Problém s komunikací
Ahoj, psala jsem sem dlouhý dotaz, ale uprostřed se mi vybil počítač a už nemám sílu ho psát znovu. Je mi 15 a mám problém s komunikací s lidmi. Ne, že se stydím, ale že prostě nemám s lidmi o čem mluvit, nevím, co říct a pak si připadám divně, vždycky strašně přemýšlím, co říct, ale nic mě nenapadá. Ale strašně moc chci s lidmi normálně mluvit. Myslím, že si o mně všichni myslí, že jsem nudná. Být normální, ukecaná a zábavná dokážu jen s rodinou a pár kamarády ze základky, se kterými se stejně moc nevídám... Asi je to nějaká forma sociální fobie, nebo nějaká taková psychická porucha, nebo já nevím... Poraďte mi, co mám dělat. Psycholog NEPŘIPADÁ v úvahu. Jsem z malého města a tady to prostě normální není a taky nejsme milionáři (tím nechci říct, že jsme chudí 
) Za případné rady moc děkuju
Související články v encyklopedii
-
Z holčičky se stává žena
První menstruace
Každá jsme to zažila, další to ještě čeká. Pro někoho je to požehnání, pro někoho nemilé překvapení. Proč a kdy k první menstruaci dochází?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
11.2.2014 22:31
Věkem se to zlepší, drž si dobré kamarády, na které se můžeš spolehnout a s kterými si máš co říct, časem ti jich bude přibývat. Já jsem to samé, ale je mi už 30, ale už jsem na tom lépe než kdysi v tvém věku. Mám své kamarády a nemám jich málo, sice v kolektivu nejsem hvězda (zjednodušeně), ale mám s kým poklábosit, zajít na kafe, výlet a pod. A hlavně máme si co říct, přátelé mám ověřené několikaleté a jsem spokojená.
Jinak nějaké rady: nebát se někomu zavolat a zajít někam (co tě baví a danou kamarádku bazén, fitko, kino, atd.), jestli si s někým rozumíš na vstahu pracuj, ale aby to bylo oboustranné samozřejmě, já třeba mám problém se bavit s někým koho vidím jednou za půl roku, mám takový blok, mi vyhovuje vidět kamarádky tak jednou za měsíc, je si co říct a jsi stále v obraze, ... jinak třeba toho moc nenamluvíš, ale zase určitě budeš dobrý posluchač, záleží jaké typy lidí ti vyhovují, přiznám se, že si rozumím taky spíše s introverty, že je ten rozhovor takový vyrovnaný, u ukecané kamarádky kolikrát nemám šanci
jinak ještě jednu kamarádku jsem vlastně získala, že jsem chtěla chodit cvičit a ona taky, tak jsme začly a bylo i společné téma, hubnutí, strava a tak... takže musíš lapit někoho stejně naladěného a půjde to samo.
ale já s tím taky bojuju opravdu často a pořád, ale jsem fakt ráda za své přátelé, mám se na koho obrátit, takže jsem spokojená. -
11.2.2014 23:00
I když se to v patnácti těžko bere na vědomí (vím z vlastní zkušenosti) věz, že ostatní mají dost problémů sami se sebou
taky jsem vždycky měla pocit že jsem spíš outsider a ostatní mě neberou a po letech to vidím jinak, bylo to jen a jen v mé hlavě. Ber to s nadhledem,třeba lidi kolem tebe nejsou uplně tvoje krevní skupina a proto se s nimi neumíš tolik uvolnit. Ale určitě přijde doba - třeba za měsíc, třeba za pár let - kdy potkáš lidi se kterými nebudeš mít problém se bavit a najít společné téma 
-
13.2.2014 23:07
Ahoj, já to tak taky měla... Na základce úplnej průšvih a s nástupem na střední to se mnou nevypadalo o nic lépe, ale našla jsem si brigádu - call centrum - opravdu musíš furt mluvit.
A fungovalo to jako léčba šokem, a našla jsem tam bandu těch nejlepších lidí a jsme kamarádi na život i na smrt, i když už tam nikdo z nás nepracuje... 
