Problémy s matkou
Už od mala je na mě matka dost závislá… Málo kdy jsem směla u někoho přespat, někam jet ... Nemyslím si, že by za tím stál strach o mě, ale spíš si dokazovala, že má nademnou kontrolu…
Např. Jestli nepojedeš s náma, naprosto jsem s tebou skončila
Nebo - Jestli tam přespíš nechoď už nikdy domů, nejsem už tvoje matka
A věci, který hraničí s psych. Vydíráním
Včera jsem asi po měsíci měla spát u přítele (je mi 18) a jsme spolu půl roku… (on u nás spí každý víkend, takže není problém v tom,, že spolu “spíme”)
Doma jsme se domluvili, že tam teda přespím, ale když jsem tam dojela, volala mi, že si nepřeje abych tam spala a ať jsem do půlnoci doma.
Já jsem ji napsala, že jsme měli víno a tak přijedu ráno.
Tady je zpráva, kterou mi na to odpověděla:
Vybrala sis sama , je mezi námi definitivní konec, už mi nepiš.
Přítel nestačil valit oči… před nim se vždycky chová hrozně hezky.
Přijela jsem domů ráno a ona mě ignoruje, chodí a dělá, že mě nevidí
Tohle se stávalo dřív strašně často, takže vím, že se to zase spraví… ale pak to začne zase odznova… jsem z toho hrozně ve stresu, nevím jak to řešit, mluvila jsem s ni 1000x ale opravdu to nemá cenu, ve škole mám skvělý výsledky a ona třeba řekne, že si nepřeje, abych dneska šla z domu, že se mám učit…
Nebo mi řekla, ať nechodím na vejšku, že mám zbytečně moc vysoký cíle a ať zůstanu v našem městě
Má strašnej strach, že o mě přijde a snaží se se mnou manipulovat ( i s lidma v mým okolí - s babičkou =její matkou, i mým otcem..) otec chce mít doma klid, takže se mě nezastane.. přemýšlela jsem, že zajdu i za školní psycholožkou, ale mam strach, že mi řekne, že tohle neřeší, nebo dá za pravdu mámě… mám od mala deník, kam si píšu všechno, čím mi vyhrožovala atd… věřte mi, že to nepřeháním…
Tak vás prosím o pomoc… jak s ni mám jednat? Nemá cenu si s ni “promluvit” takže spíš mě zajímá, jestli ji mam ignorovat a prostě se s ní nebavit a žít si tak nějak spokojeně svůj život, nebo se furt omlouvat, brečela, říkat ji co chce slyšet ( že ji mam ráda, nikdy jí neopustim a tak…) popř. Jestli byste šli za tou psycholožkou… hodně mě to už od mala ničí… mam někdy i strach, aby si třeba něco neudělala, když ji neposlechnu nebo tak
Související články v encyklopedii
-
Z holčičky se stává žena
První menstruace
Každá jsme to zažila, další to ještě čeká. Pro někoho je to požehnání, pro někoho nemilé překvapení. Proč a kdy k první menstruaci dochází?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
29.11.2021 7:00
zajdi za psycholožkou a ona to s tebou probere - nastíní jaké možnosti jsou apod.
i kdyby tou možností mělo být odstěhování se třeba k příteli.
tenhle manipulativní způsob co tvoje "matka" předvádí ti jen ubližuje a dalo by se to nazvat i domácím násilím. -
29.11.2021 8:35
Já jsem osobně hořká hlava, a dělat mi toto moje matka . Tak se o 18 narozeninách sbalim a už ne doma neuvidí. Musí si uvědomit že nejsi její majetek. Bohužel , některé matky nejsou schopny přenést se přes to když děti "vyletí z hnízda". Psycholog je dobré cesta ale nejlépe pro vás obě, matka by ho měla navštívit taky. Podle toho co píšeš není psychicky pořádku.
-
29.11.2021 9:18Podle popisu má tvoje matka vážné psychické problémy, možná i poruchu osobnosti. Kdyby ses nedostala k radě od psychologa, myslím, že bys mohla zkusit i Linku důvěry nebo Bílý kruh bezpečí, tam mají s podobnými případy zkušenosti. A docela reálně bych zvažovala odchod na vysokou školu do jiného města.
-
29.11.2021 10:15Jak už bylo řečeno, měly byste obě zajít za nějakým psychologem nebo na terapii. Ale podle toho, jak popisuješ mamku, hádám, že ona chtít nebude. Zkus si s ní o tom promluvit v klidu a rozumně, řekni jí, že jí děkuješ, že se o tebe starala a že jí budeš mít vždycky ráda ať je jaká je. Buď tě pochopí anebo budeš ty muset udělat velký krok - třeba právě to, že se odstěhuješ. Bude to bolet, asi si i něco vyslechneš, ale ona časem pochopí, že jsi samostatná osoba a nemůže tě vlastnit. To, že tě "odepisuje" dělá jen ze strachu, že o tebe přijde (už tak se o tebe dělí s přítelem). Zkus jí pochopit, proč to dělá a přesvědčit jí, že i když už jsi dospělá, neznamená to, že jí nemáš ráda. Ona se jen bojí a těžko se smiřuje s tím, že už jí "nepotřebuješ", dej jí pocit toho, že jsi ráda, že jí máš.
Takovýhle chování vždycky pramení z nějakých bolestí, traumat, strachů apod. Zkus k ní přistupovat jako k plačícímu dítěti, co jí trápí? Kam tímhle směřuje? Co by jí udělalo radost a proč?
