Opustí mě, protože mi nejde otěhotnět
Ahoj, jsem trochu zoufalá, nevím komu to říct... před časem jsem poznala úžasného muže. takovýho, jakýho si vysníte a myslíte si, že on neexistuje, a pak ho potkáte... je inteligentní, velmi zábavný, naslouchavý, podporující, doopravdy krásný s výbornou postavou, má fajn přátelé a skvělou rodinu, rád se tulí, ale zároveň je dominantní, vždy ví přesně co udělat, navíc nekouří a nepije (vůbec) a dokonce ani není na ženský - preferuje dlouhodobý vztah s jednou, ostatní ho nezajímají. Ano, má své mouchy ale pro mě je to ideální partner. Znali jsme se relativně krátkou dobu, když mi řekl, že už nemá zájem o takové to "chození" bez něčeho hlubšího. Že pokud znovu půjde do vztahu, tak by rád, aby z toho vzniklo něco více - zkrátka že by rád brzy založil rodinu, že má zájem najít si ženu, se kterou stráví celý život. Já jsem mu na začátku řekla totéž, že nemám zájem o nějaké přátelství s výhodami a podobně, že chci seriozního muže a také chci rodinu velmi brzy. Nechali jsme věcem volný průběh, neřešili jsme definici toho, co mezi námi je, bylo to nádherné a tak jsme se rozhodli, že půjdeme do vážného vztahu a že spolu chceme založit rodinu. Po pár měsících jsme se začali snažit o miminko, a v březnu spolu také začali bydlet - čemuž on se chtěl původně vyhnout, dokud nebudu těhotná, aby předešel případně za čas takovému tomu "on se s ní rozešel protože nemohla otěhotnět". no, zkrátím to - je to asi 10 měsíců co se snažíme a vymýšlíme všechno možné, abych otěhotněla. pro mě je to priorita č.1, on i dokonce řekl, ač se mu to zdálo nemožné, že na mě vidí že miminko chci snad i víc než on, a že se moc těší až se to podaří. Máme spolu nádherný vztah, jsme v kontaktu s rodinou toho druhého, známe svoje přátele, okolí nás vnímá jako harmonický pár. Každá chvíle s ním je nezapomenutelná, vždy se spolu smějeme od rána do večera, vše funguje velmi dobře. Velmi často od něj slýchám, že jsem přesně to co vždycky hledal. Já ho miluju tak moc, že bych za něj dýchala - poslední dobou je to tak silné, že kdyby na to došlo, položím svůj život za jeho. To samozřejmě neví, ale ví že ho miluju a dělám vše proto, aby byl štastný každý den. Bohužel ale otěhotnět se stále nedaří. Darovala jsem vajíčka zhruba tou dobou co jsme se seznámili, a on je přesvědčený, že nemůžu otěhotnět kvůli tomu. Nejdříve dlouho trvalo, než se mi rozběhl cyklus, ale to už je v pořádku, sice lékaři nedělali nějaké velké rozbory, ale prý vše funguje tak jak má a nevidí žádný problém. Z jeho strany problém na 100% také není, já jsem přesvědčená, že je to pouze z mé strany... Hledám na internetu všechny možné rady, jak to urychlit, ale zatím nic nepomohlo. Řekl mi, že je se mnou šťastný a věří mi. Že to prostě nechává být až se to stane... a dneska jsme se v noci vzbudili, povídali jsme si, a pak z něj vypadlo, že by počkal do konce letošního roku.... a pak to prý už bude velmi dlouho, co se snažíme (něco přes rok).... zeptala jsem se a co pak? a on... "no... pak už to bude vážně dlouho..." smích mě v tu chvíli přešel. zeptala jsem se co tedy pak? a on "ty svýmu tělu moc nevěříš, viď?" říkám "věřím, já otěhotním, ale nevim jestli do konce roku..." bylo ticho... zeptala jsem se zda mě pak opustí a případně začne hledat někoho jiného, kdo mu dítě dá (ano, každý den mám na paměti, že dítě je priorita a důvod, proč souhlasil se vztahem).... a on řekl že neví...... nečekala jsem to! vím že trpělivosti mi dal víc než dost, věděla jsem že pokud neotěhotním, tak se tohle dřív nebo pozdějc stane, a já ho z toho neobviňuju! měli jsme jasná pravidla, oba jsme souhlasili, oba chceme totéž, a chápu že nezůstane s někým, kdo nemůže otěhotnět, i já bych na jeho místě raději našla chlapa, který mi rodinu dá.... začala jsem plakat (to bylo poprvé co mě tak viděl), on mě obejmul a řekl, že nikam neodchází, at se nebojím, ale já vím že to není pravda 
usnuli jsme v objetí (teda on, já už spát nedokážu) a jen přemýšlím co budu dělat.... to bylo dvě hodiny zpátky... on ted na měsíc odjíždí a až se vrátí, máme jen 3 měsíce... sakra!!!!! tak tu sedím u internetu a hledám další možnosti jak otěhotnět do té doby. Strašně se bojím, že odejde. Bojím se, že mě to zabije.... Půjdu a prohledám svět abych našla někoho, jako je on.... jenže už ted je moje srdce zlomené na tisíc kousků a co teprve, až se za ním jednou opravdu zabouchnou dveře prosím neútočte na něj v komentářích, já ho chápu, respektuju, a vím, že tohle jsem věděla od začátku...
- 14.08.2016 13:28:19 - full.avl změnila kategorie otázky
- 14.08.2016 13:28:19 - full.avl změnila titulek otázky
Související články v encyklopedii
-
Jak na sobě poznat případné těhotenství
Příznaky těhotenství
Snad každá žena na sobě minimálně jednou v životě hledá těhotenské příznaky, ať už s očekáváním či strachem. V obou případech můžeme vidět příznak i v malém píchnutí, a tak je tu pro vás malá nápověda.
-
Jak si dopomoci k těhotenství
Snažilkovské metody
Přejete si mít miminko? Občas je potřeba tu přírodu trošinku popostrčit. Přečtěte si několik rad, které je při snažení určitě dobré znát.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
13.8.2016 7:12Víš, nepřemýšlel, že by šel na spermigram?co když je v něm problém?vykašli se na hledání,psychickou pohodu tím zabíjíš a to je důležité. A nezlob se na mě, ale pokud chlap nestojí při partnerce a nepočká když to nejde,tak je to vůl...my čekali na otěhotnění 2,5 roku, které nedopadlo,stejně jako následná přirozená těhotenství, nakonec jsme skončili na umělém, ale to je jiná věc...máme 8 měsíční holčičku, ke které nebyla cesta vůbec snadná, chlap mě viděl několikrát zlomenou, šel 3xna spermiogram, stál při mě, ale že by něco takového řekl, to vůbec
-
13.8.2016 8:59
Nevím, co psaly holky nade mnou ale.... chování tvého přítele se mi vůbec nelíbí. Jste spolu kvůli dítěti nebo kvůli tomu, že tě miluje? Mně bohužel přijde, že varianta a) je správně. A to podle mě není úplně dobře. Lidé by se především měli milovat a pak teprve spolu uvažovat o rodině. Teď si představ, co se stane, když otěhotníš. Dobře, budete mít dítě, ale chceš ho mít s chlapem, který tě nejspíš nemiluje a tím pádem tě může záhy opustit kvůli jiné, kterou milovat bude, a dítě ti vezme, pač toho se nevzdá? Chceš s ním léta bojovat přes soudy? A nezlob se na mě, píšeš, že je ti oporou, atd. Ale chlap, kterej je oporou, ti po pouhých deseti měsících snažení o miminko nenaznačí, že půjde za čtvrt roku do kopru, pokud neotehotnis. To je podle mě tak trochu grázl. Takže shod prosím růžové brýle, takových floutku najdeš milion, i když ti to teď nepřijde. A najdeš i daleko lepší, kteří tě budou milovat, budou s tebou chtít mimco a ve snažení se budete podporovat ne potápět. A propos, jak víte, že chyba není na jeho straně? Byl na spermiogramu? A co máš za sebou za vyšetření? Podle mýho laickyho odhadu je na vině hlavně tvoje psychika, čím víc člověk chce, tim min to jde. To je vlastní zkušenost. My se snažili přes dva roky, můj muž sice dítě moc chtěl, ale v životě mi nevyhrozoval, ze mě opustí.
-
13.8.2016 6:24Stavet vzrah na tom,ze chcete dite je blbost a mit to prioritne jeste vetsi,psychika je svine. Ja se tak snazim 3 roky a mam z toho leda 3 potraty. Navic,kde beres jistotu,ze on je 100% v poradku?
-
13.8.2016 7:08Svého manžela taky miluju a to občas pije, umí vybouchnout, je to alibista, strašně pořádkumulovnej, žárlivej atd...prostě není dokonalej, já taky a proto se tak nějak doplnujeme. Toho tvýho dominantního prince bych nechtěla ani za nic. Asi bych se vedle něj necítila sva. Pokud jsi byla dárkyně, tak jsi snad v pořádku, ne? A jak víte, že chyba není na jeho straně? U nás bylo taky špatné spermio. At jde na spermiogram. Jo a taky je to o psychice-nemůžeš otěhotnět a víš, že je to tvoje vina a pokud neotěhotníš, rozejde se s tebou...super partner. Vím o dost případech, kdy to trvalo x let a psrtneři jsou spolu. Naproti spusedé jsou 40letí bezdětní. Asi je to mrzí, ale vypadají spolu štastně.
-
13.8.2016 12:53
Jo, kdysi jsem potkala jednoho takového úžasného fešáka, dokonalého pana Božského - je neuvěřitelné jak ten Tvůj popis sedí "inteligentní, velmi zábavný, naslouchavý, podporující, doopravdy krásný s výbornou postavou, má fajn přátelé a skvělou rodinu, rád se tulí, ale zároveň je dominantní, vždy ví přesně co udělat, navíc nekouří a nepije (vůbec) a dokonce ani není na ženský - preferuje dlouhodobý vztah s jednou, ostatní ho nezajímají"...jojo, takový byl on...aspoň se mi tak jevil. Teprv po nějakém čase jsem zjistila, že je to nebezpečný manipulátor a psychopatický blázen - bohužel právě ti umějí pana Pravého často zahrát ze všech nejlépe.
Bohužel, ze zbytku Tvého vyprávění jsem se lehce orosila s pocitem, že jsi narazila na někoho podobného. Mám pocit, že ty jeho "sem tam mouchy" budou dost podstatné. Normální chlap, který to se svou partnerkou myslí vážně, nebude zvažovat rozchod, ale způsob jak to řešit - ať už vyšetření, IVF, adopce... -
13.8.2016 10:41
K tomu co holky psaly já dodám ještě něco dalšího. Vztah, který není založen na vzájemné lásce, učte a porozumění, ale jen na převážnětouze chlapa po dítěti (proč asi? Co ho k tomu vede? Nejsou to spíš snahy někoho vlastnit?), půjde drive nebo později do háje. Co až otěhotnís? Všechny myšlenky zde vedou k tomu, že tě opustí pokud ne, ale co když se zadari? Jak moc souznite v názorech na zivot a výchově dětí? Neskončís ubrecena a možná i bez dítěte někde sama, protože mu odnosis dítě a on tě pak vyhodí, protože už si mu dítě dala a na víc té nepotřebuje ? Obhajujes ho, máš růžové brýle. Pro mne by bylo zarážející už to, že s tebou nechtěl bydlet dřív, než otěhotnís. Co o mně vsechno víš? Jaké má zlozvyky? To že nepije a nekouří je fajn. Ale pak až sedva lidí se stěhují dohromady vyjdou najevo problémy které by rozhodně nečekal.
Zvažují dobře, s kým chceš mít dítě . Ultimáta do roka otěhotnís nebo se rozšířené by znamenala pro mne raději rychlé pryč. Jakýkoliv nátlak na rychlé otěhotnění vede jen k tomu, že podvědomě se bloknes a nejde to. -
13.8.2016 9:48
Pokud se partneri miluji, tak by spolu snad meli stat v dobrem i zlem,ne? Zivot neni a nikdy nebude jen o tom peknem a nemuzes si ho naradkovat podle sveho. My se o druhe mimi snazime pres rok, mezitim jsem dvakrat potratila, ale prave vsechny krizove situace vztah bud posili nebo rozbiji, pokud neni dostatecne silny. A pokud chlapec zije ve svete, kde jde vsechno po jeho, tak driv nebo pozdeji se do reality probrat musi. Rada je jedina, uzivej zivota, kasli na to, ze neco "musis", pokud za to stoji, tak to spolu ustojite, pokud ne, tak ackoliv ho milujes, tak to idealni muz pro zivot neni.
-
13.8.2016 6:49
Kdyz je to takhle tak uz bych se prihlasila nekam na kliniku a resila to s nimi.. my se s manzelem snazime pres rok, take zkousim vsechno mozne aby se to povedlo, ale tohle se proste neda porucit.. rekli jsme si ze pockame do konce roku a pak pujdeme na kliniku.. prijde mi to od tveho muze opravdu hnusne, s tim co ti rekl urcite tve psychice nijak nepomuze a bez ni to nepujde..
-
13.8.2016 15:02Tohle není láska. Láska je stát při druhém i kdyby měl být vztah bez dětí. Rodina může být i ve dvou. Je mi tě líto. Není s tebou kvůli tobě, ale kvůli dítěti. Proto si snadno najde jinou. Co na to říká tvoje okolí?
-
13.8.2016 7:32
Takhle pod tlakem s největší pravděpodobností neotehotniš, teda aspoň u me je to hlavně o psychice. Ale ne, že bych byla ve stresu. Dvakrát jsem otěhotněla, az když jsem to úplně vypustila. Našla jsem si novou práci, začala aktivně jezdit na kole. Ale jinak jsme se většinou snažili tak přes dva roky. Začala jsem v 25 a je mi 33, čekam druhe dítě, prostě jsem si musela počkat. Ne každému to jde hned. A to mame za sebou vsechna vyšetření a jsme oba zdraví, dokonce jsme i mnohokrát zkoušeli IUI. Můžeš zkusit zajít na gyndu, nebo rovnou do CARU. Ale většinou to začínají resit az po roce neúspěšného snažení, do roka je to normální. Nejsme přece roboti. Je sice hodně párů, kterym se zadari hned, ale myslím že daleko víc je těch, kterym to trvá víc jak rok, jen se tím nechlubí. Tak hodně štěstí v snažení.
-
13.8.2016 9:39
Uz tu bylo receno vse.... Jen doplním, ze nam to trvalo rok a manzel ani jednou nenaznacil ze by to mohla byt moje vina,nebo ze by me dokonce opustil, kdyby to stále nešlo... Naopak se bál, ze to je jeho vina a sam chtěl jit na spermiogram. Ja byla ta,co brzdila a rikala ze je ještě na doktory brzo... A otehotnela jsem po roce, kdyz jsem to pustila z hlavy a soustredila se na jine veci.
-
15.8.2016 17:51
kopla bych ho někam, je s tebou jen pro to, aby měl rychle dítě. Není to partner pro život
-
16.8.2016 7:36Je mi tě líto ve tvé situaci, ale....Mám takový pocit, že on určuje pravidla a ty se z lásky k němu všemu přizpůsobuješ. Jak holky psaly, základem je láska. Jsou přece páry, které se snaží o dítě několik let a také to není důvod k rozchodu - naopak! Jak si můžeš být jistá, že on nemá problém? Pokud nebyl na vyšetření, tak je na místě ho podstoupit, nebo se raději poohlédne jinde?
Promiň, ale nepřijde mi toto jako partner do života, když před takovou životní zkouškou dává ultimáta a ty se musíš snažit a stresovat se a on si prostě ze vztahu vycouvá bez jakékoli snahy se na miminku podílet jinak než stykem. Držím to palce! -
16.8.2016 7:50
Zeptám se na jednu věc...kdybyste zjistili, že problém, proč to nejde je u něj, rozešla by ses s ním i přes to, jak moc toužíš po dítěti?
-
13.8.2016 8:37Myslím si, ze nejvetsi problém je v psychice. Čím víc se na to soustředit a resis, tím míň to půjde. Zkus se zaměřit na nějakou aktivitu a nebrat otehotneni jako středovou vesmíru. A to, ze ti partner dává ultimáta, ze buď do konce roku otehotnis nebo tě opustí, tomu fakt nepomáhají, spíš naopak škodí...
-
13.8.2016 21:55
Ahoj, tak já budu asi jediná která se tě tu zastane. Já jsem před 5 lety zažila něco podobného. Potkala jsem člověka s kterým jsem si sedla a byl pro mě ten dokonalý. Dá se říct, že mi ho spousta žen závíděla. Hned jak jsme se poznali mi řekl uplně to stejný co tobě a já si po dvou několikaletých vztazích řekla, proč ne. Mým rodičům se to moc nelíbilo a taky se báli, že za 2 roky příjdu domů s brekem a děckem na krku, ale nic se z toho nekonalo. Dopadlo to tak, že máme 2 děti. Nový dům a všechno okolo a jsme moc štastní. Je suprový táta a dělá pro nás první, poslední. Vzdal se spousty koníčků, jen aby jsme byli všichni pohromadě i co se týče financí nás zajistí. Máme prostě vše. Takže neposlouchej ty zaujatý komentáře. Zažila jsem okolo sebe ne jeden případ párů, co spolu chodili 10 let, vzali se, otěhotněli a chlap si našel jinou, atd. Třeba ti tím co řekl chtěl dát něco najevo, třeba, že je to na něj taky dlouhý a mrzí ho, že to nejde. To by jsi měla vědět ty, ty s ním žiješ. Takže pokud to tak cítíte jdete do toho. Ty se tím hlavně nestresuj a neber to jako nějaký ultimátum. Navíc 10měsíců není fakt nic. To mu taky naznač. A že má nějaký mouchy, kdo je nemá. Jsme jenom lidi a život nám nachystá různý překvapení. Takže klid a jak já říkám, vypni mozek a zapni spodek
Hodně štětí 
