Nejsem vyrovnana s poslednim porodem a materstvim
Holky, mozna mam pro nekoho malicherny problem, ale me to opravdu trapi jiz delsi dobu a nejak si s tim nedokazu poradit. Snazim se myslet pozitivne a hlavne si nerikat, ze na nicem z toho nenesu vinu, i kdyz kdo vi.
Jde mi o to, ze mam tri deti. Holcicku a dvojcata. U holky byl porod bezproblemovy a opravdu uzasny, ale ja po nekolika tydnech vzdala kojeni, protoze to pro me bylo silene psychicky narocne a mudr nam porad cpala um. Doted si to hrozne vycitam.
Druhy porod probehl sekci v celkove anestezii, jelikoz jsem mela nejakeho ne uplne schopneho anesteziologa a nedokazal mi pichnout spinal. To me sebralo jeste vic, nepamatuji si vubec nic ze dne, kdy se deti narodily. S okolim jsem komunikovala, ale to vim, jen diky sms a zpravam na socialnich sitich.
Zaprisahla jsem se, ze druhe dite budu kojit za kazdou cenu, ale nepocitala jsem s dvojcaty. A vzhledem k tomu, ze deti vubec nespolupracovaly, tak jsem to opet po nekolika tydnech vzdala, ovsem tentokrat jsem to nechtela vzdat uplne a mit deti na um, proto jsem skoncila s odsavackou a pro dvojcata mm odsavala. 14 mesicu.
Ale o co mi jde. Jsem v te vekove kategorii, kdy ted kolem me vsechny kamaradky, spoluzacky, zname rodi o sto sest a ja kdyz vidim, jak vsechny koji, tak je mi hrozne lito, ze ja jsem nemohla a popravde jim to trochu zavidim, protoze ja uz tohle nikdy nezaziju a nebudu mit sanci si to vyzkouset. A porad si zpetne prehravam, co jsem vsechno udelala spatne a mela udelat jinak. Potrebovala bych se te viny zbavit, ale opravdu netusim jak.
Mel to nekdo z vas treba podobne? Co pomohlo? Dekuji.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
21.2.2019 19:28
Ja u dcerky kojeni vzdala po mesici. Uz z porodnice jsme odchazely s UM. A to jsem v porodnici mela sestricku skoro u každého kojeni, ale dcerka se nechtela prisavat a sestricky od nas vzdy odchazely uplne vyrizene Tez jsem si dlouho vycitala, ze jsem to nedala. Ale dulezitejsi nez kojeni, je spokojene dite. Nevim co mi pomohlo, si to prestat vycitat. Asi pomohl čas. A tak moc na to nemyslet. Na kojení neni postaven cely svet. Spíš mi ty neprijemme pocity a výčitky svědomí posilovaly diskuze o kojeni. Jako tomu diteti je šumak jestli kojis nebo ma mliko z fkasky. Dulezita je láska mámy
-
21.2.2019 19:27
Doporučuji na Facebooku skupinu Přirozené mateřství & Poradna při kojení. Určitě pomůžou.
-
21.2.2019 20:07
U první dcerky jsem kojila půl roku (ale to jen proto že bývalí mi 3tydny před termínem oznámil že má docela velké dluhy a už to nezvládne takže jsem šla na azylovy dům kde prostě mi přišlo že oni braly um jako vyhazování peněz... A kontrolovali zda na pokoji nemám um... Ale malá nepribirala jak měla..)porad jen plakala plakala plakala a já kojila co hodinu dvě ve dne v noci... Oni mě furt ujistovali že prdiky a zuby atd... Když měla malá 5 měsíců a já dostala normální byt přešla jsem okamžitě na um a vše se srovnalo...u druhého miminka jsem si řekla že pokud nebude přibirat že nás nebudu trápit... A bohužel tomu tak bylo po dvou měsících jsme přešli na um.. Podle vyšetření jsem ale mliko měla krásně a měla jsem ho dost... Mrzí mě to že jsem nemohla kojit ale nemohla bych nás trápit jen proto abych kojila
-
22.2.2019 7:15
Ahoj, za mě je asi jediná odpověď být vděčná za to, co mám a neřešit to, co jsem mohla mít kdyby.. Za mě před tebou smekám, že zvládáš 3 děti s odstupem 17 měsíců a do toho ještě dvojčata. Už to není jednoduchý a do toho to složitý kojení. Pro některé je kojení nejjednodušší věc, protože nezažily ty problémy, které s tím můžou být, že to prostě nejde.. Na všechno je nejlepší čas a pokora. Já jsem rodila první dceru akutně císařem a z tohoto stavu jsem měla slušnou laktační psychózu. Strašně mě mrzelo, že jsem nebyla schopná porodit normálně a do toho jsem byla schopná kojit malou jen přes kloboučky. Taky jsem měla pocit, že jsem totálně selhala a záviděla těm matkám, které mohly mít tu možnost mít miminko přisáté přímo na prsu. Což se mi nikdy nepoštěstilo. Každá nemůžeme zažít všechno. A o vině nemůže být ani řeč! Máš zdravé tři děti a ještě obě pohlaví. Tahle lítost v tobě bude celý život, ale zkus to přebíjet vděčností, co všechno ti bylo dáno. Není to málo a každý to rozhodně nemá. Mějte se s dětičkama krásně a upřímně ti přeju, aby tě tenhle červíček už opustil.
-
22.2.2019 10:57
ahoj,
přidám svou relativně čerstvou zkušenost. Mám svoje první vysněné miminko (5 týdnů), v porodnici razili heslo "rozkojíme každou".
Rodila jsem císařem v celkové anestezii. Miminko jsem viděla až více jak 24 hodin po porodu. Mléko se mi nevytvořilo, sestřičky to se mnou alespoň jednou denně zkoušeli a nic (navíc malý byl narozen předčasně a chtěl jen spát, nějaké prso ho absolutně nezajímalo). Asi po třech dnech, kdy byl malý o hladu a já stále bez mléka mi sestřičky vrazily odsávačku.
Domů jsem odcházela po týdnu zcela psychicky vydeptaná,, že z důvodu že nekojím jsem špatná matka (dívali se tak na mě všichni v porodnici - sestřičky, doktoři) a ty ukřivděné pohledy když jsem si šla v porodnici pro malého říct o trošku UM; s obrovským zánětem v obou prsách.
Ještě cestou domů jsme se zastavili pro UM.
V porodnici i doma jsem sice nemožnost kojení obrečela (celé těhu jsem si představovala, jak krásně budu kojit a upevníme si tím vztah s miminkem).
Malý mi krásně přibírá, na umělé si rychle a dobře zvykl. A j se mu snažím mateřskou lásku projevovat jinak.
Ikdyž je fakt, že mě slova typu, ty nekojíš, to zvládne přece každá dokážou neskutečně naštvat a rozbrečet (máme v rodině další čerstvou maminku - prvorodičku, které šlo kojení snad 20 minut po porodu, která to vždy nezapomene (moje nekojení) řádně okomentovat