Nekontrolované návaly vzteku
Dobrý večer, dceři je rok a 9 měsíců. Povahou je tvrodhlavá, temperamentní a netrpělivá (po nás... takže nic nového) ale jinak je milá, veselá a mazlivá. Už nějakou dobu jedeme období "ne", kdy "ne" je odpověď na všechno včetně toho, co ve skutečnosti chce. To, že se začne vztekat když nedostane to co chce, nebo když jí něco nejde, to je normálka. Nicméně posledních pár dnů jsem si všimla, že třeba je v klidu, hraje si s něčím, co ji ani nemůže rozčílit, a z ničeho nic s tím předmětem začne lomcovat a mrskne jím o zem, společně s pláčem. Okamžitě ale pláče dál, protože ten předmět pořád chce. Pokud jí to podám, tak to často opět zahodí a brečí, že ho chce. V tom případě zabavuji dokud se neuklidní, protože v tu chvíli je fakt vzteklá ale netušim proč. A tohle dělá například i s mým telefonem pokud se ho náhodou zmocní, a to mě teda dost rozčiluje. No tak potom se za pár minut uklidní, je milá, hraje si, ale zanedlouho se to opakuje. Občas třeba během dne každou hodinu, ale některé dny vůbec. Jen nevim, jestli to není nějaká "porucha"? Nebo je to součást období vzdoru? To se totiž zřejmě rozjíždí naplno...
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
22.9.2019 7:56
Řekla bych že je to normální. Vy třeba nepotrehnete, co jí rozcililo, ale ona to bude vědět. Třeba je to to, že ji to klouže v prstech, nedělá to to, co by chtěla, atd atd. A pak je reakcí vztek a zároveň touha tu hračku si zase vzít a zkusit to znovu. Nic víc bych za tím neviděla, bude to tak dělat celý život a myslím, že to tak má každý. Když nám něco nejde, jsme z toho vytoceni, akorát už s tím tolik nemrskame a snažíme se ovládnout.
-
22.9.2019 7:50S druhým synem to mám podobně. Pokud má " špatný" den, říká na vše ne ne ne a pak se vzteká, že jen na něj koukám a nevím si rady. Např. včera mě dostal večer tím, že se vztekal z důvodu úklidu hraček. Jednoduse jsem vzala traktor, helmu, a pár jiných věcí, po jterých jsem šlapala a hodila to na místo tomu určené a malý pán chytl amok, až mu zas naskakovala žíla na krku. Vysvětlení celkem zabralo a do 10 minut byl klid. Pokud to přetrvává dýl a u ž mám pocit, že to přehání a sám to nedokáže zastavit, omývám mu obličej mokrým hadříkem. Aspoň se konečně pořádně nadechne a uklidní. Je to takový období. Viděla jsem ho už si i narážet hlavičkou o zeď. Sice jen jemně, ale zkoušel to. Starší syn měl podobné období do 2,5 roku a neustále křičel a házel hračkami, nebo sebou na zem. Taky ho to přešlo.
