Partnerské hádky a nadávky
holky, stalo se vám někdy, že vám to "ujelo" a ve vzteku jste partnerovi řekla něco, co jste nechtěla- třeba že je blbec ?? ten můj mi dnes řekl, že jsem kráva, navíc před mým otcem (nevěděl, že tam je), tak můj otec to teď strašně řeší, že jak si to mohl dovolit a tak.. teda abyste si nemyslely, máme pěkný vztah, nechováme se k sobě špatně...vím,že to není pěkné a vadí mi to, ovšem taky mi už parkrát ujelo a řekla jsem mu, že je blbec
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
4.9.2010 18:38
Vše je jen o toleranci. Já osobně hádky nesnáším, takže je ani nevyvolávám ani se jich neúčastním. Jsem ve věku, kdy vím, že život není jen on tom hezkém. Jsou každodenní starosti, nejen radosti. A umět spolu řešit starosti a problémy je pro vztah velice důležité. Nikdy jsme si nenadávali, nikdy jsme se netitulovali. Tvůj táta má dle mého názoru pravdu. Nikdo si nemůže dovolit toho druhého urážet a hrubě ho oslovovat. Rodiče nám dali jména, tak je také používejme.
-
4.9.2010 18:48
Mně to ujelo jednou, řekla jsem příteli, že je debil, ale to bylo proto, že mi "z legrace" zmáčkl prst, který jsem měla naražený a mě to strašně bolelo, bylo to naprosto v afektu. Jinak se mi to nestalo asi nikdy, dávám si na to hodně pozor. Jak říkají holky - u blbce nebo krávy to většinou začíná...
-
4.9.2010 19:52
blbec a kráva je rozdíl, to mi teda nikdy manzel nerekl, je fakt ze v tutom jsem drsnejsi nez manžel a já spis reknu,ze je blbej,ale to neni nijaká uražka,ale treba ze je debil a tak, to bych mu nikdy nerekla! takze me to neprijde normalni takovy slova! ale vetsinou je to od lidi co napred mluví než přemýšlí a pak jim to teprve dojde co řekli
-
5.9.2010 6:57
Tak kdyz ctu vase prispevky tak docela koukam..My mame docela v pohode vztah,jsme spolu skoro tri roky a uz tak dva roky pri hadce si nadavame docela slusne,obcas si rekneme veci, ktery jsou ve me porad, tak jsem zvedava jestli opravdu ej to hrebicek do rakve jak rikate.My uz tak dva roky asi urcite.
-
5.9.2010 8:56
My jsme spolu ctyri roky, hadame se snad od zacatku, proste nekdy je to holt potreba, pritel totiz rad jakekoli debaty oddaluje a nakonec je z toho hadka. Nadavek padlo dost, ale popravde me vic mrzi, kdyz mi vycte neco, o cem normalne tvrdi, ze mu to nevadi, a ja jen pak koukam, jaka jsem teda pro nej pritez... Nejaka ta nadavka v afektu, ta mi starosti nedela, jemu ujede, mne ujede, v tomhle jsme rozumni a vime, ze si to o sobe rozhodne nemyslime.