Nemám partnera a toužím po dětech.
Ahoj holky, čím víc se blíží Vánoce, tím víc na mě padá smutek 
Vnitřně cítím, že bych chtěla mimčo, když nějaký vidím, rozplývám se blahem. Hlídám neteř, je to prostě radost 
Bohužel jsem bez přítele, tudíž to nelze. A jak jsem psala, padá na mě smutek. Není den, kdy bych na to nemyslela. Říkám si, jestli vůbec někdy mimčo mít budu, když jsem sama, nemá o mě nikdo zájem. Večery jsou nejhorší, sama uléhám do postele, usínám. Občas si popláču.
Myslíte si, že i ženská (skoro 24 let), která není pěkná bude mít někdy přítele, děti? Přestávám v to doufat a začínám rezignovat na okolí
Když o tom mluvím s kámoškou, řekne mě "prď na chlapi, jsou s nima jen starosti" ale když ono to může být pěkný, když se člověk cítí pod psa, k někomu se přitulit, vědět, že je tady někdo, kdo mě má rád.
A tak to dusím v sobě a trápím se tím, že mě nikdo nechce.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
7.12.2012 6:11
když o sobě řekneš, že jsi "ženská, které není pěkná," tak asi fakt nikdy toho chlapa nenajdeš
chce to sebevědomí, věřit si a hledat máš ještě plno času, ale nikdo nestojí o nějakou fňuknu... buď veselá, společenská, správná holka a on se ten pravý taky najde... btw. divila by ses, kolik znám příšerných holek a ženských (ne jen vzhledem, ale hlavně chováním), a kolik mají děcek -
7.12.2012 6:38Nevím, podle čeho usuzuješ, že nejsi hezká. To, co tobě přijde nehezké, může nějakého chlapa okouzlit. Když se rozhlédnu po svém okolí, vidím spoustu holek, kterým prostě nebylo do vínku naděleno přehrše krásy a přesto jsou vdané, mají děti a mají spokojený vztah. Oni jsou totiž opravdu dva druhy krásy. Jedna je ta vnější a ta druhá je schovaná kdesi uvnitř. Můj třídní učitel na základní škole říkával: "Krása pomíjí, blbost je věčná". Nevím, možná v životě opravdu platí, že čím víc něco hledáš, tím víc to nemůžeš najít
Taky jsem kdysi měla to tvé co když mě nikdy nikdo nebude chtít? Co když nebudu mít děti? No a ono to přišlo. Od pomíjivých románků a krátkých vztahů, jsem najednou skončila ve vztahu se svým spolužákem ze základní školy, se kterým jsem se znala od mala. Dnes jsme manželé a máme spolu chlapečka. Kdyby mi někdo na základce řekl, že se jednou vezmeme a budeme spolu mít dítě, poslala bych ho na vyšetření k psychiatrovi
A když jsme spolu začali chodit, byla jsem jen o něco maladší než jsi teď ty. Tím chci jenom říct, že nikdy nevíš, kde o toho pravého zakopneš. A útapět se ve tvém věku v depresích, že zůstaneš sama, je blbost. Promarníš nejhezčí roky. Hodně štěstí... -
7.12.2012 8:18Ahoj,jsi poměrně mladá a věř,že určitě poznáš partnera i těch dětí se dočkáš.Pokud snad na svém vzhledu spatřuješ sebehorší chybu,tak ti můžu garantovat,že určitě po světě lítá chlap,který z tebe bude úplně hotový
Myslím,že nikdo z nás,není se svým vzhledem naprosto spokojený.Nevím,kde čerpáš o sobě úsudek,že nejsi hezká.Krása je subjektivní.Někomu se líbit nemusíš a pro druhého jsi hezkáSnaž se být upravená,usměvavá a spokojená a uvidíš,že se brzy někdo oběví. -
7.12.2012 7:14Zkus seznamku
-
7.12.2012 7:19Naprosto souhlasím s holkama...kdo ti řekl, že nejsi hezká? Je spousta (většina) kluků, kteří mají radši doma normální holku než nějakou nafintěnou modelínu z reklamy
Zkus se hezky upravit, obléknout si něco pěkného, abyses líbila sama sobě (aspoň trošičku), usměj se na sebe do zrcadla a vyraž si ven, nemusíš sama, vezmi třeba kamarádky, uvidíš, že se 100% najde aspoň jeden kluk, který by o tebe stál...
A takový řeči, že zůstaneš sama a bez dětí si nech až ti bude 50 -
7.12.2012 10:18Moje kámoška taky není krasavice(ani já ne
)neměla přítele ještě do nedávna(má ho teprve 2roky) a teď ve 30ti porodila holčičku. -
7.12.2012 8:21
Ahojky...přidávám se do "jsem nehezká, nikdo mě nechce" nálady. Nemyslím, že tě nikdo nechce, jen to v sobě popíráš, že je kolem tebe někdo, kdo by se mohl k tobě přitulit a vytvářet s tebou vztah. Jsem jen o kapku starší než ty, těsně po rozchodu, už asi rok bych ráda miminko, ale nešlo to, nejde to a jen tak to nepůjde. Jednoduše nevěš hlavu, nejsi v tom sama, komu tikají biologické hodiny a může zatím jen koukat na to, jak nějaká cuchtle tamhle, cuchtle tamto je těhotná, ani není kdoví jak inteligentní, krásná a pohodová a má manžela a děti.
Je těžké na to nemyslet, ale udělej si hezké Vánoce, oslav Nový rok s přáteli, rodinou a neubíjej se tím, budeš jen zbytečně smutnější a pokud budeš vypadat nešťastně, tak se k tobě žádný chlap hlásit nebude..A hlášky tvý kámošky bych rozdrtila pohledem Chucka Norise, protože každá potřebujeme mít nějaký ten mužský element vedle sebe Bude to znít možná dětinsky, ale radši si zajdu s nějakým troubou na rande, než se denně ubíjet doma a čekat, že mi někdo dokonalý spadne do klína 
-
7.12.2012 9:52
Já měla štěstí a můj první kluk a současný manžel se objevil až (už) takřka v mých 21 letech, měla jsem, půllitry na mých malých očích, takže nebyly prakticky vidět, křivé zuby, nespolečenská introvertka, se zájmy mimo hlavní proud (s vrstevníky jsem si vlastně něměla co říci nikdy, niky jsem nikam nezapadla, vlastně až teď mím blízký okruh několika málo přátel, které mě berou jaká jsem a s kterými si rozumím).
Přesto chápu Tvé pocity, ač má touha po miminku nebyla tak velká (je to opravdu těžké), vždy jsem si děti moc přála, přála jsem si mít velkou a spokojenou rodinu, ale nejvíc mi vadil pocit totální samoty, to mě bolelo a trápila jsem se s tím, že mě nikdy nikdo nebude chtít, protože nedokážu třeba dělat něco, co je přes mou přirozenost a co frčí.
Zkoušela jsem i inzerát, ale bylo to takové přes sílu a nic z toho. Kamarádka se ale přes inzerát šťastně seznámila, přes nějakou agenturu to tehdy bylo a byl to právě poslední kluk, který ani neodpovídal jejím zadaným požadavkům a on si o ni pomnyslel, no holka možná dobrá tak na jednu noc a zamilovali se do sebe a jsou spolutaké dodnes, 2 děti
Každopádně můj On přišel nečekaně, s ním jsem si měla najednou co říci, s ním jsem se cítila uvolněně, navíc říkal mi, že mám krásné oči (a učil mě, jak se mu dívat do očí a nekoukat do země) a krásný úsměv-řekla bych přesně to, co jsem na sobě shledávala rozhodně ne jako ideál krásy (a to říká dodnes, jsme spolu ted´ 11 let, seznámila jsem se s ním právě krátce před Vánoci a máme spolu zatím 3 děti...Spolužačky, co pařily už v pubertě, měly spoustu známostí, kamarádů a td mnohé ještě ani nemají děti a nemají a není to tím, že by je ještě nechtěly, ale prostě nemají s kým, i když třeba ani nouzi o známosti nemají, prostě to není o tom...
Pamatuji si také, jak nám jednou učitelka na rodinné výchově vyprávěla, jak si o sobě za mlada myslela, že je ošklivá, nikdo ji třeba nepřišel vyzvat k tanci, ona seděla v koutku, zatímco všichni ostatní tancovali a pak jednou zjistila proč. Když už byla vdaná, tak ji jeden řekl, škoda, že jsem tehdá neměl odvahu pro Tebe přijít, ale bylas tak krásná, netroufal jsem si, ani kamarádi.
I lidé, co bývají vnímáni jako krásní, si tak vůbec nemusí připadat a jejich krása jim nemusí přinýst o nic víc štěstí, ba je to někdy spíše naopak a lapají sa na ně seběvědomní lumpové.
Tak hlavu vzhůru, na světě někde poletuje Tvá druhá půlka a je jen otázka času, kdy se konečně najdete..., bohužel to není věc, která se stane na zavolání
-
7.12.2012 11:08
Vždyť jsi ještě mladá, chápala bych zoufalství, kdyby ti bylo 35 let... Svého partnera jsem poznala, když mi bylo 28, teď po 2 letech čekáme miminko. Nepřipadám si na to stará... Všechno má svůj čas. Využij toho prostoru a věnuj se sobě, svým koníčkům, pečuj o sebe, vyraž někam zapařit.... s partnerem a dětmi už na to nebude čas... určitě se nějaký vhodný partner najde... dřív nebo později...
