Novy vztah, chceme miminko
Caute holky, s novym pritelem za chvilku budem rok. Ja mam dve dcerky z predchoziho vztahu( 3 a 1 roční), ziji s nami, pritel ma syna (7let, ale vida ho hrozne malo, je to tam dost slozite 😏). Rekli jsme si novy zivot, novy zacatek a pritel, ze bych chtel mimčo. Vaham, chtela bych, ale nechci byt pro nekoho vypocitavka(pritel by se o nas postaral, to vim a vse okolo by si moc uzival),ze by nikdo nekoukal, ze je to nase rozhodnuti, ale ze ja si chci chlapa pojistit...
Vim nemohu se koukat na okoli, ale na nas. Prosim je tu nekdo s malym rozestupem veku deti a i s tim pritelem? Dekuji
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
27.6.2019 13:50a fakt je každej novej vztah potřeba "pečetit" hned dítětem? po roce vztahu bych o tom ani neuvažovala. navíc ještě se dvěma fakt malinkými dětmi..a nepřijde mi vůči tomu budoucímu dítku fér, aby bylo jen nějakou demostrací toho, že jste vy dva začli znova s někým novým. To je podle mě dost málo jako důvod pro to mít dítě. když už tomu vztahu chcete dát nějaký punc vážnosti, tak co třeba svatba?
-
27.6.2019 13:31
No pokud to budu brát podle sebe, když není schopen se stýkat s prvním dítětem, ať je to složité jak chce, jednou je to jeho táta tak má mít natolik velký zájem, aby to složité nebylo a pokud je jeho matka ..... že nechce aby syn byl s otce, jsou tu soudy, kde jí styk nařídí. Pro mě je vše okolo jen výmluva. S takovým bych si dítě nedělala, po ročním vztahu máš růžové brýle, o tom, že tvůj předchozí vtah skončil v těhotenství a hned po porodu sis nala nového chlapa ani nemluvím - prostě máš na chlapi blbej odhad. Takže ne, nechoď do toho, jinak budeš sama se třema dětma a pak co? Najdeš si dalšího blba a uděláte si čtvrtý a ten pak taky uteče? A tak dále a tak dále.....
-
27.6.2019 16:14Jako dítě rodičů, kteří už měli každý dvě děti z předchozích manželství, radím se do ničeho takového nepouštět...
Láska je nádherná věc. Pokud vám vztah klape, moc vám to přeju. Ale zkus se na to podívat z hlediska toho "nového" dítěte, které vrhnete do "rozehrané hry", se kterou se bude potýkat celý život.
Naši se celý život snažili nějak to lepit. Všechny nás spravedlivě dělit, ale přesto to dopadlo dost špatně. Ač do té situace šli až s několikaletým odstupem, měli vše z předchozích vztahů vypořádané. Zkusím lehce nastínit, jak to u nás vypadá.
Já jsem pro tátovy děti zmetek. Pro máminy děti možná tak nějak ségra, protože jsme spolu vyrostli. Tátovi a máminy děti se navzájem nesnáší. Naši už nejsou nejmladší, ani nejzdravější a dost často potřebují s něčím pomoci. Pomáhám jim ráda, i když přijedu o víkendu utahaná po pracovním týdnu a potřebovala bych si spíš odpočnout. Přítel jezdí pomáhat se mnou, abychom byli spolu a taky aby to nebylo jen na mě. Prostě je hodnej... A kolik dalších dětí jezdí rodičům pomáhat? No, žádné další... Ti ostatní tam prostě pořád vidí toho druhého člověka, který do jejich rodiny "nepatří". A to nechci ani myslet na to, až jeden z nich odejde a slétnou se supi.... Jen velmi stručný popis...
Než se do něčeho budeš pouštět, zkus to zvážit ze všech stran. Já bych svou pozici nepřála ani největšímu nepříteli. -
27.6.2019 12:39
Divej, pokud te nekdo bude chtit nejak pomluvit, udela to at ma duvod nebo ne.
Dulezite je jak to cítíš ty
jestli jsi si jista (vzhledem ke ,,kratkemu,, vztahu), ze je rozumne si uz poridit dalsi dite. Byt v tve situaci, asi premyslim stejne. Ale takto s odstupem a svym pesimismem bych se bala aby jsi treba neotehotnela a on pak treba neutekl... Tezko rict, to musite vedet vy jak moc je ten vztah stabilni 
