Problém s identitou
Zdravím všechny přítomné duše!
Jak všichni víme, puberta je bouřlivé období, a proto se i ve mně melou opravdu zajímavé domněnky. Už několik měsíců se tak nějak trápím a lámu si nad sebou hlavu a vlastně se nemám na koho pořádně obrátit. Zjistila jsem, že se necítím moc být holkou. Naprosto se nezajímám o věci, jako mé spolužačky, nemám potřebu se parádit a vypadat 'žensky' (ale samozřejmě mi záleží na tom, abych nevypadala jako homelessák), s většinou holek si vůbec nerozumím a vždycky jsem se bavila aspoň s menším okruhem kluků (to se ale změnilo s mým přestupem na jinou školu). Štvou mě čistě holčičí problémy. Chystám se nechat ostříhat na krátko, protože mně mé polodlouhé vlasy docela solidně iritují. Oblékám se nenápadně, sukni si na sebe mezi lidi dobrovolně nikdy nevezmu, v plavkách se poslední dobou cítím divně a vadí mi, když mně kluci očumují (ne že by se mi kluci nelíbili, jen mi to je takové nepříjemné). Mám i takový chlapecký hlas (zním tak trochu jako Kovy, kdyby to někoho zajímalo víc). Často si říkám, jestli bych prostě nežila líp jako kluk ale zároveň se ve mně mele pocit, že to nemusí být ta správná cesta. Dřív jsem tyhle pocity neměla, až teď s nástupem tý právoplatný puberty. Možná mám jen problém sama v sobě, s tím, že se nedokážu přijmout, protože duší se necítím jako holka, ale ne úplně jako kluk. Sama sebe bych popsala jako něco mezi, což momentálně není možné. Je mi 15 let, vím, že se může ještě spousta věcí změnit, ale tak nějak se v sobě ztrácím. Předem děkuji za smysluplné odpovědi.
Související články v encyklopedii
-
Z holčičky se stává žena
První menstruace
Každá jsme to zažila, další to ještě čeká. Pro někoho je to požehnání, pro někoho nemilé překvapení. Proč a kdy k první menstruaci dochází?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
20.6.2016 21:59
Hele tohle je u spousty holek úplně normální. Dokonce mám v okolí jednu teď už vdanou maminu, která je prostě sportovní typ. Takže nesnáší holčičí věci. Nemaluje se, nenosí šaty, nenávidí růžovou barvu, vlasy nosí ostříhaný na krátko a podpatky jsem na ní neviděla ani na její svatbě. Nemá ráda holčičí plkání a nesnáší takový to pusinkování a obímání na pozdrav. To hned nemusí znamenat, že je s tebou něco špatně. Já jsem například vždycky už od malička milovala holčičkovský barvy, červená, lososová, růžová a žlutá to bylo jako moje druhý já. Pravidelně jsem se malovala každý druhý den jsem si myla vlasy, potom přišlo vyfoukat a vyžehlit atd. Pak jsem nastoupila do třídy plný nafoukanejch fiflenek a teď. Tak nějak mě přešla puberta a já zjistila, že pokud jsem spokojená sama se sebou tak na těhle věcech prostě nezáleží. Každý jsme ale jiný. Proto může být ženská která bude ještě v 45 chodit v růžovým topíku a polezou jí tanga a proti ní může být klidně její sestra která bude chodit ve volných kalhotech, vytahané mikině a mikádu. To ale vůbec neznamená, že by se cítila jako kluk.
A i kdyby, to už dneska není nic divného. Takže nevěš hlavu. -
20.6.2016 22:23ahoj, věř, že jsme na tom trochu podobně, nejsi v tom sama. Pubertu mám už pár let za sebou, ale v patnácti jsem si myslela, že by bylo lepší být kluk. Za prvý jsem se cítila ještě dost jako dítě, a za druhý mi, stejně jako tobě byli skoro všechny holčičí věci cizí. Docela jsem se i oblékala jako kluk. Něco z toho mi zůstalo, něco ne. Pořád nenosím sukně, šaty, nemaluju se, šaty tak maximálně na ples. Takže myslím, že tě to třeba časem přejde, či líp řečeno, časem si v sobě pravděpodobně uděláš pořádek, jen prostě potřebuješ víc času, aby sis uvědomila jaká vlastně jsi. Nech tomu čas, za pár měsíců se může vše změnit.
-
20.6.2016 22:31
Ahoj,
Nevím, jestli ti poradím, ale pokusím se.
Hlavně bych tě ale chtěla uklidnit, protože vím, že v tvém věku bych asi dost vyšilovala, kdyby mě potkalo něco podobného.
Tedy:
Neboj se, jsi naprosto v pořádku. Není nic zvláštního na tom, že se chvílemi cítíš víc jako holka a víc jako kluk.
Já, která tě neznám a HLAVNĚ TEBOU NEJSEM, ti pochopitelně nemůžu říct, jestli jsi víc kluk nebo holka. Fakt, že si víc někdo víc rozumí s jedním než s druhým pohlavím, nebo se lépe cítí v oblečení typickém pro to "druhé" pohlaví, z něj příslušníka toho pohlaví jednoznačně nedělá. To se musí ten člověk sama (nebo sám) postupně rozmyslet. (Já tento problém nikdy neměla, ale z vyprávění vím, že je to prostě jen o pocitu správnosti)
Pokud ovládáš dobře angličtinu, můžu ti doporučit, aby sis početla o tématech Gender Fluid, nebo také Non-binary, Agender a Transgender. Je toho na internetu kupa, je třeba se tím prolistovat.
Pokud bys hledala nějakou komunitu lidí, kteří by ti mohli poradit (někdo s osobními zkušenostmi), můžu doporučit sociální síť Tumblr. Funguje na principu blogů, které mezi sebou mohou v reálném čase komunikovat a sdílet rady, příběhy nebo třeba jenom gify o hercích a filmech nebo vtipné meme.
Tak doufám, že jsem trochu pomohla. Hodně štěstí a měj se hezky. -
21.6.2016 8:56
taky jsem si tím prošla
postupem času jsem zjistila, že jsou i stejný ženský jako já a s něma se dá i pokecat stejně mám ale pořád víc kamarádů než kamarádek a naštěstí mám manžela, kterej mi to toleruje..... jako (poloviční) kluk jsem se cítila od malička a přesto jsem dnes ráda ženou ikdyž se nemaluju, vlasy mám dlouhý jen proto, že se dají rychle smotat do drdolu a nemusím to nijak hodiny česat do podoby "účesu", sukně jedině sportovní v kterých se dá jet i na motorce, růžovou nenávidím a mluvit o holčičích problémech už ani nemám s kým. sama časem uvidíš jakým směrem se to vyvine u tebe, dej tomu čas, dostatek času a uvidíš jakým směrem se to bude ubírat u tebe
