Neštěstní na normální kluky

Ahoj, vím, že ten nadpis zní asi divně a možná i vtipně, ale já mám prostě smůlu na normální kluky. Vždycky, když se s nějakým seznámím a fakt se mi líbí, nakonec se od někoho (nebo přímo od něj) dozvím, že je hrozný sukničkář. Teď se mi to stalo dvakrát po sobě. Na střední jsem někoho poznala, říkám si "paráda" a je to zklamání, protože o mě už pak nakonec zájem neměl. Tak jsem z toho špatná a objeví se parádní kluk. O kterém ví celá škola, že je schopný se věnovat více holkám zaráz, jen já ne. Po té, když už si říkám, že už to bude dobré, tak opět. Na zábavě jsem potkala kluka, který mi pomáhal (trošku jsem pila ) celou dobu stát, furt se mi věnoval, hladil mě po vlasech, chytal za ruku a vlastně i sedmkrát volal, abychom s kámoškou a kámošema na něj počkali, že jde s náma. A ten je bohužel taky. Mojí nejlepší kamarádky bratra je to nejlepší kámoš. Říkal jí to a taky nějaké kamarádky. Už první se mi to zdálo divné, když mi málo odepisoval, a že když měl přijet, tak se neozval a pak se vymluvil na úplnou blbost. Takže, nevím jestli mám takovou smůlu, že se na mě lepí jen takoví kluci nebo fakt nevím. Jasné, líbím se třeba obyčejným klukům, které bych nejspíš aj brala, ale vždycky mají chybu, kterou nevystojím. Buď jsou totálně blbí, nezábavní, divní nebo mě prostě ničím nepřitahujou. Se mnou je to asi těžké Ale já myslím, že chápete můj problém, ne? Kámoška se mi snaží nějak pomoct, že mi furt říká, že ještě počkám a pak bude někdo dokonalý a bla bla bla, ale to jsem si myslela i o předešlých. Máte tedy nějakou dobrou radu nebo tak něco, co by mi pomohlo aspoň přijít na lepší myšlenky a abych si to tak špatně nebrala?