Problémový přítel

pořád poukazuje na to, že si mám hledět druhých a vyhovět jim ve všem, a pak další den mi řekne že mám být tvrdá holka atd a že chce mít ze mě velkou osobnost, a takové věci, já prostě nesmím být sama sebou, začínám mu lhát úplně ve všem, začínám ho mít úplně na háku, už jsem se potkala se spolužákem ze základky a bylo vidět, jak s druhýma problém vůbec není, protože jsme se zasmáli, pokecali, když jsem řekla s kým chodím, no tak se netvářil přívětivě...ségry nechcou nic slyšet, že si mám svoje problémy řešit sama, že mají problémů dost, babička mi říká na můj problém že hmm co bys chtěla, prostě chlap je chlap, dej mu nažrat, pivo a bude klid, nech ho vyřvat a pak lehne, takže na to krčí jen rameny, a ještě ho obhajuje, tehdy jak na mě volal tu psycholožku, tak ona byla úplně s ním, že prý jsem vždycky byla taková divná a že to mám v genech a po naší matce, kterou naše babina úplně nesnáší, otáčela celý život proti ní a mě mojeho tatu a teď se ještě spolčila s tímto přítelem proti mě, za zády proti mě zas něco kuje.

dává mi rozkazy jak psovi

a sex, z 90% všechno dělám jenom já, on buď neprojevuje větší zájem, nebo mě to nechá dělat všechno samou a jen si to užívá pro sebe, mě nedává nic, kolikrát mě to bolelo a jemu to bylo jedno, vůbec si nehleděl toho co mi je nebo není příjemné, stydím se před ním, pořád mě srovnává se všema s kterýma kdy spal ...taková je hnusná pravda teď....začátek našeho vztahu byl pohádka, po 3 měsícíh už se objevili věci, z kterých mi vstávala husina na kůži...a teď to vypadá takto....koupí mi něco na jídlo a když nepřijdu, tak mi napíše trucovitě, že dobře mi tak, že to hodil kočce, že pro mě dělá všechno ale mě je to jedno, tak ať si trhnu, bavíme se stylem: já jsem vinna, on mě buzeruje a ve všem opravuje, on je ten nejchytřejší a já jsem podřadnější a moje slovo nemá váhu

hledí si toho co říkám, a opravuje mě tónem, jakobych byla úplně ale úplně blbá, pořád mi říká, že mám mít vlastní názor a né jenom opakovat po druhých, nebavíme se aktivně a otevřeně, ale stylem že jsem pořád souzena za každé slovo, pohled, výraz ve tváři, oblečení, říká mi jak ve mě úplně čte všechny emoce a že mě má přečtenou...

třeba jsem chtěla odejít, ale chytil mě okamžitě a že nikam nepudu a tak, až když jsem zařvala hystericky tak mě pustil a tvářil se strašně uraženě, nasraně a ublíženě...kdysi jsem mu řekla, že ho mám ráda a on se na to strašně nasral, kopl do dveří a šel pryč, vůbec jsem nechápala tu reakci ale už v té době jsem se ho začala bát, musím v jeho přítomnosti mluvit hezky jinak mě strašně začne buzerovat a nadávat mi, že musím mít k němu úctu a chovat se k němu s respektem, jinak je zle.

byli jsme ve společnosti, kde byli i jeho nějací staří známí, chvíli se na ně díval a pak se ke mě naklonil a řekl mi o někom něco, co ten člověk provedl, prostě ho mi říká o ostatních všechny jejich tajemství, já tuším, že všechno co jsem mu kdy o sobě řekla, vykecal i jim. bylo vidět, jak se pak cítil jak král, když mohl o každém říct něco hnusného co udělali, nějaké tajemství....vyloženě si vyžívá v pomluvách a drbech