Nevím jak to se mnou přítel plánuje dál
Ahoj holky, nedávno jsem tu psala příspěvek o tom, že chodím s mým už rok bývalým učitelem, pořád tajně. Asi jsem ten příspěvek mohla jen doplnit, ale bála jsem se, že to zůstane zapadlé u toho staršího příspěvku a nikdo už neodpoví. Psala jsem tam, že mi dělá fakt velkej problém to pořád před všemi tajit, po víc jak 2 letech vztahu, rok po mé maturitě. (ví o něm jen 5 lidí z mého okolí, ti nejsou ze sš). Hlavně jde o to, že se blíží sestřina svatba a pořád se mě rodina ptá jestli tam přítele vezmu s sebou. Ten mi dnes řekl, že nepřijde. A já mám v sobě hrozně těžkej boj. Nevím jestli mám právo dělat nějaký dusno kvůli tomu, že to pořád tajíme. Ale už je to přece nějaká doba, a plánujeme spolu být i v budoucnu (tedy alespoň za mě). Vím, že on mě má taky moc a moc rád, to poznám když jsme spolu, ale jsem teď na pochybách. potřebuji aby se mnou sdílel okamžiky. Před známými už musím vypadat jako blázen co má imaginárního přítele a na svatbě sestry budu bez partnera. Myslíte, že se mám nějak narovinu zeptat jak to se mnou přítel dál plánuje? Nebo nemám dělat "scény"?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
12.7.2016 23:37Ja bych se ho rozhodne zeptala.. Prijde mi to divny, ze i ted to porad chce tajit..
-
13.7.2016 5:54
Taky bych se zeptala. Rekla bych mu, ze ti na tom, aby tam byl záleží. Taky teda nevim, kolik lidi ze skoly by na te svatbě mohlo byt? Rekla bych, že schovávat se uz davno nema smysl. Nehlede na to, ze lidem, .co se budou blbe ptat a nejsou z rodiny muzete rict, ze jste spolu chvilku a ze vas vztah zacal az po tom, co jsi ze skoly odesla.
-
13.7.2016 7:06Ahoj, prijde mi to také divné. Určitě de zeptej, uz nejsi na škole - tak nikomu do toho nic není. Pokud chce byt s tebou i dále, není přeci co tajit. Ted s mým manželem, kdyz jsme spolu zacli tak po měsíci jsme byli společně na svatbě, další měsíc taky a po roce jsme měli svatbu naší 😊❤ .. Vím, ze každý muž je jiny a někdo se hold nezene do vztahu na plno. Ale, jak pisi přede mnou. Řekni, ze ti na tom záleží a ujasněte si, co jwden od druhého očekává. My to udělali již první společně týdny - abychom měli jistotu, ze někde nebude střed zájmu, abychom věděli ze od sebe a života očekáváme to samé. Držím palce a napíš jak to dopadlo 😊
-
13.7.2016 9:04
Tak jedna vec je jasna, je na case to prestat tajit. Ale asi to nemusi byt na sestrine svatbe. To je precejen velka akce s hodne lidmi. Docela chapu, ze se mu tam moc nechce. Jdete na to nejak pozvolna.
-
13.7.2016 9:12
Ahoj,urcite bych se zeptala a klidne po takove dobe uz trochu udelala natlak,ze se uz dal skrývat nechces
Ale soudim tak jen na zaklade me zkusenosti... Pul roku jsem se stykala taky s nepatrne starsim klukem, byla jsem strasne zamilovana a tak jsem vsechny jeho duvody proc se "skryvat" brala...pak se ke mne shodou nahod doneslo,ze ma celou dobu stalou,oficialni pritelkyni. Najednou mi to vsechno (bylo plno drobnych indicii,ktere jsem ignorovala) zapadlo do sebe, proste jsem byla slepa a blba
Tím nechci rikat,ze kdyz se po takove dobe chce skryvat,nepredstavuje te svym kamaradum,ze to je taky tak... Ja osobne, po takove zkusenosti, jsem si jen na toto davala vetsi pozor
-
13.7.2016 11:09Ahoj, četla jsem i tvůj první příspěvek a mrzí mě v jaké si situaci. Chápu, že po dvou letech bys ráda měla jasno a už tě nebaví schovávat se. Popravdě, nevěřím, že to je jen tím, že byl tvůj učitel.. Ze začátku to samozřejmě chápu, nechtěli jste mít ani jeden problémy, ale po takové době, navíc když už si odmaturovala. Hledala bych za tím něco víc, nepřijde mi, že by to s tebou myslel nějak vážně, kdyby ano, tak se jakkoliv angažuje v rozvíjení vztahu. Copak si s ním chceš hrát na schovávanou celý život? Chceš trávit svůj čas s někým, kdo se nedokáže zachovat jako chlap a postavit se k tomu čelem? Nedokáže sebrat odvahu a seznámit se s tvými rodiči nebo kamarády, nebo nechce?
-
13.7.2016 12:18
Ahoj, já to vezmu trochu z druhé strany a navrhnu netlačit. Taky mám přítele, se kterým jsme se za začátku vůbec neukazovali a před rodiči jsem si ten vztah musela dost drsně prosadit. Nicméně teď jsme spolu 12 let a už dost let všechno funguje úplně v pohodě. Ze začátku to taky bylo přesně, jak popisuješ, ale mě to zas tolik nevadilo. Byla jsem stejně stará jako ty a taky jsem vztah brala vážně, ale chápala jsem, že do toho "oficiálního vystoupení" musí člověk dojít sám - kdybych na to tlačila, nebyla by spokojenost ani na jedné straně. Dlouho jsme se scházeli jen sami dva a vyhovovalo nám to, potom postupně začínaly "krátké výpady
" do společnosti atd., ale i v době, kdy jsme se na veřejnosti spolu už pohybovali normálně, jsem ho nikdy do kontaktu s rodinou netlačila. Nebyl na mé první promoci po třech letech (kdy i já jsem cítila, že by to ještě nebylo ono), ani na druhé (to už jít vlastně mohl, ale pořád se necítil). Prostě měl dlouho pocit, že je "nežádoucí", a musel se ho postupně zbavit. A to se opravdu přes koleno zlomit nedá.
Záleží ale taky na osobnosti tvého přítele - třeba mu bude víc vyhovovat, když se nejdřív oťuká s rodinou a ostatní přijde později... U nás třeba žádné oficiální seznamování neproběhlo. taky nejsem zrovna rodinný typ a ze začátku jsme se třeba jen potkali s některým s rodičů a pozdravili se nebo jen prohodili pár slov.
