Partner brbla
Máme dvě úžasné děti. Před nimi krásný vztah. Jezdili jsme na výlety, smáli se a partner se ke mě choval jako k jediné na světě. Po otěhotnění s prvním dítětem už přestal s některými drobnostmi, které mě těšily. Dokonce odmítl namasistovat mi bedra v těhotenství, když jsem díky brisku měla bolesti. Hlazení, hezká slůvka byly pryč. Po porodu byla z mě euforie z miminka. Veliké vyčerpaní, ale byla jsem šťastná. On byl šokovaný že je to s dítětem těžší než myslel. Najednou začal byt doma protivný a znudeny. Už nechtěl chodit s námi na procházky a na mě jako by mu nezabýval žádný čas. Druhé dítě časem sám chtěl a já taky. Sliboval, že si už nenechá ujít ani minutu jejich dětství a bude to jiné než po narození prvního dítěte. Údajně dospěl a moc se těší. Jenže je to stejné. Pořád vzdycha jak je to s dětmi hrozné, nikdo ho nepřipravili na to, že to bude tolik náročné atd. A to i když jde jen na procházku s kočárkem, nebo s prvkem staví kostky. Nesnáší když brečí. Pro mě je příliš, když vidí jak jsem na tom už já. Vstávám k dětem roky sama a mám dva nespavce. Po obou porodech jsem měla horečky a on koukal kdy mi bude alespoň den lépe abych najela na péči sama a on utekl do práce. Teď mám zdravotní problémy z vyčerpaní. Ví jak na tom jsem a stejně nemá soucit. Ani slova uznání co zvládám. Když zkolabuju, tak zase čeká až je mi o něco lépe a hned mi říká jak je On unavený a líčí mi co s dětmi musí atd atd. Mě je třeba stále zle a potřebuji odpočinek, ale on se tváří jako bych mu ublizovala a děti na mě zase rád převelí. Se starším si rád hraje. Ale nesmí zlobit. Pak ztrácí nervy. Jenže já nechci aby děti dostávaly výprask. Pak zase alibisticky řekne, že si mám konflikty řešit sama. Odmítá semnou mluvit i o pocitech. V prvním těhotenství mě požádal o ruku. Jsou to skoro čtyři roky a o svatbě se nechce bavit. Není mi s ním dobře. Přijde mi, že se mi vzdaluje čím dál víc. Když se pohadame, klidně i o hlouposti, tak se na mě umí dívat s takovou nenávistí v očích. Co s tím? Mám vedle něj pocit, že jsem sama. Nemůžu se o něj opřít. Nechce mě chápat. Nemá zájem něco budovat pro nás ani pro děti. Dokonce domácí práce i zahradu nechává na mě, případně mých rodičích kteří jezdí pomáhat. Jsem s ním dal kvůli dětem. Zároveň si neumím představit žít v tomhle do konce života. Jeho rodiče se ozvou jednou za půl roku, děti chtějí vidět jednou ročně. Přivezou pár blbostí z tržnice aby to moc nestalo a jedou domů. Všechno jim je jedno. Jsou sobci a on mi je připomíná čím dál víc.
Související články v encyklopedii
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
2.8.2021 15:08
Zůstávat kvůli dětem je alibismus, zvlášť když vztah nefunguje ani vůči těm dětem a tebe ubíjí.
-
2.8.2021 7:20Toto napětí cítí i děti a možná o to více zlobí. Kdyby jsi byla sama a v klidu, tak by se děti chovaly také jinak. Řekni mu vše, co tu píšeš. Vyříkejte si to. Komunikace je prostě základ vztahu. Pokud to nepomůže, odešla bych, protože takový vztah nemá smysl. Jsi na vše sama, tak partnera kromě peněz na nic nepotřebuješ. Protože když budeš mít klid, děti se uklidní a bude vám dobře. Jde vidět, že vše v sobě dusíš a děti to opravdu z tebe i z partnera cítí. A být v nefunkčním vztahu jen kvůli dětem je hloupost. Mám kamaráda, který také držel vztah jen kvůli dítěti, dokonce jí vzal i zpět kvůli malé, když ho jednou opustila kvůli fetu. A nakonec zjistil, že mu je skutečně bez ní lépe. Vypadá to z vyprávění, že máš hodné rodiče, tak se s nimi domluv, jestli by jsi u nich nemohla chvilku být, aby jste si oba odpočinuli. Třeba partner zjistí, že mu budete chybět. On ten kolotoč je někdy potřeba opustit, aby si člověk uvědomil, co ztratil a chytil nový dech. Nejhorší je to v sobě dusit.
-
2.8.2021 9:04Nemyslím si, že promluva vás dvou v obyváku nějak pomůže. Potřebujete někoho třetího, mediatora, který vám pomůže společně mluvit, vyřešit to, naučit se poslouchat toho druhého. Zkuste partnerskou poradnu, ale budete muset chtít oba. Za zkoušku to stojí.
-
2.8.2021 21:46
Jako bys mi mluvila z duše.. Teda psala. Měla jsem vztah 5nlet s takovým mužem, naštěstí bez dětí. Problémy řešit nechtěl, komunikovat chtěl pouze, když se mu to hodilo, když jsem..chtěla já, tak nemluvil a byl ve všem nejlepší. Nevím, taky mi přijde, že když zjistil, že mě má stále jistější, tak se přestal pretvarovat. Já jsem se snažila pro nás udělat všechno, záleželo mi na něm, tahala jsem ho z těžkých situací, a přes všechno, co mi dělal, jsem ho milovala. Odesla jsem 2x a vždycky se vrátila, nemohla jsem bez něj být a pořád měla touhu mu pomáhat... Teď jsem to už zabalila, prostě člověk se Nezmění a pokud nechtějí na vztahu pracovat oba, tak j to zbytečné.
