Potrat a jeho vliv na psychiku.
Ahoj, tato otázka bude asi netradiční, sama nevím, jak ji přesně formulovat. Mám kamarádku, která byla před pár měsíci na potratu. Dobrovolně. Nejde mi o to, aby se tu rozvinula diskuze, kdo by to v žádném případě neudělal/udělal, ani nestojím o nějaké soudy, i když počítám s tím, že si to stejně nikdo nedopustí. Nebudu zde rozvádět detaily, ale ve zkratce, byla v hodně obtížné situaci, kdy by pro ní bylo dítě velký nápor a vše by bylo mic těžké. Určitě namítnete, že vše se dá zvládnout. To je asi pravda, ale proto se neptám....Bylo to její rozhodnutí. Ale jde mi o to, že jsem slyšela o případech, kdy to po čase stejně ženy "dostihlo" a přišly deprese, zejména v době, kdy měly mít termín porodu. A potom dlouho litovaly. A trápily se. Myslíte, že to může potkat všechny ženy, co se takto rozhodly? Ona se teď tváří "jako skála". A myslí si, že to má za sebou. Ale trochu se bojím, aby ji výčitky přeci jen nezastihly. A aby nebyla nešťastná. Pořád slyším názory lidí, kteří to podstoupily,že to byla chyba. Teda čtu..jsou to cizí lidé, kteří psali v diskuzi nebo v nějakém článku. Ale i tak. Je tu někdo, nebo neznáte někoho, koho to nepoznamenalo a řekl si, že to bylo dobré rozhodnutí, i po čase? Díky za přečtení a jestli je to téma moc citlivé, omlouvám se, ale přemýšlím nad tím.
Související články v encyklopedii
-
Cesta k poznání vlastního těla
Měření bazální teploty
Měření bazální teploty je jeden ze způsobů symptotermální metody, který umožňuje ženám poznat své tělo a zjistit, kdy u nich dochází k ovulaci. Poslouží všem, ať už jako antikoncepční metoda či pomůcka při snažení.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
7.6.2018 23:31Nemyslis, ze je oredcasne resit, co by kdyby? Treba to fakt zvladla a je psychicky v pohode.. nebo se s tim vyrovnava po svem.
-
8.6.2018 1:30
Osobně bych se spíš bála toho postoje "jako skála", protože to je podle mě horší, než kdyby se z toho třeba teď nebo po čase vyplakala. Rozhodně bych se snažila být jí nablízku, vyslechnout ji, kdyby o tom měla potřebu mluvit, neodsuzovala ji (což ani neděláš). Myslím, že vracet se jí to časem bude, to si asi nikdo z paměti nevymaže ani po desítkách let, ale je lepší si to připustit než dělat, že nic nebylo a být jako skála.
-
8.6.2018 16:12Každý je jiný a má ke všemu jiné důvody. Mám dvě dobré kamarádky, které před lety neplánovaně otěhotněly selháním antikoncepce, na potrat šly a nelitovaly nikdy. Totéž jedna známá. Ale je logické, že pokud dotyčná váhá, nebo tam jde z donucení, ač sama vnitřně nechce, že to pak může být těžké.
-
8.6.2018 9:17
Byla jsem na Interupci v 16ti letech, dnes je mi skoro 30let,mam dve dcery a nikdy jsem potratu nezalitova i když jsem zrovna hned neotehotnela potom, to byl jiny důvod. V te době to bylo nejlepší řešení a to si dodnes uvědomuji, stalo se, otěhotnela jsem přes MS a je to zamnou, ale litovat? to jsem nelitovala ani den nikdy.
-
8.6.2018 4:26
Byla jsem na potratu v 16 letech...neříkám že jsem měla deprese tak doslova ale samozřejmě mě to pak mrzelo...
-
8.6.2018 7:14
Ja jsem byla pred par lety taky. Mrzelo me to, ale nikdy jsem toho nelitovala, protoze vim, ze muj nynejsi manzel, se kterym mam 2 deti by si se mnou nikdy nezacal, kdybych uz dite mela. O me situaci vi a sam mi to rekl. Mela jsem tehdy strach, ze uz nebudu moct mit deti, ale vycitky nebo deprese nikdy.
