Nefunkční vztah, líbí se mi někdo jiný
Zdravím holky. Chtěla bych Vás poprosit o radu, či zkušenost. S partnerem jsme spolu 10 rok, máme dvě malé děti ( 6 a 3 roky ) ji delší dobu nám to neklape, vlastně žijeme spíše vedle sebe než spolu. Bohužel. Máme rozdílný pohled na svět, trávení volného času, sex.....a tak bych toho mohla jmenovat daleko více. vždy jsem to byla já, kdo se to snažil ve vztahu nějak urovnat napravit, prostě jsem to byla já, kdo více miloval, kdo byl ten závislý. Udělal některé věci, které se těžko odpouštějí a zapomínají, kterými, dá se říci se mi až zhnusil, přes které se mi jde opravdu velice těžce přenést, byť se staly relativně dávno ( ovšem jsou i jiné, které se mi příčí ), ale v tomto směru mu prostě nevěřím. Jsou kdy, kdy je to fajn, výlety atp, ale jako bych nesnesla jeho blízkost, doteky..............Nikdy by mě nenapadlo, že vydržím co vydržím a budu to tiše snášet ( o násilí nejde ). Vlastně jsme spolu jen kvůli dětem, myslím, že to tak cítíme oba, jen to nebylo vyřčeno. Před dětmi se nehádáme, neventilujeme svoje problémy a netaháme je do toho. ještě bych podotknula, že jsem nikdy nebyla ve vztahu nevěrná a ani nevím, zda bych to dokázala.....ale teď si připadám jak puberťačka..........ve školce, kam vodím syna, se mi již druhý rok líbí jeden tatínek, který tam vodí své dítě.....a já prostě nevím co dělat....vídáme se téměř denně. Jestli se mu líbím to netuším, nějaké náznaky by snad možná i byly, ale je možné, že si to přikrášluju a je to třeba jen moje tajné přání. Třeba vůbec netuší, třeba ano, nedokážu posoudit. nutno dodat, že je ženatý, tedy myslím - je to vysoce pravděpodobné a má velice pěknou ženu - tedy spíše než pěknou - ženu s obrovským sex apealem.
A teď přemýšlím, zda, abych si nedělala "plané naděje", chodit se synem v jinou dobu, abychom se nepotkávali a tím pádem bych na něj tolik nemyslela a nebo chodit ve stejný čas jak nyní, vídat ho a kochat se tím, že je se na co dívat 
Byla by nějaká rada?
děkuji.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
14.3.2014 14:57Ahoj, podle mě bys spíše než novou lásku teď měla řešit tu současnou. Podle toho, co píšeš, je to mezi vámi už delší dobu napjaté a nějak mi přijde, že už ani nestojíš o to, aby to bylo jiné. Ale zůstávat ve vztahu kvůli dětem? To si myslím, že je hloupost. Děti nejsou hloupé a vycítí, že mezi maminkou a tátou není vše v pořádku. Asi bych se na tvém místě spíš zaměřila na sebe a snažila se nějak vyřešit vztah s otcem tvých dětí. Pak až bych se koukala po nové lásce
-
14.3.2014 13:10
Ahoj, co se týče toho tatínka - vem to i z druhé strany - má ženu a dítě (nebo děti?) a třeba jim to klape... a pokud bys mu dávala nějaké náznaky, chěla ho třeba získat, tak můžeš přece zničit tu jeho rodinu... a to by asi nebylo moc dobré
-
14.3.2014 12:53ahoj, tak já myslím, že prostě nejsi v tom vztahu šťastná, jsi mladá a chceš víc... něco podobného má moje švagrová, nemilují se, on má dokonce zřejmě jinou, jsou spolu jen kvůli dětem... ty jsi prostě možná podvědomě někoho hledáš, protože ti chybí láska a funkční vztah... nechci ti nějak kazit tvé "naděje" s tím tatíkem, ale myslím, že je spíše pravděpodobnost, že je to spíše v tvé hlavě a on tě nevnímá tak jako ty jeho (myslím toho tatínka, kt. se ti líbí). spíše být tebou, tak asi zvažuji, zda není lepší se rozvést, i když dětem to ublíží, ale než být nešťastná..
-
15.3.2014 9:26
ahoj, ja bych se na Tvem miste soustredila na vztah s manzelem a zacala ho resit. hlavne kvuli detem - je hezke, ze spolu kvuli nim jste, ale deti to vyciti a ponesou si ten model do zivota - a mozna to pak jednou se svymi partnery budou mit stejne a budou zit taky bez lasky v ne moc stastnem vztahu. a to urcite nechcete. takze bych zacala na vztahu pracovat - hledat aspon neco spolecneho (neco urcite je, vzdyt jste se rozhodli mit spolu deti, tak spolu musite mit neco spolecneho). pokusila bych se partnerovi odpustit, co udelal, protoze bez toho to nepujde. pokud bych to nedokazala sama, klidne bych si zasla do manzelsky poradny, at uz s nim nebo bez nej (co vim, tak tam casto chodi je jeden s manzelu, kdyz druhy nechce a i tak to k necemu muze byt. jinak Ti samozrejme rozumim, my jsme spolu teprve pet let a i tak mam obcas pocit, ze uz nic spolecnyho nemame, ale kvuli synovi se budu porad snazit a udelam vsechno, co muzu, aby nam to klapalo a az kdybych zkusila vsechno, zvazovala bych odchod. drzim palce
