Přítel pije
Ahoj holky. Nadpis napovídá můj problém. Mám přítele (21) jsme spolu jen krátce, ale on dost často a hodně pije, snad každý týden je opilý. Když jsme spolu, vychází nám to jen na víkendy, to celkem zvládá, ale i tak za den alespoň 3 piva vypije. A jen co odjedu, tak jde s kamarádama do hospody, ne že by zašel na pár piv, on přímo chlastá, pivo i tvrdý alkohol. A mě to začíná dost vadit. Já nepiju, nechutná mi to a nemám potřebu ho pít, dokážu se bavit i bez něj. Z toho stejnýho důvodu mě ani jeho opilecký kamarádi nemají rádi, jsem ta, co nepije, je nudná a není s ní zábava. Když já si s něma nemám co říct, baví se jen o chlastu a "zábavě" s ním spojenou. Nechci mu to zakazovat, je to jeho volba. Já mám o něj potom strach a to on taky nechápe, proč jsem tak ustaraná. Jinak ho mám hrozně ráda, ale začínám se bát, že tohle nepřekousnu a v budoucnu to bude ještě horší.
Co myslíte, máte někdo takovou zkušenost? Co mám dělat?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
25.6.2014 18:49Ahoj, zažila jsem něco podobného. Chodila jsem s klukem, mně bylo tehdy 17, jemu 19. A to samé co popisuješ ty - víkend co víkend se někde vylil jak váza, ale fakt tak, že do mrtva. Já ne že bych nepila vůbec, to jo, ale rozhodně mě to nebavilo každý víkend minimálně dvakrát a rozhodně ne se fakt ožrat jako on. A nemusím ti povídat, kolik peněz byl schopný za jeden večer utratit
Jeho kamarády jsem neměla ráda, přišli mi primitivní, vychlastaní. Zezačátku mi to vadilo, že je takový, časem jsem otupěla a bylo mi to jedno. Našla jsem si svou skupinu kamarádů, on měl svoji. Bavili jsme se každý po svém. No a jak to skončilo - mezi "mými" kamarády se našel jeden, co přestal být jenom kamarád a s tím jsem teď už 2 a půl roku šťastná a spokojená. Vůbec se to nedá srovnat.
Tamten bývalý je teď už dospělý chlap, jiní v jeho věku buď dokončují vysokou, nebo pracují, přemýšlí o rodině, vlastním bydlení. On zase dál víkend co víkend chlastá a balí patnáctky, protože to je jediný okruh holek, které jsou ještě moc naivní a berou ho vážně.
Neříkám, že se lidi nemůžou změnit, to můžou, ale musí chtít především sami. Jestliže jemu jeho styl života vyhovuje a nepřipadá mu na tom nic divného, ty s tím asi nepohneš. Láska hory přenáší, ale s blbostí... Však to znáš.
Vím, že jsem ti moc nepomohla, jen jsem ti chtěla napsat, co jsem prožila já a můj názor.
Drž se)) -
25.6.2014 17:57zkušenost mám jen z okolí...pokud se nepůjde ihned léčit, tak se nic nezmění. Pokud jste spolu krátce, tak doporučuju spíš hledat někoho jiného. život s alkoholikem je neskutečně těžký, takže pokud ještě nemáš žádné závazky, tak z toho vztahu odejdi.
-
25.6.2014 18:01
Ahoj tak já mám také přítele co pil ale už nepije tak často protože jsem mu to trochu řekla bud já nebo pivo tak si dá pivo jen když mu to dovolím a on souhlasil.tak je nám ted fajn ale ty se rozmysli řekni mu to na rovinu bud já nebo alkohol?nebo od něj ruce pryč.zkus mu to říct co ti poví jinak to nemá ten vztah smysl,pokud ti to vadí.jinak jsem taky abstinentka.
-
25.6.2014 18:32Ahoj a pritel je student nebo pracuje? Nerada ro rikam, ale mozna nema problem, spis jste evidentne kazdy nekde uplne ale uplne jinde. Ja na vysce taky dost radila, stredy a patky jsme s kamaradkou vymetaly bary, pily, tancovaly, proste se bavily, kolikrat i pres tyden jsme se jen tak sesly na vinko, v jednom obdobi pro me nebyl problem vypit sama jednu sedmicku vina, k tomu par tequil... A s alkoholem jsem nikdy problemy nemela. Tohle bylo proste urcite obdobi meho zivota, a zrovna to bylo kolem tech 21
Tvuj pritel je proste mlady, chce se bavit, uzivat si, je na Tobe, jestli to s nim chces sdilet, pokud si ted zivot predstavujes jinak, bude lepsi dat si vzajemne prostor. Rozhodne byh o nem hned netvrdila, ze je alkoholik a urcite bych mu nedavala ultimata. A rozhodne je lepsi, kdyz se takhle vyblbne ted, nez kdyby poslusne srazil paty, sekal latinu, casem jste se treba vzali, poridili si deti a on pak ve 40 zjistil, ze si vlastbe nic neuzil, nevybouril se a zacal blbnout pak. To by bylo daleko horsi. -
25.6.2014 20:56Zkušenosti mám takové, že táta byl opilec a doma byl hodně zlej. Nakonec je z něj abstinent. Přítel by s tím měl něco dělat, mě nepřijde normální, aby takhle chlastal. Mám spolužáky kolem dvaceti a taky se jdou občas pobavit, ale určitě nechlastají jak doga.
Taky jsem abstinent, možná díky tátovi. Alkohol jsem ochutnala, nic mi to nedělá, nechutná mi to a tak nemám potřebu, bavit se dokážu taky bez toho ale neboj i já jsem vyřazená z kolektivu díky tomu. Můj brácha to dělá dobře (25), tomu někdo řekne, jestli s ním nepůjde pít, on se na něj podívá jak na marťana a řekne: Ty piješ alkohol? A proč?
Fakt je tenhle svět naopak. Vzhledem k mému dětství jsem prostě k alkoholu imunní a řeknu ti narovinu, že takový přítel by mi těžce vadil a asi bych to dlouho nevydržela a poslala ho do hospody na vždy. Alkohol totiž ničí mozkové buňky a mění osobnost i za střízliva je ten člověk jiný, než býval a trvá dlouho, než se to napraví.
