Porod císařským řezem
Hezký den všem,
prosím o vaše zkušenosti. Mám za sebou před dvěma lety spontální porod bez větších komplikací. U druhého těhotenství mám problémy s cévami. Byla jsem už psychicky připravená na porod (termín 1. 12.) a při kontrole v porodnici mi bylo sděleno, že možná budou muset provést císařský řez. Je pro mne strašně těžké se s tím psychicky vyrovnat. Dá se na to vůbec nějak připravit? Pro mne představa, že ležím na sále a mimi mi v podstatě vyndají z těla je děsivá. Nedokážu se s tím smířit. Bojím se, že se tam složím.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
19.11.2016 17:07
To chce klid. Říct si, že věci, které nemůžeš ovlivnit, prostě nebudeš řešit. Nakonec je přece nejdůležitější, abyste ty i miminko byly v pořádku. Já to měla naopak, v prvním těhu jsem počítala kvůli poloze kp s císařem, tak mě trochu naštvalo, když se mládě měsíc před termínem otočilo. Ale nijak jsem to neprozivala, prostě děj se vůle boží.
-
19.11.2016 17:47
ahoj, nemáš náhodou varixy na vulvě? Já při druhém těhotenství taky měla - dle zpráv "masivní". Gynekolog mi říkal, že to bude v pohodě a budu moct rodit normálně, v porodnici to bylo na střídačku - jeden doktor se zhrozil, že to asi bude na císaře, další zas, že v klidu, pak jeden, že nástřih radši ne, druhej, že naopak ano... taky jsem se hodně bála, jak to celé dopadne a nakonec jsem rodila spontánně s nástřihem (ten byl dokonce na straně křečáku) a všechno bylo v pohodě.
-
19.11.2016 19:49
Verim, ze se toho desis, ale pokud si doktori mysli, ze je to nejlepsi varianta, tak si rekni, ze je to to bezpecnejsi varianta.
Mam za sebou akutni sekci po 16 hodinach porodu prirozeneho a druha uz byla planovana - dva roky od prvniho, velke mimco. Pokazde to bylo trochu jine, ale vzdy se mnou byl na sale manzel, kluky mi ukazali a po presunu na pokoj mi je nosili na prilozeni. Postavit jsem se mohla az druhy den, bricho boli to je bez debaty. Ale kdyz vis, ze bude sekce, tak se na to dusevne pripravis a vis, ze vudete oba v poradku. Potom take vis kdy -
19.11.2016 20:44
ja se v prvnim tehu pripravovala na prirozeny porod a po 30 hodinach kontrakci a boji jsem skoncila na cisari. kdo to nezazil, to nemuze pochopit, co to je a jak to muze nekdo prozivat. samozrejme, mit zdrave dite je nejdulezitejsi, ale clovek o spoustu dulezitich veci prijde vcetne prvniho bondingu, tech hormonu, ktere jsou jak pro matku tak pro dite dulezite, atp.
pokud mas moznost, porozhledni se po okoli, kde je mozne udelat CS treba s bondingem, nebo nadstandardem, kde muzete byt hned s mimi a tatinkem, nebo proste to, co je pro vas dulezite. to rozriznuti a vyndani miminka pro mne byl az ten posledni stres a bolest.
jinak mam temer 2,5 roky po porodu a porad mne to trapi a nejsem s tim uplne smirena.
pripadne doporucuji skupinu cisarovny na fb, kde je spousta zen se stejnymi zkusenostmi a urcite poradi a podpori vas