Problémy s mámou

Ahoj,
potřebovala bych slyšet váš názor a možná se trochu vypsat. Je mi 18 a pořád studuji gymnázium. Maturuji příští rok a pořád bydlím s rodiči. Jsem ze 3 dětí, nejstarší. A zatímco s taťkou mám parádní vztah, tak s mámou je to pravý opak. Dá se říct, že tak posledních 10 let to není mezi našima žádná sláva. A od té doby co to mezi nimi začalo skřípat, máma je hnusná i na mě. Ať dělám co můžu, pokaždé je něco špatně. Chodím ze školy pozdě, pak se učím, v pokoji si uklízím, pomáhám jí s nákupem, nic od ní nechci a pokaždé najde nějaký problém. Přitom na bráchy je hodná a jsou to její zlatíčka.
Teď jsem byla půl roku v zahraničí, kde jsem se tak nějak naučila samostatnosti. Už na ní nejsem tolik závislá, žiju si svůj život. Taťka mě v mých snech podporuje, ona mě pokaždé akorát shazuje. Mluvit se s ní nedá, všechno mi vyčítá. A nikdy nezapomene poznamenat, že jsem jako můj otec. Nikdy jsem neupřednostňovala jednoho rodiče, ale teď cítím, že můj vztah k ní se mění. Nemůžu říct, že bych jí neměla ráda, ale něco je jinak. Nemám k ní skoro žádnou důvěru, bojím se jí o něco požádat, povídat si s ní, protože se bojím dalšího konfliktu. Myslela jsem, že se to po tom půl roce změní, ale přijde mi to ještě horší. Začínám se hodně uzavírat do sebe, jsem pořád nervózní, na nic se nemůžu soustředit.
Jaký je váš názor na její chování? A nebyla by nějaká rada?
Děkuju