Odrazování
Moji rodiče se mě pořád snaží "chránit" nebo co. Když jsem jim řekla že bych chtěla hrát na kytaru nebo klavír tak mi řekli že ne, jelikož na to údajně nemám. Když jsem chtěla vlastně dělat cokoliv jiného tak mi řekli to samé. Nebo když jsem strašně moc chtěla jet na tábor tak mi řekli že co bych tam dělala. Pořád mě drželi stranou a teď když si to uvědomím tak mě od všeho odradili a teď mi je skoro 14 a nemám žádné zájmy a přátele. A nevím jak to teď vše dohnat. Viděla jsem že jedna holčina tady měla podobný problém ale odpovědi mi moc nepomohly. Jak z toho ven?
- 09.07.2018 12:17:07 - full.avl změnila kategorie otázky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
2.7.2018 21:48
Při čtení Tvého dotazu jsem si vzpomněla na pohádku Lotrando a Zubejda a na moment, kdy mladý Lotrando konečně prozřel, že: " To jen tak mezi námi, ne všechny rady rodičů bývají vždy moudré". Je skvělé, že už to dokážeš rozpoznat a sama vidíš, že tento jejich postoj, je poněkud "mimo". Napadá mě - co by se stalo, kdyby jsi i přes jejich protesty a námitky trvala na tom, že danou činnost chceš dělat...?
Kromě kroužků a táborů, u kterých jsi závislá na finančním příspěvku, existují i organizace, které fungují "jinak" - typicky sem patří např. Brontosaurus. Zde se lze setkávat bez poplatku a tábory bývají obvykle spojeny s nějakou ekologickou aktivitou a bývají taky zdarma (kromě toho se tam schází fajn lidi). Určitě to není jediná organizace svého druhu- třeba by to stálo za pokus.
A poznámka pod čarou - příměšťák a pobytový tábor jsou opravdu diametrálně odlišné věci. To první je spíš letní družina pro děti, které nemají rodiče kam dát.. -
2.7.2018 18:59
Co to treba zkusit rikat opacne - rikat: to bych nedokazala, to se nenaucim .... a uvidi se, jak budou rodice reagovat. Nebo zkusit to navleknout tak,aby to prislo z jejich strany, ze to byl jejich napad. Nebo zapojit nekoho,na koho rodice hodne daji, nekoho, jehoz nazor rodice prijimaji bez vyhrad.