Nevím jestli chci děti
Ahoj,řeším teď ve své hlavě menší dilema..
Je mi 25 let a začínám mít pocit že nechci děti..
Můj o 3 roky mladší brácha má 2 děti,zbožňuju je a užívám si roli tety ale vždycky když vidím švagrovou jak je z nich unavená a vyčerpaná tak si uvědomím že bych to nezvládla..
Mám 9 let přítele,4 roky spolu žijeme a od doby co se bráchovy narodilo první mimčo do mě naši hučí ať už si taky uděláme miminko..
Není to tak že bych měla pocit že jsem si v životě nic neužila,nebo že jsem závislá na práci,jen se necítím na to být mamina aspoň ne teď..
S přítelem jsme se o tom už bavili a on si myslí že to může být i tím že jsem pár let dělala matku své sestře (teď už jí je 11,ale do jejich 3 let jsem se o ní starala prakticky Já protože naši hodně pracovali,teda táta u mamky jsem jednou objevila celkem nechutné zprávy od nějakého chlapa,takže mi bylo jasné kde je místo práce)..Měla jsem jí pořád na krku,přebalovala jsem jí,krmila,hrála si s ní,kolikrát jsem si jí vzala do postele protože nechtěla spát sama..A stávalo se už i to že mi sem tam řekla "mami"...
Přítel si myslí že tady tahle zkušenost ve mě vyvolává pocit že nechci děti,že jsem si "mateřstvým" prakticky prošla ale já nevím...
Navíc se cítím že jsem šanci na mateřstvý prošvihla tím,jak je kolem mě každá kamarádka už těhotná nebo už děti má..
Prostě nevím,je možné že se ve mě objeví ty "biologické hodiny" či jak se tomu říká,přítel miminko chce ale netlačí na mě,řekl mi že mi máme čas ať si to ještě promyslím,že ví že bych byla skvělá máma a takové věci ale já fakt nevím...
Řešila jste některá něco podobného a nakonec změnila názor? Že jste si byla jistá že děti nechcete ale pak to přišlo a vy jste za to nakonec rády?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
28.5.2023 6:13
Podobného, ale já to dítě v 25ti chtěla
. Měla jsem taky ségru o 14 let mladší, od jejich 3let jsem taky hodně chůvovala, naši chodili naooak často kalit, druhy den rano byli společensky unavení, hezky řečeno, takže pokračování chůvování... Spíše mě to donutilo z toho utýct s přítelem. Studovala jsem vejsku, bydlela s nim, on vydělával, ja po brigádach a nejedla jsem prášky. Takže na mě ty biologicky hodiny přišly samy. Chtěla jsem k tomu studiu to mimčo, protože jsem chtěla využít čas. Nastouoitpak do prace s čerstvou školou a "hotovým" dítětem 😁. Taky jsme siřeklii, že čím dřív tím líp. Jsme mladí, plní energie, plat byl akorát, takže pro mě mateřská a rodičak byla spíš financni pomoc než propad, co se týče rodinného rozpočtu. A chtěli jsme pak s ditkem začít cestovat. Ted je synovi 5 let, ja mam po škole super práci, manžel ještě lepsí, každý rok máme alespon 3 velké dovolené, furt někde cestujeme. Hormony byli trošku zrádné a dlouho jsem chtěla i druhé. Ale posledni rok už mě to opustilo, takže třeba nekdy později anebo vůbec . Tak jen chci říci, že to asi přijde samo, můžeš zkusit vysadit prasky (antiko) , jestli bereš, ty blokují tu přirozenost ženy, hlavně si oba ujasnit co v budoucnu chcete, jaké jsou priority a jestli by to na sebe nešlo nejak hezky poskládat. Já žádného z tech rkzhodnuti nelituji . Hodně štěstí -
28.5.2023 12:30
Já měla vždycky nastavený že v 25letech budu mít dítě.... No, přišel ten věk a já se na to necitila. Partnera jsem měla už 5let, pak kolem nás začali mít všichni děti a mě slto stále nijak nelákalo. Chlap už chtěl a taky s tím dostatečně "prudil". Nakonec jsme to začali zkoušet a já "naštěstí" to nevyšlo. Vztah se ta rok rozpad, kvůli jiným věcem. Otěhotněla jsem s jiným až po dalších cca 6letech a upřímně jsem ráda. Sice ano jsem starší ale aspoň už jsem věděla a vím co chci, mám rozumnějšího partnera než jsem mělabavtajy sama jsem došla do bodu kdy chci já, ne ti okolo.
Takže pokud se necítíš nenech se nutit, není to řešení. S partnerem to prober, že prostě ještě není ten správný čas pro tebe. Však až to budeš cítit jinak můžete na tom zapracovat.
Je to dítě, závazek na celý život...není to štěně ani kytka. -
28.5.2023 12:47
Jestli nechceš dítě, nemusíš ho mít. Není to povinnost, jen jedna z možností v životě.
