Nechci sourozence
Ahoj vím že jsem hrozná ale máma mi před pár týdny řekla že je těhotná žádné sourozence nemám a ani nechci jinak je mi 12 z mamkou jsme vždy měli trochu komplikovanější vztah a od doby kdy jsi našla nového přítele řekla bych že jsem ji byka fuk ale poslední jsou I chvíle kdy jsi mamka najde čas a je to fajn ale prostě....nedovedu jsi představit že bude v domě ječet dítě a smrdět plíny prostě to nechci vím že je to blbý a že asi nejsem normální většina holek se na sourozence těší ale já s toho mám osypky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
2.3.2022 22:50
Věřím, že je těžké pochopit že už nebudeš jedináček. Ani nemusíš být z toho "odvarena". Ale věř, že i když to tak nevypadá nikdy své mamce ukradená nebylas a nikdy nebudeš. Ať už budete doma tři či čtyři. Zkus pozorovat jak se mamka chová k rostoucímu bříšku a věř, že když si v něm byla ty byla z tebe taky takhle nadšená. Všechno co budeš mít teď "zprostředkováno přes sourozence" dělala mamka s tebou ... Strarala se o tebe když si v noci plakala, když ti rostly zoubky a ty byla co hodinu vzhuru, prebalovala tě a chovaka když jsi měla teploty. Zkus si s mamkou sednout a zeptat se jí co se jí děje v bříšku, jestli s tebou to bylo taky tak. Byla jsi první mami miminko a vše co budete ted prožívat s druhým miminkem už bude vždy srovnávat s tebou, protože ty jsi byla ta první. Zkuste si promluvit jestli nějak zasáhne miminko do tvého zajeteho systému nebo vše zůstane jak je. Hlavně s mamkou mluv. Řekni jí, že máš obavy a jaké. Uvidíš, že tě žádný teror nečeká.
PS: miminka tolik nebrečí a plinky fakt tak hrozně nesmrdí, neboj. Ani to nepoznáš. -
3.3.2022 14:19
Mě bylo 14,když se mi narodila ségra z maminy strany a v 15ti bracha z tatovy strany.. Úplně tě chápu, já z toho taky nebyla odvarena.. Hrozne zalezi jak k tomu pak Tvohe mamja pristoupi, ideal je, ze Ti ditko nebude nutit a najdes si k nemu postupne sana cesticku.. Anebo taky ne a donuti Te to brzy se osamostatnit. Ja byla pro segru velka chuva, u brachy mnohem mene. Tak jako tak, urcite osamostatneni Te nemine, ditko zabere hodne casu a energie, mozna se budes muset trochu uskromnit, napr. Ja se naucila hrozne potichu chodit po byte
, vse hlasitejsi poustet do sluchatek, apod. Zase to svym zpusobem cloveka vycepuje-neni potom pak rozmazleny, je rad za jakekoliv soukromi, ceni si luxusu v podobe ticha a klidu, o ktery prisel. No, uvidis 
bude to tezke, ale diky tezkostem se clovek uci na svete bojovat -
3.3.2022 7:45
Moje dcera byla ve stejné situaci jako ty. Dlouhé roky si přála sourozence, ale protože jsme se s jejím otcem rozvedli, tak to nešlo. Pak jsem si našla přítele a po čase byla těhotná. V té době dcera z toho už úplně nadšená nebyla. Věkový rozdíl mezi synem a dcerou je 12 let. Já chápala to, že ona má jiné priority a hlídací ségra z ní v tu dobu nebude a nepožadovala sem to po ní. Když se malej učil chodit tak to byly hlášky stylu "mami, vem si to zvíře pryč". A víš co? dneska jí je 21 a bráchu má ráda, klidně ho vezme ven, do zoo nebo někam a nemá s tím problém.
Co se týče tvého strachu - možná si máma bude mít možnost udělat na tebe čas který bude jen pro vás, třeba hodinku za den, představit si to těžko dovedeš, ale věř, že ono to půjde. Nebdue to hned, potrvá to třeba měsic nebo dva než si to sedne, ale sedne si to. Ono je to z tvé strany i nejspíš určitý pocit žárlivosti, že už to nebudeš pro mámu jen ty, o koho se starala a koho má ráda. Ale věř tomu, že to bdue dobrý a nakonec si se sourozencem (i když až bude větší) užiješ srandu a v dospělosti budeš ráda, že ho máš.
