Nikdo se se mnou nebaví
Ahoj, je mi 15 a jsem v prváku. Připadá mi, že se se mnou nikdo moc nebaví a hlavně, že pro nikoho nic neznamenám, že je nezajímá můj názor. Třeba když někde čekáme celá třída, tak stojí všichni ve dvojicích, skupinkách... Já normálně jsem v některé té skupince, ale myslím, že kdybych k nikomu nepřišla a stála někde sama, nikdo si nevšimne, že tam nejsem. Já na ně vždycky čekám, oni na mě nepočkají. Přišla jsem do téhle třídy se dvěma bývalýma spolužačkama a normálně jsme se bavily, ale dneska jsem slyšela jednu z nich jak jednu spolužačku někam zve a říká: "Víš, ona (ta druhá spolužačka) nemůže a ona (já)... taky nemůže." Prostě to myslela tak, že mě tam nechce, že na to nejsem... Proč se o mně nikdo nezajímá? Co dělám špatně?
Související články v encyklopedii
-
Z holčičky se stává žena
První menstruace
Každá jsme to zažila, další to ještě čeká. Pro někoho je to požehnání, pro někoho nemilé překvapení. Proč a kdy k první menstruaci dochází?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
7.4.2014 16:01
ahoj, při čtení tvé otázky jsem si vzpomněla na svoje mládí - taky jsem se takto cítila - chyběla mně ta "pravá" kamarádka. Připadlo mně, že se mezi holky vtírám, že mezi ně moc nezapadám, nepatřím.... Ale postupně se to zlepšilo. Vybudovat přátelství stojí úsilí. Vrhni se do studia, abys jim třeba mohla přispět dobrou radou a neboj se - bude líp
-
7.4.2014 21:34Já myslím, že tyhle pocity jsou v tomhle věku normální... Měla jsme to úplně stejně. Hrozně jsem to řešila, protože to, jak jsem se cítila v kolektivu pro mě bylo hodně důležité. Možná jsi typ jako já. Ze začátku se se mnou taky jen tak někdo nebavil, ale když mě postupně spolužáci poznali (jaká jsem ..) zjistili, že je se mnou sranda a není to třeba tak jak to vypadá z prvního dojmu. Věřím, že na to u tebe taky přijdou. Jinak neřeš všechny. Najdi si nejdřív třeba i klidně větší odpadlíky, kteří ti budou věnovat rádi pozornost a na "kamarádky", které tě nechtějí brát sbeou se vykašli. Nakonec třeba zjistíš, že najdeš kamarády mezi takovými, kde bys to ani nečekala. Hlavně se tím snaž moc netrápit, i když vím, že je to těžké.
Ono to přijde. Věř mi. Dělej co máš ráda, jestli nejsi holka co sedí doma na zadku a nic ji nezajímá, tak určitě časem někdo objeví, co v tobě je. Ale nesnaž se někomu podlézat a extrémně se snaži, to je zbytečné! (kolikrát i horší...) )) Držím moc palce. -
1.9.2015 10:40Ahoj mám stejný problémy už od základky, kdy jsem do pátý přešla na jinou školu a z vesnice přímo mezi panelákový děti. Jsou jiný, mnohem víc nejistý a míň přirozený. To vím až teď, tam jsem si připadala divná já. Na střední taky nic moc, měla jsem jednu kamarádku, která asi taky až taková kamarádka nebyla, protože o pár let později se na mě vykašlala a vyjela po mém bývalém se kterým jsem se právě rozcházela. On jí nechtěl tak to mě potěšilo jak ostrouhala.
Kvůli němu zahodila přátelství a o řek že ho nebaví a poslal jí někam. Problémem v tom jak se cítíme mizerně je naše nízký sebevědomí a sebeúcta. Jakmile má člověk pocit, že je horší než všichni ostatní zničí ho téměř cokoliv i divnej pohled někoho dalšího a ten vůbec nemusí nic znamenat, některý lidi blbě koukají od přírody a neuvědomujou si to 
měla jsem takovou kolegyni, když jsme se blíž poznaly byla strašně fajn, jen prostě blbě kouká a ví o tom. S tím oslovováním lidí je důležitý vydržet, lidi mají sklon divně koukat, když se soustředí na to co říkáš a proč je vlastně oslovuješ, co kdybys byla nějakej podvodník. Když vydržíš a budeš o sobě mluvit pořád dál a dál nakonec je velká pravděpodobnost, že na ně uděláš dojem. Lidi který jsou odmítaný a nemají to lehký to nutí hodně o věcech přemýšlet a získávají tím vlastnosti, který lidem kterým stačí pohybovat po povrchu chybí a možná by si je taky přáli a možná je i závidí těm který je mají. Párkrát se mi stalo, že na mě někdo reagoval odmítavě do doby než se o mě dozvěděl něco víc, něco osobního. Pak na něj kolikrát udělala dojem věc, která by mě nenapadla a chovali se ke mě s takovou úctou, že jsem zírala jako blázen. Jako příklad můžu říct co se mi stalo na VŠ, studovala jsem dálkově a když jsem šla odnést závěrečnou práci seděli tam samý cizí lidi, čekala jsem tam docela dlouho a bylo mi trapný jen tak mlčet, tak jsme začala mluvit s holkou, která seděla vedle. Zpočátku koukala dost divně asi jsem plácala nesmysli ale pořád jsem něco nadhazovala až se chytla a ani nevím, jak dostala jsem se ke svému soukromí, který bylo v tý době docela drsný (měla jsem chlapa kterej byl na mě hnusnej hodně lhal a podváděl, odmítal mi pomáhat a spíš mi škodil a měli jsme malýho špunta) no a pak jsem odevzdala tu práci a loučila se s ní objala mě a přála mi hodně síly a stěstí - do tý doby naprosto cizí holka, byla jsem z toho docela vyvalená. Můj závěr z toho celýho je: VĚŘ V SEBE ať se věci jeví jakkoliv. -
7.4.2014 15:46
Někdy to tak prostě je, zkus je něčím zaujmout. Třeba jsi právě ta " šedá myš " .
