Opičí láska ve vztahu
Krásné dopoledne, dámy.
Obracím se na vás s dotazem, který mě už dlouho trápí a jsem zoufalá. S přítelem jsme něco málo přes dva roky a mám vážně pocit, že je ten pravý. Miluji ho, strašně moc... Až tak, že mám strach, že ho ztratim... V myšlenkách hledám situace, kdy by mohl být ohrožen třeba na zdraví a nervuji se takhle, mám zkrátka strach, že se mu něco může stát - většinou, když je třeba s přáteli na nějaké akci a tak...
Ne, nebojte se, nejsem taková ta stíhačka, co by mu kvůli tomu vypisovala a vyvolávala... Spíše to dusím v sobě,... On o tom ví, ale když mu někdy něco v tom smyslu řeknu, hned ho napadne, že nechci, aby s přáteli chodil beze mě a tak... A to si rozhodně nemyslím, protože on potřebuje samozřejmě volnost a trávit čas k s jinou společností, než s mou...
Je to můj vnitřní boj a chci to změnit. Stalo se vám to? Co jste s tím dělaly? Co mi doporučujete? Co mám delat? U psychologa jsem už byla a to mi moc nepomohlo... Jak se s tím mám vyrovnat?
- 21.04.2016 13:08:03 - full.avl změnila kategorie otázky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
21.4.2016 9:36Ahoj,já si myslím,že je normální,že se bojíme o lidi který milujeme..můj přítel jezdí kamionem,nakonec jsme se domluvili že to bude nejlepší řešení a já jsem souhlasila,jinak by neodjel..říkám nakonec,protože už o tom byla řeč rok předtím a to jsem prostě nechtěla,byla jsem hrůzou bez sebe. Ale nakonec jsme se o rok později domluvili ze jo,a i když jsem věděla,že už jsem s tím srovnana a jakz takz v pohode,stejne jsem to orvala
Teď už je to v pohodě a konečně se vrací každý víkend,týden mi vždycky hrozně utíká že to skoro ani nepostrehnu,vím že na sebe dává pozor,a všechno je v pohodě,a snažím se vubec nic si nepropouštět,že se něco může stát,stejně se pořád bojím,dokola mu opakuju ať na sebe dává pozor toho strachu se asi nejde trvale zbavit,i kdyby dělal jen někde ve fabrice. Vím,že v kamionu se musí poutat a nejede to víc než 90 
čeho se bojím,je to,jak prepadavaji a okradaji kamionaky. Uspí je v kamionu nějakým plynem,nebo jen znehybni,a vsechno vezmou. Stává se to často a i lidem od nich z firmy. I přesto věřím,že bude všechno v pohodě a nic se nestane ten strach je fakt normální. Neporadim ti abys na to nemyslela,to ani nejde ale mysli hlavně na to,že bude všechno v pohodě kdyby jsme si měli připouštět,co všechno se může stát,asi bychom se zblaznili..ja určitě. Tak hlavu vzhůru a snaz se myslet pozitivně 
-
21.4.2016 9:49
Znám moc dobře pocity, které popisuješ, sama jsem s tím hodně bojovala (a dodnes občas bojuju). Bohužel to většinou souvisí se vztahem, který si utváříš sama k sobě. Čím větší problém má člověk sám se sebou, tím to bývá ve vztazích horší. Sebevědomá žena, která si věří, přemýšlí stylem "z nějakého důvodu si mě ten chlap vybral a z nějakého důvodu se mnou stále je, tak snad ví, co dělá, ne?"?
Ale ženy (třeba i já), které si tolik nevěří, často o svých schopnostech a přednostech pochybují (nebo jsou dlouhodobě zpochybňovány okolím, třeba v rodině), tak i trnou hrůzou, že svého milovaného ztratí (a napadají je i ty nejbizardnější možnosti alá sci-fi), že se něco stane, že budou zase samy a nebo že nějakým způsobem selžou jako přítelkyně/partnerky. Je to trochu tím, že jejich osobní slabost způsobí, že se na lásku toho druhého příliš upnou. Najednou si nedokážou představit svůj život bez toho, aniž by tam byl ten druhý... ale v té špatné variantě. Silná a bezpodmínečná láska je krásná věc, ale taky trochu nebezpečná. Děláme ze sebe "závislačky"
Chce to prostě víc sebedůvěry v sebe a ve vztah a snažit se oprostit o strachu a fungovat i jako jednotlivec.
Jinak to mám podobně - moc dobře vím, že ve vztahu se nesmíš přikovat k tomu druhému (a naopak), že oba potřebují i svůj soukromý život a přátele... nedělá mi problém svého chlapa pustit na šachy s kámošem, na nějakou akci v rámci jeho studia (je informatik a jezdí na různé mezinárodní srazy atd.), nebo na tourné s orchestrem, ve kterém hraje.
Na druhou stranu přece jen vždycky trnu hrůzou, jestli: "dojel/došel v pořádku; koho kde potkal; co kde dělal..." Pořád se to točí kolem toho samého: sebeláska a vzájemná důvěra. V prvním vztahu jsem tohlo neustála, ale tam hrála roli i další věc - bývalý moji nejistotu vycítil a pak ji zneužil; svou roli sehrála i jeho agresivita. Ale bylo mi 16 a byla jsem nezkušená, mladá a blbá (dneska fakt nechápu, jak jsem se mohla chovat tak jak jsem se chovala a co všechno jsem si nechala líbit). Naštěstí jsem z toho vyrostla a dospěla. Teď o 9 let později to vypadá, že si s nynějším přítelem budujeme zdravý a pevný vztah, i když sem tam se tyhle moje trable ještě ozvou...
Napsala jsem už tolik slov a stejně se to těžko vyjadřuje, ale snad pochopíš, co jsem tímhle "výplodem" chtěla říct kdyby tě ještě něco vrtalo hlavou, klidně se ptej
P.S.: jestli ti psycholog nepomohl, zkus jiného. Mě pochopil až třetí a dokázal mi pomoct. Dával mi drobné cíle, jak zapracovat na sobě a postupně mi pomáhal měnit zažité vzorce chování a vlastně tak, že jsem si "vyargumentovala sama sebe" - samotné mi došlo, co je špatně. Jinak mi pomohly koníčky a soustředit se i na něco dalšího, já zvolila školu. Zlepšila jsem se, zvedla si sebevědomí a postavení a je mi líp. -
21.4.2016 12:45Neseď doma, a něco dělej. Třeba sport, a nebo čas kdy jde on, využij k tomu a jdi se pobavit i ty sama. Uvidíš jak rychle chmury přejdou.
. taky pomáhá když tě vnitřně chmury přepadnou si je hned "zesměšnit". Čím víc o tom budeš vážně přemýšlet, tím horší to bude. -
21.4.2016 21:04
Ja tyhle pocity mam u cele rodiny..bojim se nemoci,co by kdo mohl chytit za nemoc,ktera by ho zabila atd. Posledni dobou se to kolem nas jen sypalo rakovinama, mozkovyma prihodama atd. A ja se desne bojim dne,kdy prijde nekdo nejblizsi s tim,ze je vazne nemocny.
chvilema jsem zrala na psychiatra 
kdyz muj chlap jde nekam bezeme,modlim se,aby se vratil. Ne ze by mi ho treba svedla nejaka zenska,ale aby ho po ceste nesrazilo auto apod. Od toho co mame dite,tak je to silene. Mela bych se asi jit vazne lecit. Anonym je doufam pochopitelny. 
-
21.4.2016 21:50
Ahoj, muj pritel je vojak a denne se bojim ze ho povolaji.. zvlast pri dnesni situaci. A nebo hur, bojim se ze na pul roku pojede do Afganistanu. Tim nechci strasit, ze to muze byt horsi, ale ze strach o osoby ktere milujene je normalni
-
12.2.2021 0:09Tak to ani mi ještě nezvládáme u nás doma hrát šachy, ALE(!) už jsme si je pořídili z těchto stránek zde - https://www.zanapo.cz/sachy ... Připravujeme se na to, že z nás jednou doma budou velcí šachisti
Určitě to tak bude! Věřte nám Mějte se krásně a přeji krásný den.
