Nesplněný sen
Zdravím, už několik let poslouchám ráda jednu skvělou kapelu, která bude mít v sobotu, v hlavním městě svůj koncert. Bohužel je to pro mě jednak daleko a druhak by nás to s mamkou vyšlo draho - ubytování, cesta tam a zpět, vstupenky… Vím, je důležtější, abychom zaplatili nájem a my měli z čeho žít a byli zdraví… ale… když jsem se s tím svěřila spolužačce, ta se mi vysmála a řekla mi: Kdybych já řekla rodičům, tak mě tam vezmou a přespali bychom v pětihvězdičkovém hotelu, já si to narozdíl od tebe dovolit mohu!
Neříkám, že je ta dívka zlá, je možná trochu rozmazlená, ale nepřipadá mi to fér. Jedna má vše, na co si ukáže a druhá dívka, jejíž jediné přání je být při vystoupení, o kterém ví, že na něj do smrti nezapomene a skutečně jej ocení.
Mrzí mě to. Já to té spolužačce však přeji. Jen, ať je šťastná. Pro mě je radosti škoda,
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
7.11.2016 20:38
Tak určitě pro tebe není radosti škoda. Každý přece má právo na radost a štěstí. Spolužačka má trošku nevybíravý jazyk, takhle ti to v vpálit
No a co kdyste s mamkou jely jen na otočko na koncert a zase třeba nočním vlakem nebo prvním ranním vlakem domů bez ubytování? Někde v restauraci byste to přečkaly a z Prahy jezdí vlaky snad brzo ráno. A třeba bys mamce mohla říct, že by to byl takový předčasný dárek k Vánocům a nic jiného bys už nechtěla. Nebo že bys případně šla pak někam do obchoďáku na brigošku a mamce něco dala zpátky. Teď před Vánoci bude brigádníků v obchodech potřeba. Není to také možnost? -
7.11.2016 21:15
Z té spolužačky si nedělej těžkou hlavu... "Na každou svini se voda vaří"... Jak říkáš, není to fér.. ale na ni také jednou dojde, uvidíš.. Znám to sama - já jsem si také nemohla dovolit na co jsem si ukázala a tak jsem každý víkend a prázdniny a volno chodila na brigády, abych si mohla koupit alespoň něco z toho co bych si přála a tak trochu ulevit našim a potěšit sebe sama.. A kolem mě bylo plno takových, kteří spoléhali na penízky a vlivnost svých rodičů... a ejhle, dostudovali, rodiče přestalo bavit je živit protože se jim nechtělo dělat a byli s prominutím v pr*eli, protože se neuměli o sebe postarat, všecko jim bylo málo /brali si zbytečné půjčky na to aby si koupili telefon za 15 tisíc, jen aby byli IN/ a ničeho si nevážili.... Je fajn že myslíš na váš rozpočet na bydlení a živobytí, ale jak píše Míša v předchozím komentáři, zkus to pořešit s maminkou a uvidíš, třeba něco vymyslíte
Mohu se zeptat kolik ti je? -
7.11.2016 23:51Nevím kolik ti je, ale já jsem taky zbožňovala jednu kapelu. A na její koncert jsem čekala rok a půl pak jsem jela s tátou a stála tak daleko, že jsem z toho nic neměla. Nakonec jsme si svůj sen splnila až po 6 letech co jsem je furt poslouchala a celý rok jsem šetřila a že to byla hoooodně drahá sranda. Jen lístek stál skoro 3000 a co teprve cesta, protože jesm musela vedle k sousedům do Německa. Jinak nepíšeš odkud jsi a kolik stojí lístek a jaký by ti případně mamka dovolila rozpočet. Třeba by se to dalo vymyslet nějak levně
A na spolužačku kašli. Jen ať má všechno. Ono taky mít všechno po materiální stránce ještě neznamená mít všechno i po té emoční. Ale k tomu všemu musíme vždycky všechny dospět samotné. 
-
7.11.2016 22:01
A kolik je ti roků?
Spolužačka byla nevybirava a spíš to řekla s úmyslem ti ublížit něž že by to musela být pravda.ona si na to může jen hrát a doma musí držet hubu a krok.
