Nervózní partner
Ahoj,
mám doma šesti týdenní dcerou a je kouzelná. Nevyhneme se pláči a to hlavně večer. S tím má problém její tatínek. Je to stále ještě sobeček. Několikrát se během těhotenství stalo, že jsem odjela k rodičům po probrečené noci. Čekala jsem, že mi bude i více pomáhat s přípravou vybavičky pro miminko. Po narození malé řekl, že nečekal takový nápor. Když je hodná, tak si s ní hraje a je spokojený. Jakmile brečí delší dobou, tak to nezvládá a hlavně, když má pocit, že se příliš nevyspí. S malou chodím často k našim aby měl prostor se vyspat. Posledně s námi byl 24hodin a malá zase brečela. Začal ji okrikovat a ona na to samozřejmě reagovala větším pláčem. Když jsem ho od ní odehnala, tak byl hnusný i na mě. Že už chtěl být umytých a v posteli. Snažila jsem se mu vysvětlit, že malá vycítí jeho negativní náladu a nemůže na ni zvyšovat hlas. Určitě to není tak ,že by nespal. Spíme s malou v jiné místnosti a snažím se aby ho nerušila. Po tom co mi řekl, že ho malá ,,srala" když brečela co jí přes odpoledne hlídal, jsem odjela k našim. Stejně si připadám provinile, že mu ji beru a on se s ní nevidí. Není to žádný násilník, nebo hulvát. Je to sobeček, který nemá rád narušování pohodlí. Nevím co s tím. Prosím o radu, jak by jste se zachovaly vy.
Související články v encyklopedii
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
-
Připravujeme se na miminko
Výbavička
Do rodiny přibyde nový človíček. Co ale takové miminko všechno potřebuje? Nečekejte a včas se připravte, aby vašemu broučkovi nic nechybělo.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
31.7.2018 8:44
U nás na začátku až tak velký problém se s žíváním nebyl. Partnerovi jsem postupně vysvětlovala, jak miminko "funguje". Že pláč nesmí brát, jako "otravný zvuk", ale způsob, jak nám sdělit, že se něco děje. Partner o dětech věděl prd s octem, takže nějaké ty výlevy měl, ale postupem času a mýho vysvětlování, se zapojil do péče malého celkem obstojně. To neznamená, že by se zapojoval na 100%, ale stačilo mi, že neměl blbé řeči, nekřičel a nereagoval podrážděně.
Ono je hodně důležité s miminkem komunikovat, né ho jen přebalit, dát flašku/prso, ale povídat si s ním apod. , jak si mnozí chlapi myslí. To všechno bych partnerovi ukázala, že se dá s miminkem vycházet i jinak než jen z opozice.
Trochu by mě zabolelo, a to bych mu řekla, že mi nedává žádnou oporu v tak těžkém období. Vycházíš mu vstříc a není schopný zatnout zuby a pro tebe a své dítě něco udělat. Stačí změnit tu komunikaci a uvidíš, že to nejhorší i s tím málem přečkáte. Někteří tatínkové se těší až mrně bude běhat za mičudou
. Takže bych netvrdila, ať se s ním rovnou rozejdeš. jen si promluvit a vysvětlit. Hlavně kvůli dítěti a vašemu vztahu. -
31.7.2018 10:24
Tezko radit... pokud je takový sobec, asi se dalo čekat, ze se takto bude chovat i skrz dite, chtěl mimco stejne jako ty nebo jak to u vas bylo? pokud ma v sobě, ze je takový, jakekoliv domluvy jsou zbytecne, bud na to přijde sam jak se chová a co dela špatně nebo bude stejny a ty budeš mít na výběr. Dítě je obou a ne jen matky, neomlouvá ho nic, ale říkam, nevim jak to u vas vzniklo, takže tezko soudit ci radit, ale sobce nepredelas, stejne jako cholerika v klidného flegmatika. Člověk se musí chtít vždy změnit sam v určitých věcech.
-
31.7.2018 12:57rozhodně bych ho víc zapojila do péče. už jen proto, aby se s malou víc "seznámil", naučil se s ní komunikovat, poznal, co chce..to se jinak, než že s tím mimčem bude, nenaučí. A utíkat k rodičům není řešení, to bych rozhodně nedělala. Za chvíli to otočí proti tobě, že ho necháváš samotného. Je spousta rodičů, kteří tuhle možnost nemají, jsou stejně unavení, nevyspalí a často bezradní jako vy, a taky se s tím musí nějak poprat. Spíš by vás to mělo spojit, měli byste spou hledat způsob, jak to všechno zvládnout, zařídit, aby se partner vyspal do práce, zároveň ale aby pomohl i tobě. Je to vaše dítě, a vy dva se musíte primárně postarat a vyřešit co je třeba, a ano, i si protrpět ty probrečené dny a noci. Ne utéct k rodičům, aby měl druhý klid, to nic neřeší
-
31.7.2018 8:58
Muj manzel sve dve deti miluje, Ale jako sobec se chova u druhe dcery. Nedokaze snest jeji plac, i kdyz moc dobre vi, ze to dite jinak komunikovat neumi, je podrazdeny, krici na ni... Nezvlada to a pritom u starsi byl vyslovene posranej, kazdej plac ji hned choval, utesoval. Nechapu jak je mozny ze u druhy dela to co dela. Dceri je 10 mesicu a stale na ni krici.
i kdyz uz se snazi tolik nekricet.
Musis vysvetlovat, ze mu to nedela naschval. Jinak proste komunikovat neumi a narovinu mu rekni ze se chova dost sobecky. U myho to zafungovo. -
31.7.2018 13:21
Jo s některýma chlapama je to těžký. Já to mám doma podobně. Máme teda dva kluky. Starší má 3 roky a mladší 5 měsíců. U prvního to bylo ještě celkem v pohodě, i když teda ne úplně, ale dalo se to přežít. Já chtěla druhé a on ne, tak jsem ho přemluvila a teď mi to dává pěkně sežrat. Celý těhotenství neprojevil nejmenší zájem, že by se třeba zeptal, jak se cítím, jak jsem dopadla na kontrole nebo si pohladil bříško. U prvního se mnou do půlky těhotenství chodil na všechny kontroly a bříško si hladíval. K prvnímu porodu šel automaticky. U druhého do poslední chvíle tvrdil, že být nepotřebuje, ale nakonec tam šel a já z toho byla šťastná. Až postupem času jsem si uvědomila, že bych si to stejně představovala trošku jinak a teď mě to pěkně štve. Jen seděl v koutě v křesle a hrál si celou dobu na mobilu, až byl malý venku, tak udělal pár fotek, a pak už si jen smskoval s rodinou a známýma. Starší trpěl na koliku, takže první tři měsíce řval téměr nonstop. Vadilo mu to a občas byl i takový protiva. Ale zvládala jsem to. No a teď s tím druhým mi to přijde jako vyšší level. Možná to bylo tenkrát úplně stejné, ale když v tom byl člověk poprvé a nevěděl sám do čeho jde a staral se jen o toho prcka a neměl na krku dalšího velkýho zlobivce, který celý den nezavře pusu a nezastaví se, tak se to dalo snést. Nebo jsem možná taky už za ty tři roky na všechno špatné zapomněla. Ale teď jak malý trošku víc řve (a to teda naštěstí na tu koliku netrpěl), tak začne mít manžel hrozně špatnou náladu, kolikrát mi i řekl, ať ho zavřu do pokoje a nechám ho tam vyřvat, aby to nemusel poslouchat. Několikrát jsem dokonce slyšela hlášku "udělej s tím křiklounem něco nebo s ním hodím o zeď a budeme mít klid". Do toho ten starší po něm pořád skáče a nedá mu pokoj, což ho vždycky po chvilce taky přestane bavit, tak na něj pořád řve ať už ho nechá, že chce mít taky klid. Párkrát mi už i řekl, že jsem mu "těma děckama zkazila život". Je totiž hrozně pohodlný. Jeho představa o životě je přijít domů z práce. lehnout si k televizi a koukat na Simpsonovi a u toho si hrát na mobilu nebo si psát s kamarády přes viber.
Dneska si kolikrát říkám, že kdybych to tenkrát všechno věděla, tak s ním vůbec nejsem. Poslední dobou mám pocit že vůbec nejsem šťastná a vím, že lepší už to asi nikdy nebude. Občas si i pobrečím do polštáře, hlavně když se potkáme se švagrovou a já jí hrozně závidím její život. Taky mají dvě děti a to druhé čekala zároveň se mnou. Když člověk viděl, jak můj manžel nemá o nás zájem a ten její ji pořád obletoval a vyptával se jí i před náma jak jí je a s dětma jí úžasně pomáhá a sám vymýšlí, že půjdou na procházku apod. Tak to mě vždycky dostane do kolen. S druhým dítětem s náma manžel s kočárkem venku nebyl ještě ani jednou.
Takže těžko někomu radit, jak se má zachovat. Každý chlap je jiný a u každého i to domlouvání dopadne jinak. Já už se ani domlouvat nepokouším, protože se vždycky akorát hrozně pohádáme a jen poslouchám, že mám, co jsem chtěla, tak ať si nestěžuju. Uvidíš, jak to bude u vás dál pokračovat. 6 týdnů je ještě brzo. Jak malá trošku povyroste, tak se to určitě změní. A hormony dělají taky své, takže na to koukáš úplně jinak než budeš koukat třeba za 2-3 měsíce (vím o čem mluvím, začátky byly mnohem těžší). Máš alespoň ty rodiče, já je mám 150 km daleko a nemám tu nikoho, kam bych mohla utéct.
Přeji teda pevné nervy a omlouvám se za delší příspěvek, ale taky se z toho všeho potřebuju trochu vypovídat. -
31.7.2018 8:35
Takového akorát tak nakopat....
-
31.7.2018 8:46Ahoj, promluvila bych si s ním, že když bude mít stále takový postoj k malé, že ruší a díky tomu je protivný jak na malou tak na tebe, že o vás může snadno přijít. Ať si uvědomí, že malá je i jeho a nejen tvá. Že miminko je nejen radost, ale i obrovská starost. A uvidíš, co ti řekne a jak se začne chovat. Pokud by se ani nesnažil, odešla bych na nějakou dobu k rodičům, aby si uvědomil, že to myslíš vážně.
-
31.7.2018 18:11Ja by som to predovšetkým netolerovala. Nemáš prečo mať výčitky svedomia! Ja osobne by som jeho zhúkala ako takú sirotu že či mu úplne šibe! Dokážem pochopiť, keď sa otec zľakne a bojí sa angažovať, je to určite šok, všetko nové, nevie, čo má robiť, vtedy určite má zmysel pokojne vysvetľovať a zoznamovať... Ale aby sa dožadoval vecí, ktoré mu nemožno s malým bábätkom dať a ešte si to vynucoval krikom - tak to teda nie. Uvedom si, že tvoje dieťa nemá kto iný ochrániť pred takýmto správaním, iba ty...
