Plánování budoucnosti s přítelem
Ahoj všem,
potřebuju se trochu vypsat z toho, co mě poslední dobou trápí a budu ráda za vaše názory k tomu. Je mi 32 a s přítelem (34) jsme spolu 3 roky, z toho 2 roky spolu žijeme. Je nám spolu hezky a vztah funguje skvěle. Mluvíme spolu i o budoucnosti. Oba bychom chtěli dvě děti a koupili jsme tento rok napůl i větší byt se dvěma „dětskými“ pokoji. Nemluvíme ale o budoucnosti zatím nijak konkrétně. Spíš je to takové neurčité „jednou“. Za mě už bych ale byla ráda, kdyby to nebylo jen nějaké „jednou“ a chtěla bych to nějak začít plánovat konkrétněji. Hodně bych už chtěla, aby se v tomhle ohledu začalo něco dít. Na druhou stranu nechci „tlačit na pilu“ a prosazovat si, že bychom se měli vzít a třeba se začít snažit o miminko. Myslím, že bychom k tomu měli dojít společně, že by to měl chtít sám od sebe a ne proto, že to budu chtít já. Proto mlčím a dusím to v sobě. Ale poslední dobou jsem se přistihla, že mu začínám podvědomě vyčítat, že se k ničemu ještě sám neodhodlal, že on to neřeší. Jsem pak v duchu uražená a ukřivděná („Proč si mě jako nechceš vzít?“ „Na co sakra čekáš?“ apod.). Potom jsem ale na něj protivná i ve skutečnosti a on vlastně neví proč. Stalo se mi to poslední měsíc dvakrát a říkala jsem si, že už to tak nejde a měla bych mu to říct. Pak si ale hned zase říkám, že ho tím budu do něčeho tlačit. Že to musí chtít sám od sebe a zase mlčím. A tak se točím v kruhu pořád dokola a tak trochu nevím co s tím. Jednou jsem se ho na procházce zeptala, kdy by si on v ideálním případě představoval mít děti a chtěla jsem tím nějakou debatu na tohle téma nakousnout a zjistit, jak to vnímá on. Řekl mi na to, že „už brzo“, ale když jsem chtěla, aby byl konkrétnější, tak to zamluvil. Pochopila jsem, že o tom nechce mluvit. Říkala jsem si, že třeba „něco chystá“, ale už jsou to 3 měsíce a rozhodně to nevypadá, že něco chystá. Tak nevím. V ideálním případě bych chtěla počkat, až se nějak vyjádří sám, ale nevím, jestli už to v sobě nedusím moc a není to na škodu našeho vztahu. Že bych chtěla svatbu i dítě určitě ví, ale neví, jak moc.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
18.7.2019 13:34Nevím, proč dospělá diskuze o budoucnosti by měla být vnímána jako nátlak..
Myslím, že ve 32 letech je plánování svatby a dítěte úplně normální věc. A to, že tuto diskuzi otevřete, přeci neznamená, že ho do svatby a dítěte natlačíte. Třeba už o tom taky přemýšlí, ale pokud kolem sebe budete jen chodit a normálně si o tom nepopovídáte, tak se to možná nikdy nedozvíte. 
Určitě není dobré někoho k něčemu nutit, ale tohle čekání, až se vyjádří, třeba taky nemusí dopadnout nikdy. -
18.7.2019 18:42Spýtala si sa ho, ale zo svojej strany si podľa všetkého nič nepovedala. Máš 32, mladšia nebudeš. Určite je dobré si to odkomunikovať na priamo, to nie je nátlak, podľa mňa je hlavne blbosť, že sa na neho podvedome hneváš aj keď v princípe nič neurobil. Ja osobne by som otvorila debatu tým, že už mám po 30ke a začína byť pre mňa najvyšší čas začať riešiť dieťa. Že to už aj cítim, že to chcem, ale na dieťa musia byť dvaja a preto chcem vedieť, či to aj on tak cíti, či do toho chce ísť resp. kedy. Akokoľvek ťažká téma sa preberá, vždy sa dá správne zvolenými slovami k niečomu dospieť. Čím dlhšie budeš čakať, tým je pravdepodobnejšie, že ťa ovládnu emócie a potom to už ako nátlak pôsobiť bude.
-
18.7.2019 11:23
Osobně mám s mužem, který mi kdysi na toto téma řekl : jednou, asi, to víš, že bych chtěl děti....jednou, blbou zkušenost. Možná to není váš případ. Znám min. jeden pár, který si rodičovství plánoval na pozdější dobu po 30tce. Přesto si určili časový horizont ( např do 35 let partnerky, po povýšení chlapa v práci...). Tahle vyhýbavost mi ve vztahu dost vadí. Oba partneři mají něco společně za sebou, oba mají zázemí, ona si maluje budoucnost a partner... Nic. Já jsem taková, že si vše co mě trápí ve vztahu, nenechávám jen pro sebe a tohle téma bych klidně narovinu naservírovala k obědu jako nic. Pokud chápu správně, tak chlap nemá tušení, jak na tom jsi. Nemá věšteckou kouli, aby to zjistil. Po 3 letech vztahu bych to už ani neoznačila jako tlačení na pilu, ale spíš potřebujete vyčistit ovzduší a další krok. V mém případě to byl rozdíl v tom, že partner neřekl nikdy konkrétně info, že by děti chtěl se mnou. Ano chtěl děti, rodinu, ale nikdy netvrdil, že se mnou. Po 3 letech vztahu náhlý konec, spíš z mé strany. On nebyl schopný ani po tom, co mi řekl ( že se mnou budoucnost nevidí), se se mnou rozejít. Mluvit, mluvit, mluvit... Chlapovi je 34 a není malé děcko, aby nevěděl přece, ve kterém desetiletí chce počít rodinu.
-
18.7.2019 13:17Je ti 32 a přeci jen u tebe biologické hodiny již tikají. Zeptala bych se na rovinu, přeci jen už vám není 20 a je na čase založit rodinu. Brát se přeci hned nemusíte, i když my s manželem než jsme chtěli děti, tak jsme chtěli být svoji. S mužem musíš mluvit na rovinu, nějaké naznačování oni nevnímají. A plánovat se ve vašem věku opravdu musí a hlavně děti Počít dítě může být těžší a budeš ve větším presu než ve 20 letech a o to více to nepůjde. Pokud se o tom nebude chtít bavit, je něco špatně a mohla by jsi jednou litovat.
-
18.7.2019 11:16
Prostě se ho zeptej, na kdy to tak vidí
na svatbu bych se neptala. Spousta chlapů to má tak, že svatba přece není potřeba. Zeptala bych se ho, kdy tak plánuje ty děti, že ty už bys docela ráda. Normálně si o tom promluvte -
18.7.2019 13:37Taky bych ve 32 letech už na nic nečekala. Ono vám to taky nemusí hned jít, rok se budete snažit, pak to teprve řešit na klinice a to už ti může být 35. To už se každý rok počítá no. Třeba maluju čerta na zeď, ale já jsem se tohohle strašně bála už ve 25ti
. Takže já bych si o tom na rovinu promluvila. Jen malé doporučení, tyhle ošemetné věci je fajn řešit na nějakém neutrálním místě...na výletě/procházce atd. 
Jinak moje vlastní zkušenost je, že jsem se taky bála a čekala. Pak jsem to nevydržela, zeptala se, jestli není čas se třeba vzít a někam pokročit. Do týdne mě požádal o ruku, za tři měsíce byla svatba, do roka miminko a teď čekáme druhé . -
18.7.2019 16:34
Opravdu mu to říct na rovinu, ve tvým věku jako ženě je i opravdu načase to řešit, jemu o nic nejde, ale my ženy jsme v tomto bohužel mít dítě omezené. Tlačit určitě nemá cenu, tezko soudit, ale opravdu by to měl on sám řešit a musí vědět, že věk už na to opravdu máš. Rozhodně schvaluji, že přemýšlíš svatbu a potom dite, i když dneska je trend spíše opak, kazdopadne je určitě lepší když dítě přijde do úplné rodiny a co je proti dítěti závazek svatba že. Celkově si myslím, že lidi berou svatbu jen něco co musí nebo by mělo být, ale svatba by měla přijít prostě automaticky z lásky a z toho, že ti dva spolu opravdu chtějí být na 100% a ne z nějakého důvodu. Takže mu to budeš muset říct s vážnosti a narovinu své představy a jak to cítíš.
-
18.7.2019 17:57Já bych na to téma zavedla otevřenou řeč, neutrální, bez nátlaku a ultimát. Přece jen ve fungujícím vztahu by měla fungovat především ta komunikace, navíc pokud jste spolu už tři roky, mohl by se na toto téma nějak blíž rozmluvit.
Nedělala bych žádné náznaky, které mu pravděpodobně vůbec nedojdou. Pokud o tom nebudete mluvit, vubec nemusí vědět, co se ve vás děje. Lidi bohužel / bohudík telepati nejsou. -
18.7.2019 16:04
Ta svatbu bych neřešila vůbec, chlap je na tohle citlivý, ale o dítěti si promluvte, řekni mu jak to cítíš ty, zeptej se jak on a najděte kompromis. Jinak to nemá moc smysl, ty budeš nespokojená, on nebude vědět proč.... Víme jak to dopadá.
