Partner..

Dobrý den, nevím zda tento typ otázky je pro vaší poradnu vhodný, ale zkusím to. Už delší dobu mám poměrně vážný vztah, jsem spokojená a šťastná. Akorát menší zádrhel tu je, který sice akceptuji, ale zároveň mě tíží. Nejde ani tak o mě, i když se mě ta celá situace velice dotýká. Můj přítel je velice zvláštní člověk, více méně má všechno co by člověk mít měl, on to ví, ale stejně pořád řeší minulost, že něco mohlo být jinak. Dá se říct, že tohle dělá skoro každý, akorát on tvrdí, že nikdy nemůže být úplně šťastný, kvůli svému rozhodování v minulosti. Je toho spoustu. Je velice zakomplexovaný, ale takovým zvláštní způsobem, on o sobě ví, že je pěkný, ví že ho ženy chtějí, ale sám sebe rád nemá, ale zároveň o sobě dokáže říct, že je pěkný. Je to velice zvláštní, jak někdy dokáže se mít rád a zároveň nenávidět. Není schopný bez nějaké dlouhé úpravy vyjít do společnosti, kterou opravdu miluje. Jednou mi řekl, že je iluze. Od svých třinácti let se nekoupe na veřejnosti, protože si připadá špatně, že blbě vypadá. Ano dá se říct, že úplně super postavu nemá, ale oproti jiným je tisíckrát lepší. Myslím si, že tento blok je velice zbytečný. Jako spousty dalších. Spolu neoficiálně jsme od listopadu 2013, oficiálně od ledna 2014. Za tu dobu jsme se dá se říct velice dobře poznali. Všechny jeho bloky akceptuji, jen si myslím, že bych mohla udělat něco, co by mu mohlo víc pomoct v tom to změnit. Mám tu ještě spousty příkladů, např. v našem sexuálním životě, nikdy se úplně nesvlékne, samozřejmě triko, to je jeho opravdu veliká zábrana. Dá se říct, že už za tu dobu co jsme spolu dělá veliké pokroky, je to možná směšné, ale po několika měsících se nechal pohladit na hrudi. Pro něj to je něco nepředstavitelného. A já mu chci pomoct! Chci to podpořit, nepospíchám. Hlavně to chci ale pochopit, proč je tak zakomplexovaný? On je ale na druhou strašný egoista a dokonce někdy i namyšlený. Ale vždycky se bude kontrolovat jak vypadá pro své okolí, jasně děláme to každý, ale on extrémně. Tvrdí, že potřebuje být pro ostatní dokonalý. Scházíme se jen dvakrát týdně kvůli studiu, takže se pro nás ty dva dny jsou velice vzácné, ale on by ho dokázal zrušit kvůli tomu, že by nebyl oholený. Přesto všechno, že ty společné dny miluje a ví, že jindy se vidět je skoro nemožné. Je mu 25 let, nechce být dospělí. Vyhledává mladší společnost, protože se v ní cítí šťastný. Mladší společnost mu prý ukazuje, že není tak starý. On každý den stojí před zrcadlem a sleduje jak mu padají vlasy. Nedávno padla taková možnost, že bych u něj mohla přespat. Ano jsme spolu už nějakou dobu, ale stále nebyla ta příležitost. Sice mi to už několikrát nabídl, že bych mohla, ale nebyla ta možnost. No a když jsme se o tom bavili, on mi řekl, že si to přeje, ale že se toho bojí, toho že by vedle někoho usínal, že má z toho strach, že to je pro něj něho nepředstavitelného. Samozřejmě, že chce, ale ten jeho vnitřní hlas, že je špatný, že něco může udělat špatně, nebo že by mohl vypadat špatně, toho se strašně bojí. Vím, že tu píši jen o něm, ale já nevím co s tím. Myslím si o sobě, že jsem velice tolerantní člověk, do ničeho ho nenutím. Ale co s tím? Vím, že tohle normální není. Chci mu pomoct, být ještě větší oporou než jsem. Na druhou stranu, vydržím všechny tyto komplexy? Miluji ho, za nic bych ho nedala, ale přiznávám se, že někdy mě to štve, až dokonce mrzí. Chápu, nemůže za to, i když si myslím, že z části si to dělá sám, že tu svou obavu jen zvětšuje. Prosím, pokud to pro Vás není nějaký problém, napište mi názor. Upřímně moc nevím co s ním... Předem mockrát děkuji!