Nedokážu se do něj zamilovat
Ahoj,
je mi 20 a přes 2 roky mám nejlepšího kamaráda, vlastně je to jediný člověk, kterého mám (když neberu rodinu). Jen mu věřím, je na něj spoleh, jsem s ním ráda, vážím si ho a mám ho moc ráda. Za tu dobu jsme se ještě ani jednou nepohádali, rozumíme si skvěle, vše podnikáme spolu, protože máme jen sebe. I on nikoho jiného nemá, na koho by se mohl spolehnout.
Nejsem sobecká, ani zlá, nepovažuji se za žádnou krásku, sama sobě se nějak zvlášť nelíbím, zas nejsem úplně škaredá, jen...
Říká se, že přátelství mezi mužem a ženou není možné. My takhle přátelé ale jsme jak jsem říkala už přes dva roky.
Nemiluji ho a myslím, ze to ani nedokážu. Líbí se mi jako osoba vevnitř, mám ho moc ráda, ale nelíbí se mi vzhledově. Fyzicky mě vůbec nepřitahuje, třeba pusu bych mu dala, ale více ne. Proto bych se do nej nezamilovala, nemohla s ním do vztahu.
Opravdu nejsem sobecká, nejde mi jen o vzhled, já bych si sama sebe taky nevybrala, nebyla bych se sebou, a taky vím, že láska není o vzhledu, ale o tom, jaký je člověk uvnitř, ale prostě mi to nejde, akorát bych se trápila a nebylo by to ono :/
Má někdo stejnou, podobnou zkušenost? Jaký na to máte názor? Má některá přítele, který vizuálně není tak hezký, ale je s ním šťastná? Co si o tom myslíte?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
27.12.2020 22:51
Ja moc nechapu o co ti jde proc s nim proste jen dal normalne nekamaradit? To jako protoze se rika ze pratelstvi mezi zenou a muzem neni mozne s nim chces zacit chodit? Je to blbost. A muj nazor je ze takove kamarádství muze normalne fungovat i v pripade ze se jeden druhemu libi. Dulezite je mit vymezene hranice a jasno v tom ze jde jen o kamaradstvi.
Jinak k tomu na co se ptas na konci - osobne bych asi nezacala chodit s nekym kdo by mi nebyl sympaticky. A nemyslim tim vylozene vzhled. Nemusi to byt nutne vzhledove muz roku abych zacala chovat nejake city, jde o cloveka celkove.. co pomuze krasavec kdyz se bude chovat jako debil. Navic pokud se opravdu clovek zamiluje, myslim ze jednoduse prehlidne nejakou nedokonalost..Nehlede na to ze co je vizualne hezke pro jednoho nemusi byt pro druheho. Nemuzes to tak brat. -
27.12.2020 23:57
Pratelstvi mezi muzem a zenou existuje.
Muj nejlepsi kamarad, duverny pritel, co zna vsechny moje "dospelacke" vrcholy a pady, nadseni i trapeni, touhy i strachy atp. je muz.
Urcitou pratelskou laskou, pevnym vztahem mezi nama, bych to nazvala. Za tech 20 let, co se zname, me popravde nikdy nenapadlo ani se zamyslet nad tim, zda bych byla schopna "se do nej zamilovat", neco vic si s nim zacinat, brat ho jako "polovicku" do zivota...
Je to skvely tak jak to je a tak jak to funguje. Cenim si to a nemenila bych to, protoze byt nejsme par, jistym zpusobem vzdy (aspon doufam) bude patrit do meho zivota. A troufam si rict, ze on to vidi stejne.
Nevim, zda lze vedome ovlivnit zamilovani se, donutit se k tomu. Myslim, ze kdyz v paru neni nejaka ta povestna chemie, tak to nejde. A kdyz tam ta chemie je, tak to (vcetne zamilovanosti) clovek pozna a jak se pise vyse, mnohe napr. povrchni nedokonalosti se prehlidnou.
Zda pak zamilovanost preroste v partnerskou lasku, to uz zas je o necem jinem..