Nervozita ve svatební den
Ahojky holky,
za pár týdnů se vdávám a jsem z toho úplně nervózní, máte to taky?
Bojím se, že snad ani nedojdu k obřadu, že mě chytne taková nervozita, že to prosedím na záchodě.
Dá se proti tomu něco dělat(endiaron?) nebo myslíte, že to přejde až nastane den D?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
20.6.2012 8:12
Ahoj, já jsem teda nervák hodně velkej, ale na svatbě jsem nervózní nebyla. Stačí si uvědomit, že si bereš úžasnýho muže a že všichni kdo na té svatbě jsou, vás mají rádi. Takže ať se stane jakákoliv malinká nedokonalost, tak na tom nezáleží a i ostatní to rádi přehlédnou.
Není důvod se nervovat, vždyť je to takový krásný den -
20.6.2012 9:07ahojky, já jsem trémistka, ale v den D jsem vůbec, ale vůůůůbec nervózní nebyla, až jsem se sama divila a ostatní jen zírali, proč se netřepu a jen usmívám. Uvědomila jsem si, že si chci pamatovat každou sekundu toho krásného dne a žádná nervozita mi to nepokazí. Nejdůležitější je, aby sis to užívala a opravdu se zbytečně nestresovala, že to či ono ještě chybí udělat. Nestojí to pak za to a máš tam nej ty lidi, které jsou v tvé blízkosti nejdůležitější, tak proč být nervózní???
-
19.6.2012 22:42
Az nastane ted den D,tak to bude jeste horší,to mi ver
ja to mela spis,ze jsem se strasne tesila a nemohla se dočkat,ale ten den tak strááášně utkl,že bych si tu samou svatbu zopakovala kazdou sobotu samozrejme s mim manžílkem -
20.6.2012 6:52
Ja nevim jak se svatbou.. je to prece jen velka vec ale nevim, jeste jsem se nevdavala.. ale vzdy pri nervozite jsem par dni pred tim a tu nooc treba hrozne nervozni treba jeste rano v ten den a potom kdyz uz se to deje tak v pohode.. ale nevim. Svatba je vetsi vec tak mozna to bude horsi v den D ... ale podle me nervozity soudim ze to na svatbe prejde.. tak hodne stesti
-
20.6.2012 6:54
Já se těšila, nervózní jsem nebyla a n v ten den
Vdávala bych se taky klidně každou sobotu -
20.6.2012 6:55
Čím víc se blížil pbřad tím hůř mi bylo
Bříško bolelo, všechno se ve mě svíralo, že jsem nemohla vůbec jíst, bylo mi na zvracení i z vody Když jsme šli uličkou k oddávajícímu, třásly se mi nohy i ruce, těšila jsem se, ale byla jsem strašně nervozní, nevím proč, určitě jsme neměla strach, byli jsme spolu už 11 let před svatbou, nemyslela jsem si, že se něco významně svatbou změní, ale zle mi prostě bylo, asi jsem velká trémistka. U oltáře to se mnou málem seklo, když jsem řekla ANO měla jsem už mžitky před očima, ale ustála jsem to, i když si toho všimla pani co stála vedle oddávajícího a ptala se, jestli si nechci sednout třásla jsem se ještě chvíli po obřadu, ale byla jsem štastná a jsem štastná stále... snad i manžel Svatba se mi moc líbila, užili jsme si ji a i ten obřad bych si znovu zopakovala. Nevím, jestli jsem opravdu měla takovou trému nebo k tomu přispělo těhotenství, ale myslela jsem, že to už nevydržim, ale nechtěla jsem si svatbu zkazit tím, že se skácím na zem.
A švagrová sebou švihla, když jsme po její svatbě odešli ze zámku, kde se brali Takže je to asi normální -
20.6.2012 7:10Ahoj, měla jsem to podobně. Když jsem nervozní (mám někam jet, děje se něco důležitého nebo neobvyklého atd.), prosedím ty chvíle před tím na WC. Byla jsem si jistá, že ve svatební den mě ze záchoda nedostanou ani heverem
(i když jsem se na celý den moc těšila). Nakonec to dopadlo tak, že už "to" přišlo den před svatbou. Spousta zařizování, a já nebyla schopná vykopat se z bytu, protože jsem co půl hodiny lítala na záchod. Naštěstí mě vyzvedávala kamarádka, která když mě uviděla zelenou jak sedma, už ve dveřích věděla která bije Narvala do mě Imodium, počkali jsme půl hoďky a jelo se pro šaty. Po zbytek dne jsem si na nějaký průjem ani nevzpomněla, večer a následující ráno mě bavily kamarádky, které mě skvěle rozptýlily, a Imodium už nebylo třeba. Takže moje rada zní, měj kolem sebe lidi, kteří tě dokážou rozesmát, a distancuj se od těch, kteří by na tebe přenesli stres (v mém případě to byli rodiče 
). A přinejhorším si lupni to Imodium (ale až potom, co půjdeš třeba podruhé, aby sis nezpůsobila opak a nebyla celý den nafouklá), mě to fakt pomáhá -
20.6.2012 7:30ahoj, tak já se vdávala 2x. první svatba - měla sem mimčo 7 týdnů a na nějakou nervozitu ani nebyl čas. podruhé sem si vše užívala, týden před svatbou sem měla dovču, pekla sem cukroví a dozařizovaly se poslední detaily. v den D sem spíš měla strach, aby se vše stihlo - účes, obléknout šaty, namalovat...ale jinak bych si tu druhou svatbu klidně opakovala každý rok (akorát manžel by už opáčko moc nechtěl, holt chlap takové věci nemusí).
-
20.6.2012 7:39
Taky se toho bojím
Taky vždy lítám na wc atd. Ale v těch šatech to vážně bude nemožný - dlouhá vlečka, tyl +spodnice. Navíc je mi pořád šoufl a to jsem už v 15tt, vdávat se budu ve 21tt. Tak uvidíme.
Držím pěsti, aby jsi to zvládla. Nervozita k tomu asi patří -
20.6.2012 8:00Ahoj, také se za par tydnu vdavam, podruhe. Prvni svatbu si skoro nepamatuju, byla jsem tak nervozni, ze se mi chtelo utect, to, co mi delala kytice, bylo vazne pozdeji vtipne, tak se mi trasla ruka (doporucuji tedy malou kyticku), kazdy mi to pak rikal, strasny !! Zalezi i jak velkou a asi prvni svatbu mate... My to ted máme jen se svedky venku v altanku, takze vybec zadne stresy nemam, pote jen party s prateli. Na tom hodne zalezi, okoli strasne stresuje a jak musis byt dokonala, kazdy na Tebe zira, hruza !!
.
Neboj, recept sama nemam, ale snaz se soustredit jen na partnera, zkus si rikat proc toto je, jak ho milujes a ceka vas hezky zivot. Moc moc drzim palce !! -
20.6.2012 8:13ten den taaak rychle uteče, že si ho ani nestihneš užít, také bych si to zopakovala znovu, ten samý den
-
20.6.2012 8:34Já jsem se vdávala před necelým měsícem. Ráno jsem nervozní trošku byla...ale jak přijel ženich a viděla jsem ho, tak to ze mě uplně spadlo. Byl to zatím nejkrásnější den v mém životě.
Hlavně se nenech znervoznovat, vše dobře dopadne. Mysli jen na vás, je váš den -
20.6.2012 9:32
já jsem byla vyřízená s nervama... ale je to krásný den, užij si ho.
-
20.6.2012 9:52
ahoj, já byla nervózní spíš před svatebním dnem, ale jakmile jsem se ráno ve svatbu vzbdila, bylo po nervozitě, jen jsem se těšila. trošku se mi teda zvedl žaludek, jak přijeli svatební hosté s manželem a šel si pro mě, ale jinak v pohodě, ani jsem při obřadu (měli jsme to v kostele, jsme věřící) nepotřehla, že už je to tady, byl to nádherný den, včetně počasí (měli jsme nebe bez mráčku a 34°C). Užij si to, je to jen jednou za život a hodně štěstí!
-
21.6.2012 14:00Ahoj, já jsem byla taky děsně nervózní. Zhruba jako před maturitou nebo státnicema. Když jsem vyšla ven ještě před obřadem, bylo kolem mně plno lidí a pořád se něco dělo. Najednou jsme byli před kostelíkem. Měla jsem velikou trému a nevěděla jsem z čeho. A pak jsme vešli dovnitř a vnímala jsem tu výzdobu, hudbu, proslov,... Nervozita přešla a pak to bylo v pohodě. Až do "svatební noci", kdy jsem místo manžela objímala záchod a zvracela. Bylo to z těch nervů za celý den. Ale svatbu jsme si užili skvěle!
