Nevím co mám dělat..
Ahojky,
bohůžel nemám nikoho komu bych se svěřila a asi to ani není věc o které bych chtěla mluvit s každým, proto taky anonymně.. Od mala vždy upřednostňovali v rodině bratra, teda jen máma a babička. Když umřel táta, tak se to nějak celkově zhoršilo máma pila, nadávala a já byla vždy ta špatná.. Dnes už nepije, ale špatná jsem pořád jen já a to i teď v dospělosti, bohůžel s ní bydlím, ale už se to psychicky nedá zvládnout.. Před dvěma lety jsem si našla přítele, ale z určitých důvodů jsme nemohli řešit společné bydlení apod. Nikdy jsem mu o tom co se děje u nás doma neřekla, styděla jsem se... parkrát se stalo, že jsem se s ním pohádala, ale jen díky tomu, že máma na mě neustále řve a stěžuje mi život jak jen může.. Vyvrcholilo to hádkou s mým přítelem a řekla jsem mu věci, které bych normálně nikdy v životě nevyslovila.. strašně mě to mrzí a bojím se, že ho díky tomu ztratím.. musela jsem s pravdou ven a říct mu, jak to je.. co se vše u nás děje.. mám ho moc ráda a i když celou dobu o mým problémech nevěděl byl mi oporou.. nedokážu si to bez něj představit.. řešili jsme to celý týden co a jak dál.. řekli jsme si teď, že si o víkendu nebudeme psát ani volat, a v pondělí si promluvíme.. nevím co mám dělat, nechci o něj přijít.. je mi líto, že jsem mu řekla věci, které pramení z toho, že každý den poslouchám jen samé nadávky qa jak jsem špatná...pomalu tomu snad začnu věřit, že taková jsem.. chtěla bych mít jen klid..
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
11.8.2012 21:51ahoj, rada je jednoduchá, provedení náročné a bolestivé...asi pro všechny strany...tady pomuže jen naprosta uprimnost a rychlý a rázný řez...jako první bych si promluvila s přítelem a vše mu otevřeně a upřímně řekla..jestli stojí za to, podrží tě a pochopí...ty se nemáš za co stydět...jako druhý krok bych se odstěhovala od matky a na čas odstřihla vztahy..můžeš očekávat hysterii, nadávky, utoky a lži...ale s tím musíš počítat, prvotní reakce jsou vždycky velmi emotivní, surové, drsné...nesmíš se nechat zatáhnout do nějakých diskuzí, vše v podstatě řešit oznamovací formou...po čase uvidíš...jestli se matka srovná nebo ne...a otestuješ tak i sebe...nenech se vydeptat, nesmíš podlehnout...lehke radit, já vím...ale vím o čem mluvím...musíš být v tomto případě sobecká a myslet hlavně na sebe a svůj život...je to staré jako samotný svět, ale opravdu platí: jaké si to uděláš, takové to máš....
držím palce... -
11.8.2012 22:04
Ahoj, Tvé situace je mi líto, to Ti ale nepomůže.
Jsi od bratra starší nebo mladší? Má mamka nějaký důvod Tě nemít ráda? Jestli si na Tobě odjakživa třeba neventiluje něco nebo neprávem Tě neviní z něčeho, o čem Ty vůbec nevíš a zač sama nemůžeš. Jen máti prostě potřebuje ten svůj vztek na někoho cílit. To by bylo obzvlášť smutné a stěží bys s tím něco udělala. Chápu, že se o dění ve své vlastní rodině s partnerem těžko mluví, právě z důvodu pocitu hanby a že má člověk strach, aby to partner nepochopil nějak blbě a nerozhodl se ten vztah jenom kvůli tomu zabalit... Zažila jsem to taky, ale z té druhé strany (tzn. jakoby na místě Tvého přítele). Tvůj vztah ale trvá dostatečně dlouho, škoda, žes o tom příteli neřekla někdy v klidu dřív a nemuselo to dojít až tak daleko. Věřím tomu, že by Tě pochopil, zvlášť když je s Tebou již tak dlouho - je zcela evidentní, že o Tebe stál. Byli byste na to dva, zvládala bys vztah s matkou líp, resp. naučila by ses některé věci prostě vypouštět. Takhle jsi bohužel svůj vztek na ní obrátila vůči příteli neprávem. Jestli je rozumný, jistě to pochopí. Nevím, proč jste si dali na víkend pauzu - za sebe musím říct, že když se mi přítel s problémy v rodině svěřil, ze začátku jsem to sice nechápala, jak něco takového může nastat, na druhou stranu mi ale strašně odlehlo a vnitřně mě potěšilo, že mám takovou jeho důvěru, že mi to vůbec řekl, taky s tím dlouho bojoval - dá se říct, že jsem půl roku vůbec nevěděla, s kým vlastně chodím, dusil to v sobě. A hlavně opravdový pocit, že to se mnou myslí vážně, protože jinak by mi to říkat nemusel. Jemu pomohl už jenom pocit, že dál nemusel přede mnou nic skrývat a to nás teprv hodně sblížilo. Snad ses příteli za ten výpad omluvila; bohužel Ti moc neporadím, ale přeju Ti, aby přítel vzal vpotaz hlavně to, co jste spolu hezkého prožili, přece jen jste spolu nebyli pár měsíců a zjevně ten vztah navzdory tomu, čím sis procházela, stál za to.
