Nerozhodnost mít další dítě
Zdravím všechny. Mám doma ročního chlapečka, manžel přišel s tím, že by chtěl na jaře začít se snažením o druhé. Má v našem městě velice dobrou práci, ovšem pokud by ho vyhodili nebo by chtěl přejít, není mnoho šancí abysme si zde udrželi životní standart jaký máme teď a museli bysme do Prahy. Já v našem stávajícím městě taky nemám příliš mnoho pracovních možností narozdíl od Prahy a větších měst kde bych místo našla jednodušeji a nemusela volit lepší/horší zlo. Babičky máme taky ve městě kde žijeme nyní.
Teď k jádru. Já jsem nejdříve nadšeně souhlasila s dalším, ovšem teď se to ve mě bije. Třeba dnes si říkám, že druhé nechci a ještě včera jsem měla sice obavy, ale byla si jistá, že se to zvládne a je to super. Mám strach, že si staršího tak neužiju. Že vše bude hrozně komplikované, když vše dobře půjde bylo by mu až se dítě narodí 2 roky a 3 měsíce (nebude tolik samostatný, budu mít obě děti doma, než půjde do školky), bojím se i o manželství. Nehci staršího připravit o to co má teď.
Na druhou stranu manžel se vidí kariérně někde v Praze za příští 2-3 roky, chtěl by tam i baráček. Ohání se tím, že rodičák mi skončí a lepší být s miminkem tady kde máme babičky, když začátky jsou nejhorší než pak mít dítě v Praze kde už nebude hlídání.
Jsem z toho hrozně v rozpacích. Trochu mi to přijde, uděláme si dítě teď, protože je to výhodnější. Než abysme ho opravdu chtěli. I když manžel o druhém mluví stále (např. a teď by vedle něho seděl další lump! Synovi pořád říká jak bude mít bratříčka, jak si budou hrát atd...) Když jsem mu říkala jak se cítím předhodil mi svoji naplánovanou budoucnost a řekl, když ne dítě teď (myšleno za půl roku) tak kdy jindy??? Pak se to hodit už nebude.
Navíc mi trochu přijde, že z manželovi strany je to kvuli tomu, že má teď profesní krizi (v práci ho štvou podřízení) a je přesvědčen, že chce jít pryč za pár let až by druhé dítě bylo větší a mohl jít pracovat do Prahy za stejný nebo lepší peníz. A postavit tam dům.
Musím podotknout, že syn byl velký uzlíček nervů, když se narodil a manžel z něho byl na pokraji sil a do jeho roku byl 100% přesvědčen, že druhé nechce.
Co myslíte vy, jak to vidíte?
Související články v encyklopedii
-
Jak si dopomoci k těhotenství
Snažilkovské metody
Přejete si mít miminko? Občas je potřeba tu přírodu trošinku popostrčit. Přečtěte si několik rad, které je při snažení určitě dobré znát.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
30.10.2017 13:04
Jdi do toho. Většina tvých obav je naprosto lichých. Za prvé, ideální čas na dítě není nikdy, tak proč ne teď, když ti muž předložil vcelku rozumné argumenty a dítě chce. Za druhé, staršího o nic neokrades. Naopak. S druhým se mu možná nebudeš moci tolik osobně věnovat,ale zase bude mít parťáka, se kterým si časem vyhraje víc než s jakýmkoli dospělým, tedy i rodičem. Za třetí. Dva a čtvrt roku jsou ideální rozdíl. Větší už bude samostatnej, to se neboj, a mladší ne o tolik mladší, aby si nerozuměli kvůli věkovému rozdílu. Co se týče školky, soupnout tam můžeš dítě už od dvou let, ale za sebe oroduju, nech je spolu doma aspoň do tří let staršího. Lépe se sziji, naplivou na sebe min nemocí a ten rok dva ti nikdo nevrátí. V nějakém ústavku ty dětičky pak budou až do důchodu. Samozřejmě je to tvůj život, ale myslím, že ty mínusy, co zminujes, ve skutečnosti žádný mínusy nejsou. Furt je lepší druhé teď než za pár let, kdy budeš mít doma dva jedináčky a už budeš 'zpohodlnela' z péče o vyrostka
-
30.10.2017 13:22Já čekám teprv první, ale ve tvé situaci bych do druhého šla. Jak píše terryk, ideální čas není nikdy. Vždy se najde nějaké ALE, co to může komplikovat. Navíc nemáš jistotu, že se brzy zadaří, můžete také čekat další 2 roky, než otěhotníš, ale také to může být hned. Nechala bych tomu volný průběh.
Plány manžela - je dobré, že uvažuje, co bude a nebude. Bohužel dosavadní komfort vám může klesnout i z důvodu dlouhodobé pracovní neschopnosti manžela, ne jen protože, že práci změní, nenadálé dluhy, milenka. Těch životních strašáků je hodně a vždy jako rodina byste měli být tak trochu mentálně připraveni, že může být hůře. Já to tak mám nastaveno pořád. Žiji si dobře nyní, ale vím, že idylka může kdykoliv skončit, a proto děkuji za každý den, co tu jsem a co se těším ze života. -
30.10.2017 14:01ideální čas fakt není nikdy, na druhou stranu ideální rozestup mezi dětmi taky neexistuje. Rozhodně bych netvrdila, že to jsou dva roky, mě to přijde málo, mám kluky 4 roky od sebe a neumím si představit, že bych měla druhého dřív jak po 3 letech, protože do těch 3 let bylo na starším hrozně vidět, jak náš čas a pozornost potřebuje. Ale to má každý jinak, záleží, jak máte rozdělenou péči o děti s manželem, taky u nás bez babiček je to trochu jiné.
A jaký k sobě budou mít děti vztah je z 99% práce rodičů, ať je mezi nimi kolik chce let. Já mám bráchu o 6 let mladšího a máme vztah moc hezký. to, jestli si spolu jako malí hráli na písku to fakt nezachrání
A kde se karierně za 2-3 roky vidíš ty? Nechceš se třeba vrátit mezi dětmi do práce, abys nebyla tak dlouho mimo?
Pro syna to bude velká změna tak jako tak, ale to musíš cítit ty jako máma, jestli je připravený na to, se mámy a táty trochu vzdát.
Ale rozhodně bych do toho nešla jen proto, že manžel to má hezky racionálně rozmyšlené, měli byste v tom být zajedno -
30.10.2017 14:43Pokud 2 děti chceš,tak bych do toho šla,ideální doba není nikdy a nikde nemáš napsané,že se zadaří hned.
-
30.10.2017 18:55
Mezi dcerami mám rozdíl rok a půl. Obě neplánované. Nemůžu posoudit jestli je vhodné aby jste se pokoušeli teď nebo až za pár let. Ale co se týká obav o sourozence můžu říct jak je to u nás. Měla jsem obavy ze žárlení, že na ní nebudu mít tolik času a spoustu dalších zbytečných starostí. Žárlení se nekonalo, sestřičku zbožňuje. Chce mi pomáhat s přebalováním, koupáním, vozením kočárku a samozřejmě chce miminko i pochovat. Vždy se ji snažím vyjít vstříc pokud je to možné aby neměla pocit že je odstrčená. Chodí jí dávat dudlík ikdyž neohrabaně, pusinkuje jí, kontroluje jestli spí, nosí jí chrastítka, utírá pusu když ublinkne - o tohle projevila zájem sama nenutím jí do toho. Nechá si vysvětlit, že ne vše můžu jít dělat hned jak si vzpomene, ale musí počkat až sestřička nebude plakat. No a když malá usne tak ikdyž bych nejraději dala nohy nahoru jdu se věnovat starší. Malé budou tři měsíce a už máme jakýsi zajetý režim a ani mi nepřijde, že to kdy bylo jinak. Je to náročné co si budeme povídat, ale pokud se člověk chce věnovat oboum jde to.
Ikdyž je druhá dcera oproti první dost uplakaná kdybych se mohla rozhodnout znovu stejně si ji nechám ikdyž vím, že si vyzkouším jaké je to být na hranici vlastních sil. 
-
30.10.2017 14:05
jo teď koukám, jak manžel taky hezky počítá s tím, že se vám mimčo podaří hned, teď, podle plánu...ale ono to tak být nemusí, že, a co manželovy plány pak?
-
30.10.2017 17:13Mám chlapečka 17 měsíců a uvažujeme taky o druhém. Taky z toho mám strach, ale chci, aby děti byli blízko u sebe. A naopak to, že budou určitou dobu obě děti doma, beru jako výhodu. Malý se od půl roku strašně nudil, sourozenec by ho určitě zabavil a práce by s ním bylo míň. Ale nepochybuju, že to bude záhul. Přikláním se taky k tomu, že je dobré mít hlídání. My máme jedny prarodiče 350km, druhé 20km a ti, co jsou blíž se starají o manželovu babičku, takže moc času nemají.
Pokud se chce manžel začít snažit od jara, tak do té doby je času dost na přemýšlení, můžes změnit názor ty, může on. Taky se nemusí zadařit hned.
