Nerozumím svým pocitům

Ahoj, nyní mi je 19, několik měsíců jsem chodila a spala s jedním klukem. Pro oba to bylo poprvé. Ale celou dobu jsem se v tom vztahu necítila nejlépe, nemilovala jsem ho, nic sem k němu necítila, byla to spíš touha po dobrodružství a po započetí sexuálního života.
Snažila jsem se na tom pracovat, protože on mě miloval velmi. Nakonec jsem to ukončila, protože láska prostě nepřicházela, už jsem se musela i nutit do společných aktivit, sex taky nic moc a občas mi dost lezl na nervy. Nakonec se to začalo podobat až nenávisti a tak jsem se s ním z tohoto důvodu rozešla. Teď je to rok a půl od rozchodu. On mě pořád chce a občas se ozývá přes zprávy, já mu slušně odpovím, ale když to začne nabírat směr balení, tak ho odpálkuji. Asi nikoho neměl mezitím a já také ne. Sex mi za celou dobu absolutně nechyběl. Jenže před týdnem jsem se s ním potkala a prohodili jsme pár vět, moc se nezměnil. A tak teď s příchodem jara ho nemůžu dostat z hlavy. Jsem z toho úplně mimo jak zamilovaná patnáctka. Myslím na něj celé dny a co víc, představuju si s ním sex. Nechápu se. Vždyť se mi nikdy pořádně nelíbil, ani on, ani sex s ním, nikdy jsem ho nemilovala...tak co to je? Napadlo mě, že jsem prostě začala toužit po sexu obecně a on je jediný, koho si dokážu do těch představ zapasovat. Ale nevím.
Stává se to? Nebo je divné, že ho teď chci? Opravdu jsou návraty k ex tak pověstně špatné? Takový rozpor mezi srdcem a hlavou zatím neznám. Hlava mi ale taky říká, že tady hraje roli idealizování minulosti. Asi jsem nějak zapomněla na jeho skutečné špatné stránky a na to, jak jsem se v tom vztahu trápila. Takový, jaký je teď v mých představách, přeci v realitě nebyl..jenže, mohl by být? Možná teď už vím, co chci, a on mi to může nabídnout.