Přítel a trávení času ve společnosti
Ahoj holky,
často si sem chodím pro rady a názory, tak to zkusím zase. Nevěděla jsem, jak líp pojmenovat téma, každopádně to hned vysvětlím.
Jde o to, že jsem spíš domácí typ. Nemám ráda obecně velké davy lidi, fesťáky a podobné velkoakce. Naopak mám ráda třeba posezení jen tak v malé skupince lidí, ideálně třeba jen s jedním člověkem. Můj problém, který mám ve vztazích opakovaně, je ten, že přítel třeba chce někam vyrazit s přáteli, lákají nás, ať jdeme taky, ale já se do toho většinou moc nemám. Když už s ním jsem (o víkendu), tak se prostě těším, až si užijeme spolu nějaké výlety do přírody atd. a prostě chci spíš klídek. On by samozřejmě rád, já mu nebráním, aby jel s nimi, ale už ho to štve, protože chce být se mnou a současně s nimi (což mu nemůžu mít za zlé).
Konkrétní situace - momentálně se přes týden nevidíme, pouze víkendy a ty jezdíme do Českých Budějovic, kde máme nově byteček a zařizujeme ho. V neděli nás jeho nejlepší kamarád se svou přítelkyní pozvali, ať s nimi jedeme na Lipno, je tam ten olympijský park... Mně se samozřejmě opět nechce, prostě moc lidí, nevím moc, co bych tam dělala, navíc tu slečnu moc nemusím. Je hodná, milá, ale taková až moc...sluníčková a trochu afektovaná občas a já tyhle lidi moc nemusím. Nevadí mi s ní někde u vínka jednou za čas pokecat, ale úplně její společnost nevyhledávám. Stejně tak k nám chtěli přijet přes noc, že bychom někde zapařili a tak, jenže ani na to nemám náladu, částečně kvůli ní asi taky. Přitom ona mě má vážně ráda. Pořád o mě mluví, jak se těší, až mě uvidí a já to nechápu. Tohle se mi bohužel stává poměrně často a jsem z toho nešťastná. Hrozně ráda bych si našla cestu k lidem kolem sebe, společnosti celkově, ale nějak to neumím. S výjimkou přítele a pár nejlepších přátel (i z řad jeho kamarádů) mě pobyt s jinými lidmi a ve společnosti jaksi "vycucává", prostě na mě pak přijde depka a nic mě nebaví.
Chápu přítele. Chápu, že ho štve, jak jsem "vybíravá" a hrozně ráda bych mu vyhověla a překonala se, jenže jakmile to udělám, cítím se prostě naprd a stejně na mě každý pozná, že se nebavím.
Já vlastně ani nevím, co chci slyšet, protože se na nic konkrétního neptám, možná jsem se spíš potřebovala vyspat, protože si vážně občas připadám divná a postižená. Každopádně, kdybyste měly nějakou radu, zkušenost či jen názor, budu za něj moc vděčná 
- 14.08.2016 18:03:40 - full.avl změnila kategorie otázky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
11.8.2016 19:50
mě je líto tvého přítele. jakkoliv to asi není tvoje vina, já bych nedokázala žít s takovou osobou, protože podle stylu jakým se bavíte, je vidět, že máte i úplně jiný životní styl a to bude dřív nebo pozdějc opravdu velký problém. jedině že se naučíte jít každý tam kam chcete, tím pádem to ale stejně bude dělat problémy protože nebudete trávit moc času společně, jeho kamarádi tě začnou vidět jako tu nafoukanou, která se od nich distancuje a tím naočkují i jeho, ačkoliv to třeba neřeknou přímo.... já nevim, chápu že ho to štve protože mě by to taky štvalo. pokud ty lidi jsou v pohodě, tak kde je problém.... podle mě by bylo nejrozumnější najít si někoho, kdo je na tom úplně stejně jako ty...
-
11.8.2016 20:38
Mě je to líto, ale taky myslím, že to tak nemůže fungovat. Neumím si představit být s chlapem, se kterým máme úplně odlišný názory na to, co s volným časem. Vždyť to tak nemá bejt, že se přemáhá buď jeden nebo druhej a buď jeden nebo druhej není spokojenej.
My s přítelem hodně pracujeme a idální večer je u filmu doma v posteli s pizzou, pivem, nebo nějaký stolní hry. Kdybych byla s někým, kdo by chtěl jít na diskotéku, do zakouřenýho baru, nebo hrát hry na PC...nebyla bych šťastná...a přece se všichni snažímě BÝT šťastní...
Pokud máte na tohle tak opačný názory, tak je mi to moc líto, ale souhlasím s tím, že lepší by bylo najít si někoho, kdo na tom bude stejně...
-
11.8.2016 20:26
Já bych k tomu řekla tohle - každý jsme nějaký a tak je to v pořádku. Takové to "chtěla bych se změnit" stejně moc nefunguje (dlouhodobě). Můžeme ale změnit své reakce na okolí a na různé situace, takže pokud je pro tebe důležité (pro TEBE!), aby ses cítila lépe ve velké společnosti, hledala bych pomoc u nějakého kouče, NLP terapeuta apod. (psychology moc nedoporučuji, ale i tam jsou schopní lidé). Klidně si kup nějaké knížky (R. Bandler, L. Činka) a můžeš na sobě pracovat sama. To by ti i pomohlo v komunikaci s tou kamarádkou, která ti úplně nesedí. Na druhou stranu - jste partneři a proto by ti měl vycházet i přítel vstříc. O tom jak se cítíš jsi mu určitě řekla, takže by ti mohl pomoci a nedělat kvůli tomu dusno. Co takhle kompromis? Jednou za čas někam půjdete, parta lidí posedět do hospody, ne na fesťák kde jsou davy. Na velké akce může třeba chodit sám a ty se třeba později můžeš také přidat. No a také samozřejmě on na oplátku s tebou bude trávit čas podle tvého gusta. Snad jsem ti alespoň trochu pomohla
-
11.8.2016 20:10
Tak sem jsem musela napsat, já jsem totiž v přesně opačné situaci. Hrozně ráda bych vyrazila někam s přítelem i přáteli, ale z určitých důvodů to není možné. Je zajímavý to vidět v opačným případě. A co kdybys navrhla ty nějakou "akci", kde by to tebe bavilo, kam bys chtěla, třeba přizvat nějaké tvé přátele, nebo yt vaše společné s kterými si rozumíš.
A není to taky třeba tím, že máš nějaké problémy? V práci, nebo nějakej tlak, velká únava,..? -
11.8.2016 20:16
Tak já jsem introvert a vysvětlovat lidem, že mě jejich společnost "vysává", jak popisuješ, je fakt nadlidský úkol, ale pomáhá to. Já se teda za ty roky naučila trávit s manželovými přáteli nějaký ten čas, i když si o nich můžu myslet, kdoví co, tak se několikrát do roka přemůžu a jelikož to s manželem myslím vážně a záleží mi na něm, tak se některých těch "pařeb" zúčastním a dělám, že mě to baví i když se se mnou v podstatě nikdo bavit ani nechce. Manželovi jsem asi půlroku vysvětlovala, že mě častější zábavy a trávení času s lidmi dost vyčerpává, což jde na mě dost znát. Dva dny se nepohnu z postele a jsem absolutně vyčerpaná. Jeho přátelé to na jedné akci poznali sami, když mě nechal samotnou na chalupě odpočívat, ulevilo se mi. Sice mu vyčítali, že mě tam samotnou nechal, ale ať si myslí cokoli, jsem vděčná, že to manžel akceptoval a šel s nimi se koupat sám. Zkus si s přítelem o tom promluvit nějak vážněji a občas udělat vyjímku, odpočinout si před akcí a pak i s ním vyrazit. Hlavně jim nedávej najevo, jací to jsou blbci, protože pak jako namyšlenej blbec budeš vypadat akorát ty. Což není dobrý a jak píše anonymní uživatelka nade mnou, tak vás to může s přítelem akorát rozdělit.
-
12.8.2016 9:55Tak zadny extrem neni dobry. Taky mam radsi klid a mensi spolecnost. Na druhou stranu, treba na Lipno bych se sla podivat. Parby a jakekoli akce, kde se ma clovek viditelne bavit, nesnasim. Nastesti to pritel ma dost podobne. Ale na festival nebo na koncert rad zajde. Tak i kdyz mi vadi davy, obcas nekam vyrazime. Kvuli me sice treba postavame nekde trochu stranou, ale je to kompromis, kdy jsme oba spokojeni.
Zalezi jak moc jste jini. Pokud opravdu vyhledava spolecnost vyrazne vic nez ty, obavam se, ze to driv nebo pozdeji bude dost velky problem
