Nejlepší čas na mimi
Ahoj,zajímá mě názor okolí, kdy je nejlepší čas na miminko. Je mi 24 a s přítelem (29) plánujeme rodinu. Některé reakce okolí jsou jako proč tak brzo a že si máme ještě užívat. Já se hrozně těším, miluju děti a dle mého názoru se dá spoustu věcí podnikat i s dítětem. Nechci nic uspěchat a připravit tak sebe i přítele o zážitky (i když mě nenapadá nic, o co bychom mohly přijít). Ale nechci taky čekat na první dítě do třiceti a modlit se, aby to šlo bez problémů. Nechci riskovat nějaké potíže s otěhotněním a těhotenstvím. Proto prosím snažilky i maminky a budouci maminky o objektivní názor. Děkuji
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
23.2.2010 9:25
Ahoj, jestliže si miminko přeješ a co je super, přejete si jej oba, tak to pak není co řešit a do miminka jděte!
Je pravda, že je to obrovská změna, ani jsem si nedokázala představit jaká-já si nechtěla užívat typem-zábavy, večírky, doskotéky. S přítelem jsme chodili na vandry, pod širák, sportovali spolu.. děti do toho všeho přeci nějak zapadnou, spoustu věcí se může dělat s nimi, být jim dobrým příkladem....
Nečekala jsem však ten 1. náraz a to ztráty absolutní svobody a prostě musela jsem se smířit s tím, že už nikdy nebudu sama, už nikdy nebudu rozhodovat jen za sebe a být vlastně volná-dělat si co chci, kdy chci, ale musím to vše nějak transformovat- (samozřejmě, že se člověk nakonec uvolní a věci do jisté míry uspořádá, ale zdálo se mi, že se z toho nemůžu dostat-také to hodně záleží na partnerovi-u nás trošku trvalo, než se ty naše role vyrovnaly-ze začátku se mi zdálo, že já jsem ta, která se musela vzdát skoro všeho a partner je ten, co si pořád může dělat, to, co před tím, kdy chce a co chce-...později, když už jsem tak často nekojila, jsem se domluvili, že si pravidelně udělá čas, abych i já měla občas pocit té volnosti a odpočinula si a je to super-stačí i 1* týdně..).
Musela jsem se vyrovnat i s tím, že se ted´zrovna nemůžu najíst, i když mám hlad, že teď zrovna nemůžu spát, i když jsem unavená, že musím na WC za doprovodu a nebo podstoupit ryziko, že "ohluchnu".
1. dítě jsem měla ve 23 letech, druhé, moc chtěné v 25ti a ted´ čekám své plánovaně 3. dítě bude mi 29. Manžel je naštěstí vstřícný a na tom jediném mi záleží. Hlavně vůči rodině nebylo snadné prosadit naše rodiné plánovaní, navíc máme doma klučíka i holku, tak to 3. je pro mnohé už tak trochu nadplán, s kterým se ale musí vyrovnat, protože mi si za svým stojíme...
Je pravda, že s dětma si alespoń na čas musí člověk některé věci odpustit a hledat jiné aktivity nebo pozměnit ty stávající-jakoby přibrzdit s ohledem na stáří dětí. Ale cokoli podniknem s dětma je sice na jednu stranu náročné-nebo-li náročnější, než bez dětí, na druhou stranu člověk s nima vidí svět jinýma očima, sdílí se o zážitky a dostane se tam, kam by se bez dětí nedostal. Spoustu věcí se také naučí-asi nejvíc sám o sobě a nejvíc právě díky dětem. Prostě mi nepřijde, že o něco přicházíme, naopak, že získáváme... -
22.2.2010 22:10
Mně je 21 a nemůžu se dočkat až budeme moct otěhotnět. Pořád studuji, nicméně jsem ochotná dostudovat i dálkově a kariéru začít až po dětech, jak moc mimi chci. Takže já jsem oproti tobě ještě docela extrém. Je pravda, že záleží jen na tobě (a příteli), jak se rozhodneš a okolí by to mělo respektovat. Každopádně jsem ráda, že je ještě někdo další takovej jako já a že je nás dokonce víc (viz janule 27 i seryl).
-
22.2.2010 20:39
Ahojky,
nikdo ti nemůže zasahovat do rozhodnutí, kdy mít a nemít děti. Oni ti je vychovávat nebudou, takže pokud se na to oba cítíte, tak se nenech okolím odradit a dej na hlas svého srdce. Já měla první mímo ve 23 a neměnila bych, teď mi je 28 a chceme druhý. Moje kamarádka má 3 děti, je o rok mladší, to jen tak pro příklad. Máš pravdu, že s dětmi se dá dělat vše, dneska není problém jet s malým dítětem na dovču, ne nikam daleko do exotických zemí, ale třeba Řecko, Itálie a tak bezproblémů zvládnou. Čím budě dítě starší, tím víc ho můžete zapojovat do různých akcí.
Přeji tedy mnoho štěstí při rozhodování -
23.2.2010 7:28
Ahojky, já čekám svoje první, bude mi 26 a miminko jsem moc chtěla a to ani s přítelem nejsme spolu roky... ale prostě jsem cítila že je ta pravá chvíle, pravý čas a věděla jsem že to chce i on.. a za 4měsíce se povedlo.. a teď za měsíc už se snad vyklube na svět . Můžu ti říct že na nikoho ale vůbec na nikoho neber ohled, protože lidi závidí a jsou nepřejícní.. a to někdy i ti nejbližší .. nemusí to tak být samozřejmě ale kdybych se měla ohlížet na každého názor tak nejsem těhotná asi nikdy a ani nemám před svatbou... no prostě když se na to cítíte tak jděte do toho.. taky jsme si říkali nač čekat, bude nás o jednoho víc o to bude víc srandy .. a vidíš to jak mi to vyšlo, čekám dokonce chlapečka kterého jsem tak moc chtěla i tatínek, je to tak krásný (je teda pravda že teď když si přijdu jak hroch si říkám co mě to napadlo ale to je jen z toho že jsem už unavená a ke konci je to celkem náročné... to poznáš )).
Tak ti přeju aby to šlo a vyšlo , když člověk chce a je si jistý tak to jde.. je to totiž taky trochu v hlavě .. neříká že jen v hlavě aby se toho někdo nechytl, samozřejmě přeju všem aby to vyšlo . -
24.2.2010 14:28
Ahoj mě je 20 a příteli 24. O mimi se pokoušíme a vůbec nám nepřipadá že je to brzo. Milujem se jsme finančně zabezpečení a o mimi se určo postarat dokážem. A že by nám nějak překáželo v běžném životě to nás ani nenapadlo. Jsem připravení na to dát mu vše co budeme moct hlavně lásku a tu si myslím dokáží dát dítěti rodiče v jakémkoli věku teda pokud o dítě stojí...
-
23.2.2010 9:41
Seryl, popravdě, řeči o tom, že si máš ještě užít, já neberu. Prostě přijde doba, kdy žena začne být připravená na dítě a u někoho je to ve 30, u někoho v 21 letech. Vidím to teď na sobě i na kamarádkách. Jasně, že je potřeba počítat s obrovskou změnou, mimi není sranda, ale nemůžeš se řídit pocity jiných. Pokud jste na to ty i přítel připraveni, jděte do toho - kdybys to odkládala na později, jen kvůli řečem o ztrátě zábavy (kterou si podle mě v touze po dítěti ani neužiješ), mohla bys litovat.
-
12.4.2010 9:09
Teda musím říct, že se to tady hezky čte. U nás to bylo trochu obráceně, mě je 25, přítelovi stejně a ten už min. 2 roky touží po mimi, tak hlavně doufám, že mu to vydrží i po narození a pořád si tak nějak nedovedu představit, co v září doma nastane, ale doufám, že to všechno zvládneme a že to nějak zkloubím vše dohromady a že se nám pořadí i dál udržet naše výlety s mimi.
-
23.2.2010 10:21
Ahoj. Já souhlasím s ostatníma. Pokud se na mimi cítíš, tak do toho běž. Já mám doma dvě krásné princezny 8 a 6 let a taky mi bylo 25 když se starší narodila. Teď se snažíme druhým měsícem o třetí, tak uvidíme. A můžu jen potvrdit, že s dětma se dá podniknout opravdu hodně věcí. Už jen třeba kolem kola - dětské vozíky, nebo tábory pro rodiny, je plno mateřských center, kam se dá jít. Je toho spoustu.
U nás to taky bylo dost dlouho o tom, že většina věcí byla na mě a manžel nic, ale dohodli jsme se, že jeden víkend je můj a bylo. Teď když jsou holky už větší, víc si je manžel užívá a vrací se do klukovských let - autíčka, vláčky. Nedovedu si představit, že bych neměla svoji rodinu. -
23.2.2010 13:54
mě je 23, o mimčo se snažíme rok, manželovi 31 a začínám mít pocit že nám asi ujel vlak. Chtěli jsme děti brzo, ale tlak okolí a nutnost vzdělání nás donutila to oddálit a teď lituji, že jsem se tenkrát nevykašlala na všechny chytrý rady od rodiny a nešla do mimča hned, bylo mi tenkrát 19. takže já jsem pro se snažit jakmile člověk chce a nedat na druhý