Potřebuju psychologa ?
Ahoj chtěla bych Váš názor. Je mi 20 let bývala jsem veselá holka ale všechno se změnilo nemám ale nějaké vážné problemy, že by mi nekdo umřel a tak. Ale prošla jsem si už podruhe tím, že mi někdo zlomil srdce a já na něj nemužu zapomenout . Ale není to jen o tadytom dělám si řidičak byl to muj sen strašne si ho přeji mít a když jsem si na něj vydělala tak už na potřetí jsem ho nedala. Mám takové myšlení chci aby to přestalo ale nejde to.. Jdu do školy cestou tam brečím ve škole se chvili směji pak zase brečím. Přemýšlím proč je takovej život ? Proč je tak hnusnej .. Nevěřím že mě čeká něco dobreho chtěla bych se vratit do minulosti když jsem byla šťastna ... Nic mě nebaví. Přemýšlím jaký je moje poslaní v životě. Na všechno se ptám proč... Ten svět mě prostě nebaví...Kdo mi dokaže pomoct kdyz to nedokaze rodina kamaradky ikdyz se snazi ani ja si uz nedokazu pomoct 
...
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
19.1.2017 12:06Jestli to je nebo není na psychologa... To bych neřešila. A že jsi mladá? Ano, jsi, to ale neznamená, že jsou tvé problémy malicherné či méně důležité než problémy např. čtyřicetiletých! Pro tebe to jsou velmi důležité problémy a když si s vlastními mylšenkami nevíš rady, je lepší si zajít pro radu k někomu, kdo tě neodkopne a pomůže si myšlenky urovnat. A lepší to podchytit takhle v začátcích, než pak řešit třeba syndrom vyhoření, hopelessness helplessness syndrom nebo jiné chuťovky. Podle mě by měl chodit k psychologovi každý.
Prostě si najdi nějakého psychologa, který má smlouvu s tvojí pojišťovnou (tím pádem budeš mít sezení zadarmo) a prostě si sem tam s ním jdi popovídat. Chodit k pravidelně k psychologovi je super. Neznamená to, že by člověk byl nějak nemocný nebo tak. Ale je to fajn na urovnání myšlenek. Pokud je psycholog dobrý, pomůže ti urovnat své myšlenky, pomůže ti vidět situace z dalších úhlů pohledu, které by tě třeba ani nenapadly. A nebo tě nechá se vyzpovídat. Já třeba přijdu a celou hodinu jen mluvím a mluvím a mluvím a to, že mě celou hodinu někdo poslouchá, neodsuzuje mě kvůli mému věku nebo mým myšlenkám, a plně mi věnuje svou pozornost, nepřerušuje mě a prostě jen poslouchá, opravdu hodně pomůže. -
19.1.2017 11:28To podle mě není na psychologa. jsi mladý člověk, který (se) hledá, své místo, své poslání. Zkouší nové věci, ale nemá to pořád uspořádáné, co chce, kým chce být atd. Je to těžké období, kterým si ale prošel každý. A na druhou stranu jestli jsem pochopila správně, máš v rodině a v přátelích oporu. Někteří nemají ani to a vyrostli z nich šťastní a spokojení lidé. Začni se věnovat koníčkům, přátelům, víc rodině, uklidní tě to. Víc relaxuj, sdílej své problémy a obavy, hned se smrsknou o polovinu! Není třeba si ymslet, že ten svět stojí za houbele, je to i těma hormonama a podkopnutou sebedůvěrou všemi těmi neúspěchy. Věř, že bude líp a časem se nad tím pousměješ.
