Přítel mě nemiluje
Ahoj,
poslední dny trávím v hysterickém pláči a už nevím, co dělat, tak mě napadlo požádat o radu tady. Jsem s přítelem dva roky, je mi 26 let, jemu je přes 30. Bydlíme spolu rok, byt koupil, než mě poznal, ale dokončený byl až později, takže jsme se nastěhovali rovnou spolu. Celý byt jsme zařídili spolu. Jenže... přítel mě nemiluje. Poprvé mi to řekl někdy po půl roce. Nechtěl se se mnou rozejít, protože je nám spolu úžasně jen prostě... tam není ten silný cit, zamilovanost, kterou cítil s bývalou (která byla pěkná mrcha). Od té doby mě to trápí, ale pořád jsem doufala, že se to změní. Když budu taková / jiná. Když se spolu sestěhujeme. Když když když když. Trápilo mě to, žralo mě to. Pár měsíců na to jsem se s ním rozešla. To bylo po roce vztahu. Nedávalo nám to ale vůbec smysl - dokonale si rozumíme, jde nám to v posteli, je nám spolu krásně, fakt fakt krásně. Po 14 dnech jsme se dali znovu dohromady, protože se nám strašně stýskalo. Chápete to? Nedávalo nám žádný smysl spolu nebýt....
Od té doby tedy uběhl rok, kdy jsme zařídili celý byt, teď je konečně dokončený a uvažovali jsme o dalších krocích. Máme jasno v dětech, v budoucnosti, on by už chtěl založit rodinu, máme na to oba věk, ale... já vím, že mě nemiluje. O víkendu jsme o tom začali mluvit a od té doby je to koloběh pláče (z mé strany). On tvrdí, že ten "hloupý, pomíjivý nelogický cit" není tak důležitý jako to, jak moc mě má rád, váží si mě, chce se mnou být a jak je nám spolu skvěle. Že ta "povrchní zamilovanost" stejně časem zmizí. A on se rozhodl pro to se mnou být, což by mělo být důležitější. Jenže pak jsou chvíle, kdy se hádáme a já vím (a přiznal to), že v něm hlodá pocit, že to nestačí. Že to tam chybí. A vidí, jak se tím já trápím a nechce, abych se tak trápila. A já se tím trápím hodně... Jsme spolu dva roky a já ho miluju a je mi s ním neskutečně krásně, jemu taky, rozumíme si ve všech ohledech života. Nedokážeme si bez sebe představit být. Ale já nevím, jestli s ním zvládnu být. On si myslí, že doopravdy to takhle má víc lidí, jen k sobě nejsou takhle brutálně upřímní.... Je to tak? A je to jen hloupý bezvýznamný cit, je lepší řídit se rozumem, jak tvrdí on?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
18.5.2020 12:02
Já si teda myslím, že váš miluje.. ale asi jinak než miloval tu bývalou a tak si sám myslí, že vás nemiluje, protože necítí to, co s tou jinou.... já teda nemám extra co povídat ohledně lásky, měla jsem před současným manželem pouze jeden krátký vztah, ale ta láska tam byla taky taková jiná, taková utiskovaná, moc vášnivá, z kopce do kopce a přesto jsem ho chvíli milovala..ale se současným manželem, to bylo uplně jak když jsem strašně svobodná a přesto jsme spolu chtěli moc trávit čas, bez sebe nám je smutno, kdekoliv je jeden sám, tak toho druhýho mu vše připomíná-společné oblíbené jídlo, zážitky, slova, fráze,... to, že bez sebe nemůžete být bych řekla, že je ta láska
nemluvě o tom společném plánování, kdyby vás nemiloval, tak s vámi nechce do budoucna počítat 
...spíš se on neumí osvobodit od minulosti, hodit za hlavu, to co bylo -
18.5.2020 13:02
Vis co.. Já tě plně chápu jak to myslíš... Ale myslím, že jsi našla toho pravého a že tě miluje... Jen každý si někdy mysli ze zamilovanost a někoho milovat je takové to poblozneni, kdy jsi z druhého strašně hotový.... Jenze takové vztahy brzy taky konci a nebo takový člověk nemá problém se znovu a znovu zamilovavat ale někde jinde než do své ženy... Upřímně, byla bych s ním a založila s ním rodinu. On Te má více než rád,... Jen nerozumí svym citum... Protoze kdysi prožil něco jiného.. Ale to něco jiného nemělo budoucnost... O lásku je musí bojovat a pečovat celý život... Ja ti povim, ja svého nynějšího může také nemilovala..... A už jsme se vzali, máme syna.. Jsme spolu přes 2 roky vzati.... Naš vztah a hloubka vztahu se velmi prohlubuje každým dnem, týdnem... I když to občas skřípe... Vis co? Miluji ho... Miluju ho jaký je 🙂 a nikoho jiného nechci... Musíš si uvědomit jestli si bez něho dokážeš představit život... A jestli ne.. Uklidní se... Miluj ho a uvidíš že láska prbpuzi lásku v tom druhém... 🙂 Promluvte si co vám chybí v tom vztahu... Co chybí jemu, co tobě... Uvidíš ono se to všecko změní 🙂 2 roky je vážně krátká doba... Avšak nezahazuj ten vztah hysterii.. Ale chce to klid.. I když ti plně rozumím... Přesto vidím vás vztah pozitivně.. A věřím, že se to změní.. Vis slovo Miluji Te.. Je jen slovo... Koukej na to jak ti s ním je a jak se k tobě chová... Říkaji jeho činy že tě miluje?? Jestli ano. Tak kašli na slova!!!! A pokud máš pocit z těch činu že tě miluje.. Tak mu klidně řekni i do očí, že stejně víš že tě miluje, vždyť ty činy mluví za vše... Nekdy to v tom druhém pomůže si uvědomit že láska vypadá někdy jinak než si představujeme 🙂❤️
-
18.5.2020 14:36Upřímně připadá mi to jako vyhrocené slovíčkaření, zamilovanost a láska je přece něco diametrálně odlišného, podle mě si zbytečně sama ničíš hezký vztah, protože řešíš frázi, která o lásce nevypovídá (někdo říká "miluji tě" na potkání a myslí tím zamilovanost, někdo to řekne třeba jen jako "mít rád", ale skutečně na druhého myslí, kudy chodí, u jiných to poznáš hlavně z činů a rozhodnutí). Tebe se dotkla hloupá poznámka a vracíš se k tomu po roce, což taky vztahy zabíjí. Chápu i jeho způsob vysvětlení a dávala bych tomu větší váhu než něčemu řečenému v hádce. Věřím, že on si třeba i myslí, že je "brutálně upřímný", ale láska není to poblouznění, láska je to, co jste pravděpodobně měli, porozumění, stýskání, schopnost obětování se, schopnost dát tomu druhému přednost, někdy i schopnost odpustit, protože vám na sobě záleží... jen to tím rýpáním v ranách házíte do kopru, místo abyste se o vztah dál starali. Takže bych řekla, že má pravdu spíš on, jen to strašně špatně formuluje, ale to se chlapům stává často. Jak už bylo psáno, ber v úvahu to, jak se k tobě chová, jestli se s ním cítíš milovaná, než vypustíš soud, že tě nemiluje. Fňukání nikomu nepomůže. Pokud je vám skvěle, tak je trápení hlavně v tvojí hlavě a on ani neví, že tě vlastně miluje, pokud to tam z jeho strany skutečně necítíš, tak si lásku nevybrečíš.
-
18.5.2020 10:49Tak první chyba byla doufat, že se to změní. Mohla sis ušetřit rok a půl života s nesprávným člověkem. Já bych s člověkem, který mě nemiluje, být nemohla. Nejste pár, jen kamarádi s výhodami, pokud oba svolíte, tak budete mít i rodinu. Mě by tohle teda nestačilo. Ale řekla bych, že chlapi tuhle citovou stránku tolik neřeší. On má vše, co potřebuje. Rozhodnutí je na tobě, ale aby si za pár let nepotkala někoho, koho budeš opravdu milovat a nerozbila tím rodinu. Apropo po 2 letech je dle mého sakra brzo plánovat děti (pokud ti není 35+).
