Problém s mámou
Ahoj. Je mi 17, a mám problém který mne trápí už někde od 14-15 let. Mám rodiče, kteří mne nikam nechtějí pouštět. A když říkám že nikam, tak nikam.. Moje spolužačky, kamarádky, kamarádi chodí na diskotéky, přespávají u sebe, můžou být venku do kolika chtějí. Ale to já prostě nemůžu. Musím si hlídat čas jako kdybych byla malé dítě které neví kde bydli. Většinou mužu být venku do 9 večera. Ale určitě pochopite to, že když mám přítele tak chceme nějaké to přespávání, a chceme být spolu prostě déle než do 21:00, protože nám to nestačí. Ale když se rodičů zeptám proč mám zůstat doma tak mi je řečeno že ,,PROSTĚ BUDEŠ" a když se jich zeptam, co tu budu dělat a ze se budu nudit tak ,,TO MI JE JEDNO PROSTĚ BUDEŠ DOMA" . Ani na Silvestra jsem nemohla být s přítelem, mela jsem byt do 9 doma i když naše rodina měla plán sedět u televize.. Tak jsem si řekla že na to prostě kaslu že se vzpřímím systému. Jenže oni si pro mne dojely.. Jakékoli promluvy do duše jsou nesmyslné a bez účinku, proto vážně nevím, co mám dělat.. tohle už se déle vydržet nedá.. Jak byste to řešili vzhledem k mému věku?.. Děkuji za odpovědi..
Související články v encyklopedii
-
Být matkou je také zaměstnání
Mateřská
Stanete se matkou a chcete vědět, na jakou peněžitou pomoc v mateřství máte nárok? Zjistěte si podmínky a vypočtěte si svou mateřskou.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
1.1.2019 12:29
Taky jsem to tak měla... a přežila jsem. Mamka potřebovala kontroloval každý můj krok. Že školy maximálně do knihovny a rovnou domů, jinak bylo zle. Nejdéle jsem mohla být venku do 19:00 a ani o minutu déle. A ještě jsem neměla žádné kapesné, abych si náhodou nekoupila něco nevhodného. Peníze z brigád mi uložili na spořící účet, takže jsem je dlouho ani neviděla, vlastní účet jsem do 18 let neměla.
Po maturitě jsem šla na VŠ přes 200km daleko a nakonec jsem v místě studia zakotvila natrvalo.
Dneska s rodiči vycházím skvěle a vlastně je chápu. Měli o mě (jediné dítě) prostě strach. Dnes jsem jim vlastně vděčná, díky nim mám pevnou vůli a odhodlání dotáhnout věci do cíle. Naučili mě tisíc věcí, předali morální hodnoty. Neskutečně se mi věnovali, jen jsem to dříve nedokázala ocenit. Taky jsem v pubertě remcala... Dneska to vidím úplně jinak
Takže klid, nejsi v tom sama a přežiješ to. Jednou zvedneš kotvy a zařídíš si svůj život 
-
1.1.2019 9:31No, vzhledem k tomu, že ti je 17, tak ti nezbývá než respektovat ,,můj dům, moje pravidla,, Vím, že to je na prd, ale musíš počkat alespoň do 18ti let. Věřím, že pak s rodiči bude jiná domluva
-
1.1.2019 12:21V 17ti jsem musela být doma max do 18:30
Takze to mas jeste super Jako taky me to v tech letech stvalo, ale zpetne se jim nedivim, ze me nechteli poustet. A ja pritom na alkohol ani parby nebyla... -
1.1.2019 11:18No tak az bude lepsi chvile (klidnejsi) promluvit si o tom, jestli je neco, co bys mela udelat, aby te pustili treba do desiti, pak do jedenacti. Pokud se nebudou chtit o tom bavit... tak Psychologa. Nejdriv si zajdi sama a po par sezeni zkuste navrhnout spolecne popovidani i s rodici. Treba k tebe maji jen iracionalni strach. Ale bude to beh na delsi trat - nepocitej ze za 14 dni bude hotovo.
Vim ze je to tezke, ale kdyz si takhle budes stavet hlavu, tak ty vztahy jeste zhorsis. A pokud nejsi ekonomicky sobestacna sama, tak bacha, aby to neskoncilo “tak si bez z domu, kdyz se ti tady nelibi a nerespektujes nase pravidla”
