Počínající averze k partnerovi a další problémy
Ahoj, potýkám se v současné době s několika problémy současně a bohužel nevidím žádné rozumné východisko. Mám dva roky přítele, od kterého mne sice dělí vzdálenost asi třicet kilometrů, ale vzhledem k časové náročnosti mé školy a jeho pružné pracovní době se vídáme výhradně přes víkendy. Chápu přítele, že je mu smutno, mně také - problém však je, že v důsledku toho vyžaduje, abychom byli po celý ten víkend nalepení na sobě 24 hodin denně. Odepíšu kamarádovi na zprávu? Výčitky. učím se na zkoušky? Výčitky. Chci si zajít s kamarádkou (studuje ve městě vzdáleném 200 km) na kafe? Opět výčitky. Zároveň nemáme mnoho společných zájmů, oba jsme sice peciválové, ale jiným způsobem - já hodně čtu, jedu počítačové a konzolové hry celkem ve velkém, píšu svou knihu, ale veškeré mé zájmy se setkávají s nepochopením z jeho strany, protože nechci S NÍM celý den sledovat televizi nebo se každý den tři hodiny v kuse mazlit... prostě a jednoduše na to nemám, nabudu pak akorát dojmu, že jsem ztratila celý den. Takže ve zkratce řečeno, nenechá mi během toho víkendu absolutně žádný prostor pro sebe, a přestože mi vždy dá za pravdu, když dojde ke konfliktu, nakonec opět přijdou výčitky, když se opovážím pustit si na dvě hodiny videohru. Teď během zkouškového je opět nabručený, protože - ŠOK - se učím, a to poměrně intenzivně (studuji náročný obor, který mne sice naplňuje, ale vyžaduje zkrátka spoustu času, což on nechápe a argumentuje tím, že se přece na maturitu sám pořádně neučil a přesto ji zvládl bez větších obtíží). V důsledku toho všeho k němu začínám pociťovat odpor, nechci s ním spát, nemáme si už ani moc co říci, čas strávený s ním si neužívám. V podstatě vztah zralý na rozchod, je tady však jedno ALE - absolutně si nerozumím s rodinou, přímo se nesnášíme, abych pravdu řekla. Když jezdím o těch víkendech pryč, mám pořád alespoň trochu klidu, zatímco u nás doma lítají talíře, řve se, nerespektují se názory druhých a dohoda možná není, protože jsem pro ně jen póvl. Přes týden to snesu, protože chodím ze školy domů pozdě a většinou už všichni spí, ale o víkendech to nedávám. Jediné řešení vidím v odstěhování se, ale školu a práci současně nezvládnu. Kdybych šla rovnou do pracovního procesu, mohla bych dělat maximálně tak u pásu, protože nic neumím...
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
28.12.2019 15:14
Jsou to dva různé problémy, které se musí vyřešit nezávisle na sobě. Přítel je evidentně hodně majetnický a žárlivý, dusí tě svou láskou a chápu, že toho máš dost a potřebuješ dýchat. Ukončila bych to, není mezi vámi nic, co by vás spojovalo. Přítel to asi tuší a snaží si tě k sobě přitáhnout ještě víc. Ve kterém si ročníku? Ja studovala a chodila po brigádách, abych mohla s přítelem bydlet. Co spolubydleni, to většinou tak drahé není. Měla bys klid a pohodu. Nezůstávala bych s přítelem jen proto, abych mohla na víkend vypadnout z domu.
-
28.12.2019 18:20
Představte si, že byste spolu jednou měli děti (nebo vy časově náročnou práci). Dokázal by vás podpořit? To by byl fakt na druhé koleji, zvládl by to? Zvládla byste řešit děti, práci, domácnost a ještě jeho - takovej chlap je jak jedno dost protivný dítě navíc - jenže to z toho vyroste, narozdíl od chlapa. Když už to teď nefunguje, docela pochybuju, že by to fungovalo s rodinou. Jestli studujete, jste ještě mladá, máte šanci najít, třeba díky studiu, pak práci, skvělýho chlapa. Na tohohle bych se vykašlala, aspoň tak bych to poradila své dceři (mám 3 děti, 9 let na rodičovské, manžel pořád v háji a já byla ta špatná, samosebou. Naštěstí jsme rozumní, krizi jsme úspěšně zažehnali, ale to se jen tak někomu nepovede. Tak si představte, jak byste to vydržela s dětmi. Ty to pak odnesou. Asi víte, o čem mluvím, když máte víkendy, jaké popisujete. I kdybyste děti nechtěli, stála byste o proválené víkendy? Nepromarněte jedinečnej čas s někým, kdo vás nenaplňuje. Život je jen jeden a mládí taky jedno. Být vámi, tak si o víkendu sbalím učení a někam vyrazím. Třeba na výlet nebo někam posedět, na brigádu, viz Francy výše. Jste žena, tak to vydržíte, my zvládnem všechno! Třeba byste zjistila, že ho k životu vůbec nepotřebujete a je vám samotné dobře. To jde totiž taky, času máte hafo, holka Držím palce, ať je vaše rozhodnutí dobré (ať je takové nebo makové). A ještě něco - má vás milovat takovou, jaká jste a r e s p e k t o v a t vás. To nedělá. Některý chlapi to nedělají - tedy nerespektují své ženy - po sto letech manželství a po dětech, ale ten váš vás nerespektuje už teď. Špatně. Ať si najde nějakou puťku. Ještě jednou, držím palce!