Nejsem šťastná s přítelem
Ahoj dámy,
mám problém o kterém nemám ským mluvit. Přítel (29) a já (22) jsme spolu přes rok a bydlíme spolu od začátku, Byla to láska na první pohled. Byli jsme do sebe zamilovaní tak moc. Jak to sleduju časem vše opadlo. Přítel neustále pracuje jede do práce v 6 ráno v 6 večer se vrátí a pracuje ještě doma. Nezazlívám mu to dělá to pro nás. Časem ale začínám cítit že to není takové jako dřív. Je to stereotyp a neustálé hádky skrz blbosti. Myslím že nejsme šťastná. Jsem pořád sama doma. Když jsme se jednou bavili o dítěti řekl že se necítí. Já bych dítě moc chtěla, protože mám 3letého brášku o kterého se často starám. Jsem osamělá, nikdo se mě nezeptá co bych chtěla nebo co cítím příjdu si na všechno sama. Ubíjí mě to. Nevím jestli takovýto vztah chci. Přítel má svou hlavu a změnit se nehodlá ikdyž ho miluju uvažuju nad rozchodem.
Děkuju za odpovědi
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
22.3.2016 19:11Promiň že asi napíšu to, co asi nechceš slyšet...
Z toho, co jsem si přečetla mi přijde, že máš velká očekávání, ale sama do vztahu moc energie nevlkádáš, chceš aby se snažil ON. Ale co pro váš vztah děláš ty? Překvapíš ho někdy něčím pěkným? Naplánuješ výlet, koupíš lístky na koncert? Upečeš mu dort k narozeninám? Nebo prostě jen uvaříš večeři a po bytě dáš svíčky a zhasneš světlo? Prostě porušíš tu rutinu? Spokojený vztah chce důvěru a jistoty, ale zároveň i spoustu nečekaných drobností, které život okoření. A důvěru a respekt vůči sobě navzájem.
Zamilovanost je bohužel trochu jak chemička v mozku a cca po roce či dvou to jednoduše odezní. V ten moment musí člověk přehodit na vyšší level vztahu, ze zaláskovanosti, kdy jde všechno samo, to chce najednou pracovat na partnerství. A pracovat na vztahu je fakt makačka a musí to být oboustranné. Souhlasím s ostatními holkami, že zbavit se přátel kvůli vztahu je obrovská chyba. Proč jsi to vlastně udělala? On je neměl rád a donutil tě k tomu? Nebo jsi chtěla mít čas jenom na něj? Obojí je špatně!!! Sama jsem to u jednoho vztahu zažila... a už to nikdy více neudělám. Na vlstní přátele si už šáhnout nedám!
Pořád to chce mít i svůj život - společenské aktivity, koníčky, relax. Něco může být společné, něco by mělo být jen a jen tvoje. Něco, co tě naplňuje a třeba i rozvíjí, posouvá dál a vytváří ti to dlouhodobější životní perspektivu. Ale ve vaší situaci rozhodně ne dítě. Jestli teď cítíš, že jsi na všechno sama, obávám se, že s dítětem by to bylo ještě horší a nezáleží na tom, jak moc děti miluješ a toužíš po nich.
Promluvte si. Řekni mu o svých pocitech. Pokud bude přístupný, dejte si nějaké drobné cíle, jak vztah trochu povzbudit. Pokud to ale nepůjde, obávám se, že takový vztah nemá příliš dobrou perspektivu
Každopádně přeji hodně štěstí, ať už by to znamenalo jakékoli řešení.
-
22.3.2016 17:11To je pochopitelné, že tak uvažuješ
Je třeba si uvědomit, že počáteční zamilovanost opadne v každém vztahu a že pracuje pro Vás, jak píšeš. Na druhou stranu by si měl najít čas i pro Tebe a Váš vztah! Co se týče dítěte, je třeba o tom mluvit, ale mít dítě, aby ses necítila sama, není řešení! Prvně by jste měli vyřešit problémy ve vztahu a pak se až rozhodnout, zda mít dítě nebo ne. Určitě bys ale neměla brát na lehkou váhu to, že jsi v současné době asi nešťastná -
22.3.2016 17:14Zaráží mě na tom jedna věc - píšeš, jak jsi osamělá a pořád sama doma. To nemáš práci, kamarády, nic? Trochu to na mně působí, jestli přítel náhodou nemusí makat takhle moc, právě aby vás uživil oba. Neber to jako rýpání, vaší situaci samozřejmě neznám, ale z toho, co píšeš, to trochu vyznívá jako že se nudíš a tvá drahá polovička se zatím může udřít.
-
22.3.2016 18:38
Promluvte si.
Nemáš co ztratit, musíš mu zkusit vysvětlit, co se v tobě odehrává. Netvrdím, že to pochopí, ale zkusit se to musí. Co najít kompromis? Ok, pracuješ od rána do večera, co společný výlet o víkendu? Nebo kino večer jako odreagování po dlouhém pracovním dni? Zkus nabídnout možnost, která by byla pro vás oba reálná a kdy zároveň ty i on z něčeho slevíte.
Ty třeba nebudeš požadovat, aby se ti věnoval celý den, ale bude stačit večerní kino, apod.
A k těm dětem... měla bys respektovat, že se teď na dítě necítí, ale bylo by fajn udělat si "plán" Teď dítě nechce, to je pochopitelné, tak co třeba za rok? Zkuste si dát nějaký cíl, třeba "až.... dostuduju/zrekonstruujem byt, našetříme tolik a tolik"... Držím palce.
