Nestastna..
Tak moc bych si prala otehotnet... Prala bych si poustu deti... Muj muz take... Ale nejde to.. Mesic za mesicem zacinam uvazovat, ze co kdyz to nepujde nikdy? Vyhodila jsem tolik penez za Tehotenske testy... Pila bylinky, brala vitaminy... s mym muzem jsme spolu spali skoro kazdy den.. Ale nic 
... K tomu jsem zacala byt strasne pesimisticka a tak vsechno v sobe nafouknu jeste vice... Strasne me trapi i to, ze jsem behem sexu nedosahla orgasmu... Nikdy! A rukou ani pusou to nechci... Neni to pro mne takove zajimave, spise se pripadam u toho ponizene... Ale behem styku proste se mi to k nicemu neblizi i kdyz mne sex vrusuje.. Sex inicijuji, protoze mne bavi..ale pak najednou prijdou chvile, kdy si zase uvedomim, ze z neho nic nemam, jen muj muz... A tak si pak pripada takova spise na praci, udelam tohle, tohle, a pak svemu muzi jeste 'podrzim' ...idealni zena, ktera zacina stradat... Pritom holky, nemuzu si stezovat, muj muz je tak milujicim muzem a tolik mu zalezi na tom abych byla stastna... I v sexu ho to trapi, pak se mu snizi sebevedomi, ze ja proste udelana nejsem.. Tak ho musim povzbuzovat, ze to bylo uzasne, i kdyz jsem vnitrne strasne zklamana.... A chce se mi brecet.. Ale ublizit mu nemohu.. Snesl by mi modre z nebe a tolik ho miluji... A pak nenavidim svoji praci... Mela byvh rada ty lidi, ale oni jsou tak zli, tak urypani... Pritom je clovek k nil laskavy, ale oni si mysli, ze jsou mistry vtipu kdyz nekoho zhodi.. Nesnasim to tam.. Dala bych vypoved hned, ale co kdyz otehotnim? Rikam si, ze bych tam zase mela peknou nemocenskou.. Ale v nadeji mesic za mesicem ze otehotnim a nemusela bych do prace, tak se nic nemeni... a miminko ktere bychom si tolik prali neni nikde Citim ze zacinam postradat smysl.. Uvazovala jsem, ac mi je vice let a davno nemam studentska leta, tak si udelam titul, abych alespon vedle sveho muze taky neco dokazala .. Citim se takova nestastna... Bydlime s jeho rodici, tak zatim ani nemame vlastni soukromi... A vlastne nikdy uplne ani mit nebudeme... Jeho rodice jsou super... Ale ja jsem byla zvykla na sve soukromi a ted se citim docela v pasti, utikam radsi do prace,pak utikam z prace domu a doma utikam z domu ven aby slo videt, ze nejsem leniva a k nicemu a tak pracuji... Ja proste citim, ze za chvili vyhorim.. Vcera jsem pracovala zase venku a najednou mi bylo tak do place, doslova jsem rvala na cele okolo vzlykama... Pozdeji prisel muj muz, aby mi rekl, at uz nepracuji.. Nevedel ze jsem plakala, ale velmi silne me objal a pak objimal celou noc.... Mozna citi jak jsem nestastna.. Ale kdyby to primo vedel, vim, ze by mu to zlomilo srdce Rikal mi ze mi chybi jiskra do zivota.. A ztratil se mi usmev... Ja nevim co se to ce mnou deje
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
2.10.2017 20:17
Určitě bych zkusila psychologa, připadá mi, že jde o komplexnější problém.
-
2.10.2017 20:17Já myslím, že toho máte s sobě docela dost, s čím jste nespokojená..třeba je psychická nepohoda důvod, proč nemůžete otěhotnět. Začněte ve svém životě měnit věci, které změnit můžete a nejste s nimi spokojená. Takhle se jen vezete a litujete sama sebe místo abyste s tím něco dělala. Třeba když si uděláte radost novou prací, uklidníte se, budete myslet na něco jiného a mimčo přijde. Jinak čekat na mimčo s tím, že už nebudete muset do téhle práce je docela krátkozraké..Taky se po mateřské budete muset někam vrátit a s dětmi se hledá práce hůř. To, že otěhotníte v nové práci není snad žádný problém, ne? I kdybyste otěhotněla ve zkušebce, tak to nikde troubit nebudete a pak vás kvůli těhotenství vyhodit nemůžou
-
2.10.2017 20:01Ja si myslim ze kdyz neni nekdo s necim ve svem zivote spokojeny tak by mel neco udelat aby to zmenil.. kdyz ti nesedi prace, podivej se po nejake jine... nejde vam otehotnet prirozene, zkuste odborniky co vam k tomu reknou.. myslim ze kdyz se zlepsi tyhle dve oblasti tak by ti bydleni s jeho rodici nemuselo tolik vadit ale pokud ano, tak si o tom promluv s manzelem a uvazujte o stehovani... myslim si ze je kazdy sveho stesti strujce a tve problemy se daji resit, tak smele do toho
-
2.10.2017 20:16
Tak s tím snažením neporadím. Ale s orgasmem jsem to měla stejně. Sice mi je teda teprve 18. Přítel je můj 3., ale spíš první s kým se sexu dalo fakt říkat sex
Až na ten orgasmus. Ať dělal co dělal a jak, tak nic. Až pak jednoho dne přijel domů s dárkovou taškou, ve který byly pouta a vibrátor, pak ještě čokoláda na tělo. Takže orgasmus teď mám občas, když máme náladu na vibrátor, při normálním sexu ho nemám, ani při orálním sexu a ani když mi to dělá rukou. Teď teda jsem po 2 letech aspoň blízko, ale dokončit to zatím dokáže jenom s tím vibrátorem Přítel si připadal neschopný a méněcenný, že mi nedokáže dát něco, co on má pokaždý. Mě to zas tolik nevadilo, užívala jsem si to i bez orgasmu. Ale on chtěl sex čím dál tím míň. Pak jsme se bavili právě o hračkách, oba jsme si hledali, jak docílito mýho orgasmu a jde to... Hlavně je to taky o uvolnění, nemyslet na kraviny a nestydět se. -
2.10.2017 19:58A jak dlouho se snažíte o miminko? Chtělo by to nějaký koníček. Odreagujete se u toho, přestanete myslet na blbosti. Časem se tím můžete i živit.
S tou školou souhlasím, sama studuju, ale nedělejte to jen abyste svému muži něco dokázala, dělejte to pro sebe, že vás to baví. A s tím sexem, prostě si to nechte udělat jinak, ono se to časem zlomí a už vám to trapné nepřijde, však je to normální. -
3.10.2017 7:46Ahoj, rozumím ti s tou prací - taky jsem to v práci nenáviděla, ale nechtěla jsem měnit, protože jsme se taky snažili o miminko (a taky se to dlouho nedařilo) - říkala jsem si, co kdyby? A ještě celý další rok jsem těhotná nebyla. Prostě si začni hledat jinou práci a obíhat pohovory. Přijdeš na jiné myšlenky a když se to povede (nová práce), tak budeš mít hned i lepší pocit a všechno půjde líp.
Ber to tak, že co má být bude - jestli máš najít práci najdeš - ale musíš začít hledat.
Pokud ti vadí nedostatek soukromí, promluv si s manželem. Neříkej mu rovnou, že jsi nešťastná a všechno stojí za ho..o - jen v klidu nadhoď téma soukromí. Třeba to půjde nějak upravit, vyřešit.
Ale rozhodně začni. Uleví se ti psychicky a miminko přijde. Hodně štěstí. -
3.10.2017 8:58
Přesně jak píší ostatní holky. Je to všechno o psychice a v hlavě. Já teda prošla "jen" tím snažením se o miminko. Nepíšeš, jak dlouho už se vám nedaří. My se našeho malého štěstí dočkali až po třech letech. Prošli jsme si všemi vyšetřeními a závěr? Až na manželovy pomalejší spermie vše ok. Jsme mladí zdraví lidé a nikdo nám neuměl vysvětlit, proč se nám děje to, co se děje. Až jsme se na celé snažení opravdu vykašlali, manžel začal více sportovat, jeli jsme na dovolenou, přestali plánovat a ono ejhle, na první pokus a šlo to. Dej si nejdříve do pořádku svůj život. Buď více šťastná, užívej si života, svého milujícího muže! Změň práci, to taky dělá divy. A v tom sexu to máme taky podobně. Orgasmu dosáhnu pouze orálně nebo rukou. Normálně nikdy. A vůbec mi to nevadí, protože si to vážně užívám. Uvolni se a nech se někdy hýčkat
-
3.10.2017 12:34Změň práci, ať se cítíš šťastnější a hlavu máš čistou. Orgasmus taky pomáhá k celkové psychické pohodě, stane se pak z toho závislost. Doporučuju vibrator, skvělá věc. Můžete to zkusit spolu nejdřív jako předehru, v soukromí sama můžeš zkoušet co a jak ti dělá dobře. Já jsem si našla ten svůj "úhel" a díky tomu i vím, jakou pozici zaujmout na příteli při milování a orgasmus mám pokaždé i s ním. V jiné pozici to nejde, ani rukou ani pusou.
Hlavně se netrap a uzivej si života, aby ses cítila šťastná, to může být důvod proč to nejde. Jinak by vám měli zjistit na vyšetření, jestli jsre zdraví.
