Nemůžu najít lásku, vždycky mě využívají

Ahoj, vím, že mi všichni budete psát jak jsem mladá a že ještě takových kluků bude, ale já to prostě nezvládám. Jsem citlivá a když mám někoho ráda, tak pořádně a nejsem nějaký super žárlivý typ, co by kluka nejradši zamčel doma, prostě jsem hodná, zabavná, hezká, svá (všechno to říkali moji přátelé, není to z mojí hlavy) a stejně na mě nikomu nezáleží. Chtěla bych kluka, který mě má rád, ale takový prostě nikde není. Jo, zapomněla jsem, je mi dvacet. Na střední se mi líbili dva kluci a oba ně jeden využívali, neměli mě fakt rádi. Prostě viděli mladou hezkou holku, tak ji využili. A pak jsem měla kluka, byla jsem s ním skoro dva roky a skončili jsme spolu, protože mi jen rozkazoval, řval po mě, ke všemu mě nutil, chytal mě násilně za ruce a bylo mu jedno, že jsem se ho bála. Nesla jsem to špatně, protože mi chybělo to, jak byl kdysi dávno hodný. A po něm jsem nechtěla kluka ani vidět. Jenže tenhle rok se celý pokazil a někdo si asi řekl "mohla by už skončit někde na psychině, ne?" protože se to stalo třikrát a to za pár měsíců. Byla jsem relativně šťastná a pak jsem jela na tábor. Kamarád dělal hlavního vedoucího. Dělal jak jsem pro něj důležitá, jak se mu hrozně líbím a věnoval se mi. Proč? Jen proto, abych se s ním vyspala. Pak skončilo všechno, řekl mi, že o mě zájem vůbec nemá a že mě jenom chtěl do postele. Sotva jsem se vzpamatovala a kamarád mě dostal k jedné spolupráci, že je to super. Chvilku se o mé začátky staral on, ale pak řekl, že můj "šéf" nebo spíš někdo, kdo se bude starat o to, abych se to naučila, je někdo jiný a to jeho kamarád. Ten mi věnoval každou možnou minutu, volal mi, zajímal se o to, jak se cítím, chytal mě za ruku, provokoval, dělal tolik náznaků, že kamarádka, která to viděla, si myslela, že spolu chodíme. Jenže on jenom chtěl, abych byla věrný partner firmy a se mnou to vůbec nesouviselo. Takže jsem zase brečela a už jsem říkala, nikdy nikoho. Snažila jsem se to přejít a být šťastná a pak se zase něco stalo. S kamaradkou jsem byla v klubu, jejího kamaráda spolubydlící byl moc hezký kluk. Ale říkala jsem si, že to prostě kašlu. Jenže ten kamarád mě pozval na house párty, že se s nimi seznámím a já si řekla proč ne? Potřebuju kamarády, protože z nějakého mě nepochopitelného důvodu nemám skoro žádné. A on tam byl taky. Bavila jsem se všema, ale nakonec s ním, protože se mi věnoval. Trval na tom, že mě doprovodí až domů (museli jsme pěšky, protože trolejbusy už nejely a je to tak 2km). Říkala jsem mu, že několikrát, že se mnou nemusí jít tak daleko, ale on chtěl. Byl milý, objal mě a ještě tu noc mi psal, jestli jsem přišla v pořádku a od té doby mi psal každý den. I jednou když byl na párty se svým bratrem a kamarády mi psal, přesto, že jsem šla spát, co zrovna dělá, kam jede, kdy jedou domů a tak. Hrozně jsme si rozuměli. kamarádky mi to záviděly a přály mi to. Párkrát jsem s ním byla venku a s jeho kamarády tak dohromady a všichni jsme se normálně bavili. Byli jsme společně v čajovně, na párty, na pivě, na bowlingu, na kulečníku a tak. A začali jsme chodit ven jenom my dva. Ptal se mě, jestli s ním půjdu do kina a byl prý nešťastný, když jsem jenom zažertovala, že nechci. Žárlil i jednou... Nechával mě ležet v jeho náručí, chytal mě za ruce a tahal si mě do objetí, smáli jsme se a vždycky se tak na mě díval... Jednou mi venku přišlo, že mi chtěl dát pusu, ale že jsem to nějak nepochopila, ale dal mi ji pár dní potom. Leželi jsme u něj v posteli a tulili se. Líbali se nakonec a tak to i nechali. Začali jsme se pusou vítat a loučit. Vždycky mě lechtal a provokoval. Nikdy jsem mu nic nezakazovala, podporovala jsem ho a provokovala, byla na něj hodná a byla prostě svá. Což třeba miloval, že mě baví hry na počítač, protože jeho taky a že takovou holku ještě nepotkal a jak se těší, že budeme hrát spolu... Jenže to tak úplně nebylo. Poslední den, co jsme se viděli mi přišel takový odtažitý a když jsem se na to zeptala, řekl mi, že nechce vztah. Tolik mi to ublížilo, že jsem mu nechala dlouhou zprávu a dozvěděla jsem se věci jako, že nechtěl vztah, prostě to chtěl jen zkusit, jestli by to klapalo a že mě jako má rád, líbím se mu i ho zájímám, ale nemiluje mě. Dělala jsem pro něj první poslední a věřila mu, že ně miluje a on ne... Že prý je mu to líto, že mi nechtěl ublížit, teď to řeší jako by se vůbec nic nestalo a že prostě ke mě víc necítí a nic z toho nebude. Probrečela jsem kvůli němu noc i den. Tolik mě to bolí, protože jemu jsem věřila ze všech nejvíc. Myslela jsem, že on je lepší než ti předešlí, že b mě přece nevyužíval. Ale prý kdyby mě využíval, tak to vypadá úplně jinak. To je fakt, měsíc by nevydržel se se mnou tulit, kdyby mě chtěl jen do postele. Ani když měl možnost to prostě neudělal. Vždycky se o mě postaral. Jenže to je takové, že jemu na tom vůbec nezáleží. Že on si chce dělat, co chce a třeba s kamarádkama trávit čas, že v tom jiná není, že prostě on chce, aby to bylo jako doteď. Nemohu se smířit s tím, že dělal, jak jsem důležitá a nakonec nic. Chybí mi a nedokážu bez něj fungovat. Prostě proč mě žádný kluk nemiluje? Já se snažím vyhýbat všemu, čo kluci nemají rádi, chovám se líp než holky třeba kamarádů, ale vždycky to skončí stejně. Co mám dělat? Chci, aby tomu aspoň dal šanci. Už to prostě nezvládám. Připadám si ublíženě jako nikdy.