopadne, dá se to aplikovat na všechno. V té době jsem si oblíbila jeden citát: 'Neboj se stínů, prostě znamenají, že někde nablízku svítí světlo.' Hodně síly, Esterko! Ty to zvládneš, uvidíš, mysli na to, že tě čeká něco hezkého, protože ode dna se musí vždy zpět nahoru
-
7.3.2014 15:30
Víš, ono existuje milion rad a způsobů, jak nebýt smutná, ale nic z toho většinou moc nefunguje... Z tohohle se musí dostat člověk sám.
Ale ty teď přece máš jeden velký smysl života - děťátko. Upni se na to, těš se na ně, změní se ti brzo život.
A do ČR se vrať, když jsi tam tak sama. Uvidíš, že vaši nakonec budou rádi... -
7.3.2014 15:33
Ahoj, a kolik pak ti je let?
Nelibí se mi že ti tvůj přítel říká že si stěžuješ.
Měl by tě podpořit.
Ohledně přátel. Nechodíš do školy / práce ? Tam by ses mohla spřátelit .
Nebo zajít s přítelem do klubu
A miminko je dar! Taky jsem těhotná a přítel taky není moc nadšenej ale je to tím že je to pro něj něco novýho a on se stím musim proprat je mu 22 v zaří 23.
Pokud se chceš vrátit do ČR tak se na tátu vyprdni a neřeš co on říká.
Teš se z miminka, zajdi si na nákupy kup něco rostomilého miminku.
A pokud by sis chtěla popovídat třeba přes skype určitě napiš !
Hlavu vzhůru, jsi přeci silná holka a hrdá budoucí maminka -
7.3.2014 17:38jako upřímně.. s tím 18ti letým přítelem to budeš mít do budoucna těžký.... ale to tam fakt není nějaká češka? tomu nevěřím... zkus někoho najít.
