Nechci žít
Co mám dělat, když nechci být na světě? Mám velké problémy a nebudu o nich ani mluvit. Jen přežívám a trpím, bohužel...
- 22.10.2017 14:33:16 - full.avl změnila kategorie otázky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
21.10.2017 21:56
NA TO OKAMZITE ZAPOMEN!!!!!!
I kdyz se ti tvuj problem zda neresitelny, vzdycky jde vsechno vyresit!!! Okamzite se nekomu blizkemu sver.
Tyhle cerne myslenky vyzen z hlavy. NEDELEJ ZADNE BLBOSTI!!!
PROSÍM ZA TEBE, ZA TVUJ DRAHY ZIVOT, VZCHOP SE, SVER SE, A UVIDIS, ZE SE TO SPRAVI. -
21.10.2017 23:10Jsou v životě situace, které se zdají neřešitelné. Nebo že to člověka válcuje skrz naskrz a nevidí východisko. Dokonce může mít sám pocit, že je jiným na obtíž a bylo by lepší snad i pro jeho nejbližší a okolí, kdyby zkrátka nebyl... Pak i slova o sobeckosti sebevraždy a bezohlednosti vůči těm, kterým na něm záleží, už postrádají jakoukoli váhu....
Sama jsem před pár lety byla v této situaci; neměla jsem sice žádný existenční problém, ale několik měsíců na mně visela tíha možné nevyléčitelné nemoci, kdy bych postupně zůstala na krku svým nejbližším. Doma dvě malé děti... Takže se přidružila deprese a panické stavy jako vyšité - do té doby jsem sebevrahy měla za sobce a sraby, tehdy jsem je ale pochopila.
Nic není tak beznadějné, jak se na první pohled zdá. Téměř všechno se dá vyřešit, byť by to šlo pomalu a po krůčcích. Nejdůležitější je začít vnímat každý problém v malých kouscích a soustředit se na řešení těch pidi částí. Pak to jde, pomalu, ale jde. Taky je dobré mít někoho, s kým by to mohl člověk sdílet, nebo aspoň částečně. Někdy pomůže už jen to, to někomu všechno ze sebe "vyblít". Člověk získá trochu nadhled, jako by se odosobní, utřídí si myšlenky, pojmenuje problémy konkrétněji, takže bude umět líp se na jejich řešení zaměřit. Nemluvě o tom, že zároveň může získat pohled na věc od nezúčastněné osoby. Někdy problémy člověka zahltí natolik, že člověk se v nich topí a není schopen v nich už plavat, vidět řešení.
I kdybys měla zajít k psychologovi a vyblít to jemu, nevzdávej to. Máloco je tak beznadějné, jak to doopravdy vypadá. Moc Ti držím pěsti! -
21.10.2017 22:39
Vážně se chceš tak snadno vzdát? Notak holka bojuj!! Měla jsem kamaráda, který měl podobný myšlenky, každý den o tom uvažoval a nakonec to udělal, ani nevíš jak to dostalo jeho rodinu, kamarády, i lidi se kterými se nebavil, hrozně moc tim všem ublížil, neudělej stejnou chybu. Ublížíš tim svému okolí a to hodně, jeho matka ačkoliv to byla dost vyrovnaná a sebevědomá žena se zhroutila a je v psychiatrické léčebně. Tak mysli i na ostatní a bojuj !!
-
22.10.2017 0:25
Moje rada? Začni s/vrať se k věcem, které děláš ráda a naplňují tě. To pomohlo mě. Hlavně se nevzdávej. V životě je plno věcí pro který žít. Lidi, zážitky,...jde jen o pohled na věc.
Pokud is vážně nevíš rady, zajid za odborníkem. Psycholog mě třeba například dost pomohl umět se sbeou pracovat. Popřípadě psychiatr. Mimo to je to úplně normální to řešit s odborníky, mě to hodně dalo a dneska jsme v pohodě
Držím moc palce, věřím že to zvládneš a udělá tě to silnějším člověkem. -
21.10.2017 23:05
Jen řeknu prosím tě nedělej to. Pomysly na ty co tu jsou.
Před pár měsíci se mi nehodou zabil manžel, udělal jeden pohyb, nevědomky pod vlivem alkoholu pohnul prstem o dva centimetry.... Změnil nám tím vše život, mě, dětem, rodičům prarodičům a spoustě ale spoustě dalším, rodiče - prarodoče zhroucení, já si to kvuli dětem dovolit nemůžu...ubližila bych jim ještě víc....trpíme tím všichni.... A věř mi že v tehle pozici máš potom teprve pocit že nežiješ, ale přežíváš jako robot....
Máš teprve něco málo přes dvacet, pocitově snad minimalně 40... Život celý před sebou s žádnou vidinou a děsí tě ty roky a roky co s tím v sobě musíš žít
