Píšu knihu a ráda bych znala vaše názory :)

Píšu knížku dala jsem tu půl první kapitoly mě zajíma jesli se vám líbí a jestli by vás jako čtenáře takováto kniha nadchla děkuji

Myslím, že si to představuje každá holka už od malička. Krásné, bílé a načechrané šaty. Vlasy natočené do spirál s perly, závoj, střevíčky jako pro princeznu a samozřejmě toho vytouženého prince na bílém koni, který nám bude věrný a bude nás milovat po celý život. Samozřejmě očekáváme i ten Happy And a žili šťastně…
Ano, všechny bychom chtěli takovýto konec a kdo ne? Pravda je ovšem taková že se nějaká chybička vždy vloudí. Nakonec zjistíme, že si ty nádherné šaty co se nám tolik líbí, nemůžeme dovolit, nebo stále neumíme najít ty pravé. V botách na tak velkém podpatku se nedá chodit nebo nás tlačí. A nejen že náš princ není princ nýbrž obyčejný muž, který dělá za podprůměrný plat, je věčně fuč, ohlíží se po jiných nebo nás dokonce podvádí a ten největší šok nastává, když si uvědomíme, že život opravdu není žádná pohádka. Před jedenácti měsíci jsem si však myslela, že právě já budu ta výjimka…
Plánuju svatbu se svým o čtyři roky starším snoubencem Deanem. Bude ze mě paní Bayerová. Annie Bayerová. Myslím, že to zní dobře. Moje nejlepší kamarádka Rachel si to nemyslí, podle ní bych si měla nechat své rodné příjmení, abych zůstala nezávislá, svobodná… A můj teplý kamarád Joey si zase myslí, že je Dean k nakousnutí. Tou představou se nechci zabývat. I když má vlastně pravdu, Dean Bayer je vážně hezký. A je to kus chlapa. Má vypracované svaly na rukou a široká ramena. Dále nádherné bochánky na břiše, které pod pupíkem zdobí taková ta nádherná řada z chloupku, která vede až k lemu kalhot. Kvůli tomu jsem se na něj poprvé asi pořádně zaměřila. Pamatuji se, že jsme se seznámili v práci, kde obsluhoval stroje. Dnes je mistr, seřizuje a kontroluje ostatní za hodně slušné peníze.
Ty mašinky řežou materiál, který jsme zase přetvářely my holky ze směny. On vypadal jako bůh a my jsme byly na směně jen samé ženské. Tehdy si s něčím nevěděl rady, stal u stroje v teniskách, třičvrtečních kraťasech a ošoupaném triku. Jediné co mě zajímalo, bylo, co se pod ním asi schovává. Ale to jsme asi chtěli vědět všechny. A zanedlouho se nám dostalo odpovědi. Už byl vážně bezradný. Narovnal se, promnul si rukou krk a poškrábal se na břiše, přičemž si nadzvedl tričko a my spatřili ty jeho břišní svaly a tu úžasnou čárku chloupku na podbřišku, o které jsem se již zmínila. Trochu níž mu sjeli i ty kraťasy. Všechny jsme se zastavili a s otevřenou pusou na něj zírali. Ticho v hale se stalo ohlušujícím. Když se rozhlédl, viděl, že ani jedna z nás nepracuje a na tvářích se mu objevil růměnec. Chvíli nám trvalo, než naše mozky znovu naběhly a začaly jsme znovu pracovat. Pak se na mě dlouze podíval a právě kvůli jeho kukadlům jsem se do něj zabouchla. Má je takové modrozelené přesně vyvážené v tom nejvíc sexy odstínu. Jeho nevinný pohled by vás přiměl k rozpakům, protože se na vás dívá jako by jeho srdce bušilo jen pro vás. Když se k tomu ještě usměje, má ty nejkrásnější dolíčky na světě. Je v něm něco mladého, chlapeckého a přes to jde vidět, že je to dospělý dvaceti-čtyř letý muž. Vlasy má krátké ve znamení svůdného rozcuchu. Jejich barva je tak světle hnědá až na slunci působí jako blond ale je to jen klam. Líčka má vždy hladce oholená a na bradě má několik světlých vousu. Z dálky je však nemáte šanci uvidět. Jeho kůže je jen jemně opálená, ale to přesně sedí k jeho vzhledu.

Nohy má silné vytrénované. Asi běhá, pomyslela jsem si tehdy. A zjevně bude sportovně založený. To jsem já nikdy nebyla a nebudu ani trochu. Ne že bych byla nějaká bachyně, ale přiznejme si, že nejsem ani štíhlounká jako proutek. Jo mám velký prsa a zadek což jsou společně s bříškem moje problémové partie a jsem docela malinká, měřím jen něco málo přes sto padesát centimetrů. Můj Bratr George si ze mě vždy dělal srandu, že kdybych byla jen o pár centimetru menší potřebovala bych v autě dětskou sedačku. Velice vtipné že.
Nicméně Dean mi říkal „Ty moje hnědovlásko“ protože tehdy nevěděl, jak se jmenuju. Jednou po směně se na mě ptal mojí kolegyně, která doufala, že si jí odchytil, protože ji asi chce někam pozvat. Usmívala se jako mentálně retardovaná. Jen mezi námi, není absolutně v jeho lize a já vlastně taky ne. Stála jsem za rohem, neubránila jsem se pokušení a vyposlechla jsem si, jejich rozhovor.
„Ahoj Liso, nevíš náhodou, jak se jmenuje ta holčina z nástrojárny? Taková ta hezká, malá, okatá s těmi dlouhými tmavě hnědými vlasy? Bože vážně se na mě ptal!? Snad už nemám slyšiny. Lisa se nejdříve zatvářila, jako by jí její přítel oznámil, že jí podvádí, pak se zamračila a odkráčela okolo něj nahoru po schodech do šaten. Cestou mě samozřejmě uviděla, a když zavírala dveře, křikla „Tady jí máš!“ Vážně to znělo dost majetnicky a naštvaně. Vylezla jsem ze své skrýše a srdce mi bušilo. Viděla jsem, jak vzhlédl od svých bot směrem ke mně a hodil po mě očkem. Pohled jsem mu i s úsměvem oplatila.